Kontroverzní projekt Stargate: Jasnovidci ve službách americké vlády

Sedmadvacátého dubna 1973 se v kalifornském Stanford Research Institute vydal americký umělec a jasnovidec Ingo Swann pod dohledem vědců na „astrální cestu“ k Jupiteru: Těleso jim popsal jako plynného obra s prstenci, jež posléze dokonce nakreslil. Svým mimotělním zážitkem šel proti soudobému názoru astronomů, kteří se shodovali, že planeta žádné prstence nemá. V roce 1979 však okolo Jupitera prolétla družice Voyager 1 a šest let po Swannově astrálním výletu mu dala za pravdu. Jednalo se o pouhou náhodu?

Ruská konkurence

Ingo Swann patřil mezi hlavní hvězdy výzkumných programů placených americkými tajnými službami DIA (Vojenská rozvědka) a CIA (Ústřední zpravodajská služba). Tyto projekty vešly ve známost pod souhrnným názvem „Stargate“ a měly se stát přímou odpovědí na obdobné pokusy na straně Sovětů. Ti šokovali svět například schopnostmi Ninel Kulaginové, která dokázala zdánlivě jen silou vůle uvést do pohybu střelku kompasu nebo předměty umístěné pod skleněným krytem. 

Podle skeptiků se jednalo o pouhé laciné triky, při nichž žena používala statickou elektřinu či skryté magnety. Hůř se jim však vysvětlovaly kamerové záznamy situací, kdy Kulaginová prostým přiložením rukou vyvolávala u lidí pocity nesnesitelného tepla. Šlo o sílu sugesce? Jistota neexistovala, a tak se nadpřirozenem rozhodli zabývat i Američané.  

Magický Ingo

Do výzkumu jasnovideckých schopností se v roce 1970 pustili fyzikové Russell Targ a Harold Puthoff, k jejichž největším úspěchům patřil právě objev Ingo Swanna. Nadějný telepat prý například dokázal popsat vědecký přístroj, tzv. supravodivý magnetometr, který byl umístěn v útrobách jedné z budov Stanford University a jehož design měl být tajný. 

A to není vše – traduje se, že se Swannovi povedlo na dálku ovlivnit i činnost zmíněného zařízení: V okamžiku, kdy se na něj zaměřil, začal magnetometr údajně ukazovat dvojnásobek naměřených hodnot. Podivný jev trval třicet sekund a ukazatele se vrátily do normálu až v okamžiku, kdy se Swann přestal soustředit. Pokus prý Ingo ještě zopakoval téhož i následujícího dne a opět úspěšně. 

Přelet nad sopkou

V jiných experimentech poskytovali vědci Ingovi zeměpisné souřadnice a on měl popsat nebo nakreslit, co se na daném místě nachází. Načrtnul tak například obrysy neobydlených Kerguelenových ostrovů (ležících přibližně 3 300 km jihovýchodně od Madagaskaru) a zmínil, že je tam radarová anténa a malá přistávací dráha. V případě vysílače měl skutečně pravdu, otázka ranveje zůstávala nejasná: Targ tvrdil, že se mu podařilo její existenci potvrdit, podle jiných pramenů však na ostrovech žádná nebyla. 

Jindy zas dostal Swann souřadnice islandského vulkánu Hekla, načež skutečně popsal, že se vznáší nad „ohnivou pecí“ a že se tam nachází sopka. Mohl se naučit odpovídající zeměpisné údaje včetně souřadnic zpaměti? Russell Targ je přesvědčen, že nikoliv. 

Mimotělní špionáž

Tajné služby využívaly i další jasnovidce. Jedním z nich se stal bývalý policista Pat Price, kterému v létě 1974 jistý muž ze CIA sdělil souřadnice, jež podle něj označovaly důležité místo v Sovětském svazu. Dnes víme, že se jednalo o vojenský komplex u někdejšího Semipalatinsku, kde Sověti vyvíjeli atomové zbraně. Price se pak usadil v místnosti určené pro jasnovidecké experimenty, zavřel oči a po minutě ticha začal popisovat „dvou- či třípatrovou budovu“ a obrovský portálový jeřáb, který se pohyboval tam a zpět. Obojí rovněž nakreslil, a když potom vědci jeho skicu srovnali s kresbou pořízenou podle satelitních snímků, spatřili působivou shodu. 

