Když tráva pomáhá: Marihuana ze mne udělala lepší mámu...

Kartičku uživatele lékařské marihuany jsem měla skoro dva roky, než jsem sebrala odvahu si legální trávu poprvé koupit. Žila jsem v uvolněném státě Vermont, měla jsem přístup k doma pěstované bylině mé matky, ze které můj muž dělával v rodinném hrnci kokosové máslo s konopím.

Toto máslo lokálně zklidňovalo mé chronické bolesti pánve a také mírnilo příznaky vyčerpávajícího syndromu močového měchýře, jenž mě sužoval deset let a kvůli němuž jsem si kartičku na marihuanu vlastně pořídila. Příležitostně jsem kousek másla pozřela, když mě močový měchýř zlobil – šlo však o nepřesný domácí lék. Po požití jsem si sice užila celkové tělesné uvolnění, ale nenáviděla jsem dezorientující psychické vedlejší účinky.

Ke konopí jsem byla od začátku skeptická: Nikdy jsem si zvlášť neužívala, že bych ho kouřila pro zábavu, spíš než spokojená a vysmátá jsem se po něm cítila nervózní a paranoidní. Také jsem si s sebou nesla ostudu z dětství, kdy jsem přistihla svou mámu, jak tajně kouří marihuanu z malé dýmky – ten zvláštní pronikavý pach, její změněný výraz, její naprosto zkoprnělou reakci, když jsem ji při tom našla. A měla jsem starost, aby mě další užívání konopí také nezměnilo, neodcizilo mě mým dětem a nebránilo mi v dobré výchově. Ach, jak jsem se mýlila.

Boj s depresí

Ukázalo se, že cena za život s chronickou bolestí a depresí je mnohem vyšší než rizika použití lékařské marihuany na boj proti nim. Loni v létě, přestože jsem byla fyzicky bez bolesti, mě k zemi srazila náhlá deprese. Úzkosti a nespavost mě zcela ochromily, měla jsem problém vstát z postele a fungovat s mými dvěma dcerami (10 a 12 let), které obě depresi zažily. V časopise Scientific American jsem četla, že poruchy nálad se geneticky přenášejí z matek na dcery, a měla jsem strach, co si dcery odnesou z toho, když mě uvidí se sesypat v slzách nebo vztekle křičet. Dokonce i v mlze toho zoufalství jsem věděla, že abych se o ně dokázala dobře starat, musím se nejdřív dobře starat sama o sebe. 

Když mi můj muž-terapeut dal biografii Victorie Costello nazvanou „A Lethal Inheritance: A Mother Uncovers the Science Behind Three Generations of Mental Illness“ (Smrtící dědictví: Matka odhaluje vědu za třemi generacemi duševních poruch), vzala jsem si její ponaučení k srdci: Jednou z nejlepších věcí, co může rodič v depresi udělat ve prospěch dítěte náchylného k duševní poruše, je léčit svou vlastní depresi.

Vlídné přijetí

Takže jsem šla za svým doktorem, ale dokázal mi nabídnout jen předpis na Ativan, lék proti úzkostem, a zvýšení dávky antidepresiv. Už tak jsem chodila na terapii, dělala jógu a pravidelně cvičila. Než si vybudovat závislost na benzodiazepinech nebo trpět dalšími vedlejšími účinky, vytáhla jsem svou zelenou kartičku na konopí a domluvila si schůzku v místní výdejně.

Skromná kancelář připomínala zelenobílým vymalováním a plakáty různých rostlinných kmenů spíš wellness zařízení pro hippies. Můj konzultant Mike mě rychle uklidnil svýma veselýma očima a jemným chováním. A tento Mike v džínách a flanelce mi začal vyprávět, jak byla marihuana jeho „úniková droga“ ze závislosti na opiátech, a pečlivě si vyslechl celou mou historii chronické bolesti a depresivních nálad. Vysvětlil mi, jak fungují léčebné účinky endokanabinoidů a citoval nedávnou studii, podle níž konopí významně snižuje příznaky stresu, úzkosti a deprese, a to zvláště u žen. 

Zpět mezi živé

Protože nerada kouřím a chtěla jsem minimální psychoaktivní účinky, Mike mi doporučil, abych zkusila mikrodávky – velmi malé dávky konopí, které mi umožní využít léčebných účinků, ale „nezhulí“ mě. Domů jsem odešla s plechovkou mentolek s cannabis indica, slano-karamelovými gumovými medvídky a vysokokanabidiolovou ústní tinkturou. (Kmeny cannabis indica mají větší zklidňující a uvolňující účinky a kanabidiol neboli CBD je nepsychoaktivní látka s protizánětlivými vlastnostmi a účinky proti bolesti.)

