Kořen lidskosti: Vegetariánství má svůj původ hluboko ve starověku

Jeden z prvních dokladů o vegetariánství se datuje ještě do předdynastického období – do doby přibližně 3200 př. n. l. Ve starověkém Egyptě tehdy vznikly náboženské skupiny, jejichž příslušníci kvůli víře v reinkarnaci nejedli maso, a dokonce ani nesměli nosit oděv zhotovený z kůže či srsti zvířat. 

Abstinence od bytostí s duší

Vegetariánství bylo známé i v antickém Řecku, nebylo zde ale nijak masově rozšířené – praktikovali ho především příslušníci různých filozofických směrů a náboženství. Tehdy užívaný termín apochí empsýchon by bylo možné přeložit jako „abstinence od bytostí s duší“. V 6. století př. n. l. se v Řecku rozšířil náboženský směr orfismus, odvozený od mytologické postavy polobožského pěvce Orfea, jehož členové byli pravděpodobně též vegetariány.

Tím byl podle některých badatelů i proslulý filozof a matematik Pythagoras ze Samu (asi 570–510 př. n. l.). Jeho žáci a následovníci odmítali obětovat maso bohům a po vzoru svého mistra se nazývali pythagorejci. Právě tímto výrazem byli v angličtině vegetariáni označováni až do počátku 19. století. Dodnes se vedou polemiky, zda konzumaci masa Pythagoras svým žákům zakázal zcela, nebo se týkala pouze některých jeho druhů. Každopádně hlásal, že zabíjení zvířat brutalizuje lidskou duši. Se zvířaty podle něj mělo být zacházeno jako s příbuznými. 

Soucit vůči všemu živému

Zřeknutí se konzumace masa z náboženských důvodů bylo běžné na území dnešní Indie. První zmínky o něm nacházíme v posvátných spisech (védách) ze 13. a 12. století př. n. l., které uvádějí doporučení a předpisy pro konzumaci masa. Vegetariánství se tehdy těšilo velké oblibě zejména proto, že hlavní proudy hinduismu hlásají princip Ahinsá – tedy nenásilí a soucit vůči všemu živému. V hinduismu mají všechny organismy nesmrtelnou duši, která je uzavřena v těle, a pokud už se nenachází v té nejvyšší (tedy v člověku), přechází po smrti automaticky do vyšších vývojových forem života. Kvůli tomuto principu reinkarnace se dodnes příslušníci některých odnoží hinduismu obávají ublížit živým tvorům, aby celý koloběh nenarušovali. I podle těch, kteří tak činit mohou, ale zvířata nesmí být zabíjena zbytečně, a za jejich smrt je podle tohoto názorového proudu zodpovědný jak ten, kdo ji vykonal, tak ten, kdo maso potom zkonzumoval.

Hinduismus zakazuje konzumaci hovězího masa, neboť kráva je pro toto náboženství posvátná. Vepřové a oslí maso jsou považována za nečistá a u tkání dalších zvířat záleží, do jaké kasty člověk náleží. Bráhmani, kteří tvoří nejvyšší vrstvu, by se měli stravovat čistě vegetariánsky. Jak kasty na společenském žebříčku klesají, rozšiřuje se množství potravin, které je jejich příslušníkům dovoleno konzumovat. Nejnižší kasta nedotýkatelných není omezena žádným nařízením, za to je její jídelníček svázán velkou chudobou. 

Pravá a bezduchá těla

Pro křesťany, stejně jako v islámu, není ve srovnání s ostatními náboženstvími zřeknutí se masa natolik zásadní. Teolog a filozof Tertullianus, který žil ve 2. a 3. století, dělil křesťany na pravé (vegetariány) a na ty, kteří jedí maso – ti byli podle něj bezduchými těly. Značná část raných křesťanů tak pravděpodobně vegetariány skutečně byla. Konzumace masa se mezi nimi rozšířila ve 4. století– tedy v době, kdy se díky císaři Konstantinovi Velikému (306–337) křesťanství stalo oficiálním náboženstvím Římské říše. K bezmasé stravě se poté vraceli pouze v době zdrženlivosti, a i tehdy bylo dovoleno požití ryb a živočichů, kteří podle dobového mínění spadali do kategorie postních jídel. Zdrženlivost se držela každou středu, pátek a sobotu. Kombinace zdrženlivosti a újmy, kdy se smí jíst dosyta jen jednou denně, se pak dodnes nazývá přísným postem.