Podobných příběhů o projektu Stargate koluje víc. Jasnovidec například dostal za úkol najít ruský bombardér Tu-95, který havaroval kdesi v Africe, a prý se mu to povedlo s přesností na několik kilometrů… 

Příliš dobré výsledky

O výkonech jasnovidců, na něž se zaměřili Targ s Puthoffem, informoval i prestižní časopis Nature. „Nadpřirozené“ úspěchy však neudělaly dojem na každého. Mnohé nesrovnalosti objevil ve výsledcích projektu Stargate známý skeptik a iluzionista James Randi, který se věnuje odhalování podvodů a s neskrývaným gustem často „jasnovidce“ a „mágy“ konfrontuje přímo před televizními kamerami. 

Randi například kontaktoval autora utajovaného magnetometru Arthura Hebarda, aby si ověřil, jak přesně ovlivnění přístroje probíhalo. Hebard se experimentu osobně zúčastnil, a mohl tedy potvrdit, že magnetometr skutečně začal ukazovat zvýšené hodnoty „pod tlakem“ Swannovy mysli. Jenže k tomu došlo až po deseti či patnácti minutách soustředění – nikoliv hned, jak tvrdili Targ a Puthoff. 

Hebard navíc nebyl zcela přesvědčen, že k výkyvu došlo přičiněním jasnovidce, a dodával, že se stejné anomálie občas vyskytly i v minulosti. Vzápětí vyvrátil, že by se podařilo pokus úspěšně zopakovat, a mimo jiné popřel i tajnou povahu designu přístroje: Jednalo se v podstatě o vylepšenou verzi zařízení, které se nacházelo na Harvardu a jehož nákresy byly veřejné. 

Hory na plynné planetě

Hebard rovněž vyjádřil pochybnost, co se týče preciznosti, s jakou Swann přístroj popisoval. Randimu pak řekl: „Prostřednictvím barev, tvarů a trochy básnické nadsázky pouze popsal, jak si myslel, že může detektor vypadat.“ Zdá se tedy, že Targ s Puthoffem při líčení svých experimentů přinejmenším poněkud přeháněli.

Podobné trhliny se začaly objevovat i v dalších příbězích, které provázely Swannovy jedinečné schopnosti. Jasnovidec se sice trefil s prstenci Jupitera, ale v dalších detailech se k pravdě příliš nepřiblížil. Tvrdil například, že se na obří planetě nachází deset kilometrů vysoké pohoří – což je samozřejmě nesmysl, protože jde o plynné těleso. 

Ingo Swann také napsal knihu Penetration: The Question of Extraterrestrial and Human Telepathy (volně přeloženo „průnik: otázka mimozemské a lidské telepatie“), v níž tvrdil, že se na odvrácené straně Měsíce nacházejí cizí základny. Popisoval vysoké věže, budovy, různobarevná světla, stroje připomínající traktory a mimozemšťany podobné lidem… 

Pod kobercem

Zdá se, že ústřední postavy projektu Stargate zametaly všechna nepohodlná fakta pod koberec, a podle Randiho dokonce Targ s Putthofem s výsledky bádání manipulovali: Když se experiment zdařil podle jejich představ, publikovali jej. V opačném případě vše zamlčeli. Ideálním nástrojem pro znevažování výsledků se stala již zmíněná speciální místnost pro psychické experimenty, kde prý bylo nutné zřídit elektromagnetické odstínění: Jestliže se pak pokus nepovedl, svedli to vědci právě na ochranné pole.  

V roce 1986 se stal šéfem projektu fyzik Edwin May a o pět let později se většina experimentů přesunula do společnosti Science Applications International Corporation. Výzkumy se od té doby řídily přísnější metodikou, a dokonce na ně dohlížela speciální vědecká komise. Kritikové však namítali, že mohl May výsledky zmanipulovat, protože k nim měl jako jeden z mála přístup. Navíc ve spoustě pokusů figuroval coby arbitr a posuzoval, zda se popisy jasnovidců shodují se zadanou destinací. I tímto způsobem tudíž mohl – vědomě, či nevědomě – napomáhat k úspěchu akce.

TIP: Jsou telepatie či předvídání budoucnosti vědecky možné, nebo jde o podvrh?

Největší ránu však programu zasadily rozhovory se zaměstnanci zpravodajské komunity, kteří služby jasnovidců využívali. Podle jejich slov byly informace získané „vzdáleným viděním“ většinou příliš vágní a postrádaly specifické detaily. Data si vzájemně odporovala, byla nepřesná a vyžadovala subjektivní výklad. Obdržené informace tak ani jednou nemohly posloužit k řízení zpravodajské operace. V roce 1995 byl proto program Stargate ukončen.