Gumové bonbonky s cannabis sativa ve mně vzbuzovaly zvláštní aktivnost a podrážděnost, ale jedna malá mentolka večer mi zaručila celou klidnou noc blaženého spánku. A ústní tinktura se ukázala jako zlatý grál – jedno plné kapátko mi odehnalo úzkosti a udrželo uvolňující relaxaci řadu hodin. Za týden jsem cítila, jak deprese odeznívá, a poprvé za celé léto jsem byla schopná se se svou rodinou zasmát.

Používání marihuany je opředeno stigmaty a falešnými stereotypy už od 30. let 20. století, kdy byla klasifikována ve Spojených státech jako nelegální látka 1. třídy, podobně jako heroin. Možná právě kvůli této špatné pověsti jsem vůbec nečekala, že by dary konopí mohly znamenat cokoliv víc než úlevu od bolesti. Zjistila jsem, že konopí mě zpomalí a naladí, zjemní mou soutěživou stránku. Při mikrodávkách se cítím vděčnější, trpělivější a pociťuji i bezstarostný humor. Když se přidám k dětem na pohovku, abychom se pomazlili se psem, nebo na rodinnou partičku karet, cítím se víc přítomná, více ukotvená ve vlastním těle, osvobozená od duševního rozladění.

Matky na trávě

O těchto výhodách mi říkaly i další matky. Jane Lanzaová, lektorka jógy certifikovaná ve vědě o konopí a lékařství skrze doktora Roberta Larnera z fakulty lékařství při University of Vermont, dokonce říká, že vidí konopí jako zdravější alternativu ke společensky přijaté kultuře „matek na víně“, zvláště když se uživatelé drží malých dávek konopí.

„Lékařské konopí, které používáme, je feminizovaná verze rostliny,“ osvětlila mi Lanzaová v cannabis wellness centru, jež jsem s manželem navštívila, a dodala, že pěstitelé konopí kultivují samčí rostliny a používají kvetoucí samičí rostliny k výrobě kanabinoidů. „Léčba, které se mi dostává z lékařské marihuany, je výživná a podporující,“ pokračuje Lanzaová. „Posiluje ve mně pozitivní pocity, takže prožívám více lásky a k dětem jsem trpělivější a soucitnější.“

Doufám, že když budu otevřeně a upřímně mluvit o mém užívání, k léčbě konopím se přihlásí více žen, což je zásadní krok k tomu, abychom konopí zbavili negativního stigmatu. A zatímco jsem za svou zelenou kartičku vděčná, uvědomuji si, jakou roli hraje moje bělošské zázemí a ekonomické výhody v tom, že mám ke konopí přístup. Prohibice marihuany má rasistický původ a kriminalizace konopí i nadále nepoměrně zasahuje lidi jiné barvy pleti. Podle společnosti American Civil Liberties Union jsou lidé černé pleti zatýkáni za marihuanu 3,7krát pravděpodobněji než běloši. Je ironické a nespravedlivé, že mnoho matek jiné barvy pleti je ve vězení za užívání téže rostliny, která tolik pomohla mně.

Blíž k legálnímu léku

Příliv legalizace mezitím stále roste. Přestože federální zákon stále klasifikuje marihuanu jako nelegální drogu, 10 států (a District of Columbia) už užívání marihuany pro rekreační účely legalizovalo a 33 států plus District of Columbia už povoluje užívání marihuany pro léčebné účely u dospělých. A na severu se Kanada právě nedávno stala prvním velkým průmyslovým státem s plně legalizovaným cannabis.

TIP: Legalizace marihuany vedla ke snížení počtu násilných trestních činů

Hanbu a tajnosti kolem konopí tedy očividně začínáme rozptylovat. To znamená, že se nemusím schovávat někde v komůrce s tajnou dýmkou jako moje matka. Moje dcery vídají zelený uzavíratelný sáček s mými tinkturami a poživatinami s konopím. Vědí, že jimi léčím bolesti, depresi a úzkosti, probrala jsem s nimi i mikrodávky na úlevu symptomů – používám tuto látku vědomě za účelem léčby, ne jako únik. „Je to léčivá rostlina pro dospělé a pro děti s epilepsií,“ říkám jim. „Ale na adolescentní mozek může mít negativní účinky, tak s ní prosím počkejte.“

Lanzaová mi prozradila tajemství léčebného fungování konopí. Je k tomu třeba celá „alchymie správných faktorů“ – správné načasování v životě, správný rostlinný kmen, metoda užití, prostředí a denní doba. Všechny tyto faktory se mi sešly, když mi bylo přes 40, a díky konopí jsem lepší máma. Se stereotypem huličů se neztotožňuji. Nikdy jsem nebyla „matka na víně“, a necítím se ani jako „matka na trávě“. Jsem připravená přijmout nový druh konopné kultury bez stigmat a odsuzování, v níž se léčivé výhody této rostliny studují i sdílejí a lék je dostupný všem potřebným.