Koupí hradu si splnil dětský sen, svépomocí ho opravuje už 20 let

„Neumím si úplně představit, že to tu zdědím,“ přiznává Lukáš Palacký, osmnáctiletý potomek majitele sídla. „Možná se po studiu budu s tátou dělit o řízení hradu, ale možná taky budu dělat něco svého,“ dodává. Dva roky před jeho narozením koupil Pavel Palacký Hauenštejn alias Horní hrad – nebo spíš to, co z něj zbylo.

Kastelán Jakub Hejtík popisuje: „V době, kdy pan Palacký hrad koupil, se na nádvoří běžně chodilo na houby, protože tam byl vzrostlý les. Stromy prorůstaly i skrz budovy, jejichž stav už byl opravdu velice žalostný, a my jsme se smiřovali s tím, že zbudou jen obvodové zdi.“

Velký krajíc

Pavel Palacký si dlouho toužil splnit klukovský sen – mít vlastní hrad. Když jako třiadvacetiletý přijel na místo poprvé, novogotická památka si ho získala. Ale na to, aby získal on ji, neměl dost peněz. „Sem jezdili kupci z Anglie nebo Švýcarska, poměrně intenzivně se jednalo deset let, ale nakonec si každý spočítal, že je to příliš složité a doslova k nezaplacení,“ líčí dnešní majitel. „Já jsem to vnímal srdcem, a nakonec se ukázalo, že když se chce, všechno jde. Jakmile pak cena klesla na milion a půl s pětiletou splatností, už jsem si dokázal představit, že to vydělám, našetřím a souběžně se pustím do rekonstrukce. Nemyslel jsem si ale, že půjde až o tak velké sousto.“

S partnerkou se nastěhovali do maringotky na nádvoří, protože žádná ze 130 místností nebyla obyvatelná. A jako hradní pán začal přijímat návštěvy – stovky dobrovolníků z celé republiky. Společnými silami vykáceli náletové dřeviny a odvezli na 600 nákladních aut suti. „Nejdál jsme s rekonstrukcí u vstupní brány a jihovýchodního paláce. Pak máme další tři paláce, přičemž jeden je bez střechy ve stavu torza,“ vysvětluje Palacký. Největší posun se však odehrál uvnitř – hotových už je dvacet místností, včetně Trofejního a Rytířského sálu, a v mnohalůžkových komnatách se může ubytovat až 28 hostů.

Nepropadat zoufalství

V dobách největší slávy se hradu přezdívalo „západočeská Hluboká“. Ve stylu novoanglické gotiky ho přestavěli Buquoyové, poslední šlechtický rod, jenž o panství přišel s nástupem druhé světové války. Pak se sídlo proměnilo ve středisko Hitlerjugend a fungovala tam prý i laboratoř pro získávání hadího séra pro Rommelovu armádu. „Z daného období se nedochovalo mnoho záznamů, víme to jen z vyprávění místních,“ objasňuje kastelán.

Míst, jež potřebují opravit, zůstává na hradě víc než dost, ale pan Palacký rozhodně nepropadá zoufalství. Nejspíš proto, že mu láska k historii koluje v krvi – je totiž praprasynovcem historika a spisovatele Františka Palackého. „Ano, někteří mi říkají, že z profilu vypadám úplně jako on, vyřídilku mám prý taky stejnou a tak dále,“ směje se hradní pán.

TIP: Jak se staví hrad: Ve Francii vzniká stavba za pomoci středověkých technik

Pavel Palacký probudil před dvaceti lety zdi, které se zdály směřovat k věčnému spánku. Přilákal na místo nejdřív dobrovolníky, poté i umělce, herce a návštěvníky. Ukousl si velkou porci, a ne vždy byla situace jednoduchá: Hned druhý rok se zřítil kus věže, kterou právě rekonstruovali. Ale pan Palacký vydržel a dnes žije svůj klukovský sen.