Zříci se masa či živočišných produktů se také mohli z nejrůznějších soukromých pohnutek lidé sami. Stávalo se tak například po dobu držení smutku za zesnulého, nebo jako akt pokání či osobní zbožnosti, ke kterému se často uchylovali poustevníci a někteří řeholníci či řeholnice. Například táborité ale v období husitských válek půst nedrželi, což jim bylo katolickou stranou opakovaně vytýkáno.

Přístup ke konzumaci masa se znovu proměnil s nástupem reformace, když Martin Luther hlásal, že se má o tom, co bude či nebude jíst, každý člověk rozhodnout sám. Dnes mají bezmasou stravu ve svých řeholních řádech zakotvenou benediktini, kartuziáni, trapisté a cisterciáci, mohou ale jíst maso vodních živočichů.

Boom vegetariánství

V 19. století praktikovala v Británii vegetariánství řada náboženských skupin. Anglický romantický básník Percy Bysshe Shelley (1792–1822) napsal na toto téma řadu esejů a podporoval vegetariánství také z etických důvodů. Mezi další známé vegetariány patřili například ruský spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910), který je autorem výroku: „Vegetariánství je kořenem lidskosti.“, nebo anglický dramatik George Bernard Shaw (1856–1950).

Na Britských ostrovech bezmasou dietu podporoval časopis Truth-Tester, na jehož stránkách bylo poprvé navrženo vytvoření vegetariánského společenství. V jeho důsledku vznikla v roce 1847 organizace Vegetarian society of the United Kingdom, nejstarší dodnes fungující a zároveň největší společnost sdružující příznivce bezmasé stravy. Rostla poměrně rychle – pokud v roce 1853 měla 889 členů, v roce 1897 to bylo již 5 000 registrovaných příznivců.

Samotný termín „vegetariánství“ se v angličtině užívá již od roku 1839, ale o jeho výraznější popularizaci se zasloužila právě Vegetariánská společnost. V roce 1880 v Londýně otevřela první vegetariánská restaurace a na trhu se objevila řada vegetariánských kuchařek a časopisů. Zakládala se dokonce i sanatoria, kde se servírovala vegetariánská strava jako lék. V roce 1908 pak vznikla Mezinárodní vegetariánská unie, která spojovala další nově vznikající národní společnosti.

S podporou prezidenta

První česká kniha zabývající se vegetariánstvím vyšla v roce 1865 a zaměřovala se spíš na jeho léčebné využití. Velkým propagátorem tohoto životního přístupu byl od roku 1860 Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský, který dokonce v roce 1884 vydal tiskem svou přednášku O vegetarianismu. Bezmasou stravu v ní obhajoval nejen ze zdravotních, ale i morálních hledisek. O deset let později vznikl pod jeho záštitou první český vegetariánský spolek, první vegetariánská jídelna v českých zemích pak zahájila provoz v roce 1898. Stála v místech dnešní ulice Karolíny Světlé v Praze; založil ji spolek Český Kneipp, který podporoval zdravý a přírodní způsob života. Do čistě vegetariánského obchodu pak mohli první pražští zájemci zavítat již od roku 1890.

TIP: Naši předci strávili miliony let na vrcholu potravního řetězce jako hypermasožravci

V roce 1909 vyšla tiskem První česká vegetářská kuchařka, jejíž autorkou byla Ludmila Barthová. Kromě vyloučení konzumace masa zapovídaly její recepty i alkohol, dráždivé koření, sůl a živočišné tuky.

O tom, že se bezmasé recepty mezi domácím obyvatelstvem těšily velké oblibě, svědčí fakt, že v době první republiky se v Praze povětšinou nacházelo deset i více vegetariánských restaurací. Bezmasou cestu velmi podporoval i první československý prezident T. G. Masaryk, další velkou osobností, která se zasloužila o propagaci tohoto životního stylu, pak byl evangelický publicista Přemysl Pittner. Vegetariánem byl také spisovatel Franz Kafka nebo výtvarník František Kupka.