Když smrt číhá na toaletě: Kdo ze slavných se nedočkal důstojného odchodu?
Atentát zpoza prevétu
kdo: Edmund II. Železoboký | kde: Anglie
Edmund II. Železoboký má v historii poněkud problematické místo. Angličané mu nemohou prominout, že se vytrvale vzpouzel moci svého královského otce a sám usiloval o trůn. Jeden druhému navzájem vraždili spojence a podporovatele. Jenže tyto rodinné půtky oslabovaly už tak dost vyčerpanou Anglii, na kterou si dělali zálusk Dánové. Na konci dubna roku 1016 Edmund II. dosáhne svého: stane se králem, protože jeho otec konečně zemřel. Radovat se ale příliš nemůže. Londýn obléhají nájezdníci dánského krále Knuta Velikého a všichni jeho potenciální spojenci jsou buď po smrti, nebo raději přešli na dánskou stranu. Edmund se bije jako lev a dosáhne několika vítězství. Jenže na to, aby Dány skutečně vyhnal, mu síly nestačí.
Ke slovu tak přistoupí diplomacie. Knut Veliký mu předloží poněkud zvláštně formulované podmínky. Takzvaná Dohoda z Alney říká v krátkosti toto: „Půlka Británie bude dánská, druhá vaše. A kdo umře později, bude si moci vzít bez boje polovinu toho druhého.“
Edmund to rozhodně považoval za úspěch a pozbyl opatrnosti. Když se tedy po pár dnech v bezpečí svého hradu posadí na latrínu, přehlédne maskovaného vraha, který jej dvakrát bodne mečem do zadnice. Dánové dosáhli svého. Je jen otázkou, jak dlouho musel atentátník ve svém úkrytu vyčkávat, a hlavně, jak poznal, že píchá do správného zadku.
Utopen ve fekáliích
kdo: Ťu Ťi | kde: Čína
V 6. století před naším letopočtem byli nejspíš na území Číny skoupí na slovo, a tak se prosím nenechte zaskočit množstvím souhlásek. Vládcem říše Ťin je tehdy Ťu Ťi, přezdívaný Ťing. Země pod jeho vedením vzkvétala, ale o říších sousedních se to rozhodně říct nedalo. Nejprve srovnal nedořešené územní spory s říší Čchu, a když v roce 597 porazil generála Chu v bitvě u Pi, získal i kontrolu nad ekonomikou říše Wej. Odvážným tažením ovládl i území Rudého Ťi, kde si tamějšího vládce zavázal sňatkem se svou sestrou Po Ťi. A v roce 589 př. n. l. jeho sláva gradovala, když na hlavu porazil vojska Čchi v bitvě u An. Kronikáři nám o tomto slavném dobyvateli zanechali nemnoho zpráv a nezapomněli se přitom podělit o jeden nechutný detail.
Věštci mu totiž přisoudili neblahý konec: měl zahynout hrůznou smrtí poté, co „pozře první úrodu“. Ťu Ťi se tomu rozhodl předejít tak, že od té doby konzumoval jen nedozrálé obilí a nezralou rýži, která se čistě technicky vzato ještě nestala úrodou. Na kvašeném zrní zvládl přežít několik týdnů bez nehody a nespolehlivého věštce mezitím nechal pro výstrahu raději popravit. Jenže vedlejším produktem jeho klíčkové diety byly intenzivní zažívací obtíže, kvůli kterým byl na toaletě častěji než na trůnu. A právě tady se to stalo. V roce 581 se pod ním na záchodě prolomí podlaha a Ťu Ťi se utopí v jímce plné fekálií. Opravdu děsivá smrt. Byla to sabotáž, nebo jen naplněná věštba? O tom už staré spisy nehovoří.
Pozor na volání přírody
kdo: Godefroy IV. | kde: Francie
Corpore exiguous tamen animo eximius – tedy volně přeloženo, slabé tělo vzletný duch. Takovými slovy popisují kronikáři Godefroye IV., hrbáče s bystrým úsudkem. I když nebyl zrovna silák, vojskům uměl velet, a to se v roce 1076 počítá. Zrovna totiž zuří boj o investituru a schopných vojevůdců je nedostatek. O co tu jde? Je to letitý spor mezi papežem a císařem Svaté říše římské. Hlavní téma? Vliv světských panovníků na jmenování církevních hodnostářů. Může to vypadat jako maličkost, ale jde o miliony ve zlatě a obrovskou moc. A jak s tím souvisí Godefroy? V poslední době straní spíš císaři Jindřichu IV., což si papež bere dost osobně. Dílem proto, že mu sám povolil rozvod, a tak by za to očekával nějakou tu protislužbu.
Jenže Hrbáč má své vlastní plány, ze kterých má obavy i císař. Co kdyby zase změnil stranu? Zvlášť teď, když byl jmenován vévodou dolnolotrinským. Život Godefroye spěje k rychlému konci a úder přijde ze skutečně nečekané strany. Za ostěním toalety v městečku Vlaardingen číhá vrah, který jej bodne dlouhým mečem poté, co „vévoda ucítí volání přírody“. Umírat na následky zranění bude několik týdnů. Kdo z jeho spojenců či manželek nakonec vydal pokyn k útoku, se už nedozví.
Spláchněte, král odchází
kdo: Jiří II. | kde: Anglie
Pobyt na toaletě může přinést velké uvolnění i lidem, kteří zatím jen neklidně postávají venku. Platí to o Angličanech za vlády krále Jiřího II. Tento původně vévoda brunšvicko-lüneburský a kurfiřt hannoverský se narodil v Německu a do Anglie přesídlil až kvůli svým nárokům na trůn.
Jeho nová domovina mu k srdci nikdy nepřirostla. Neměl rád své nové poddané, deštivě studený kraj ani ostrovní kuchyni. Většinu času raději trávil na diplomatických cestách po Evropě, aby byl svému rodnému Německu blíž. I proto o něm Angličané hovoří jako o „králi, který tu nebyl“. Když krátce před 77. narozeninami zemře na infarkt, všichni si oddechnou. A dokonce pomlčí i o tom, že své poslední okamžiky před smrtí prožil v přenosném latrínovém budoáru.
Provětrat palác
kdo: Kateřina II. | kde: Rusko
Podobný osud jako předchozí nešťastníci sdílela i Kateřina II. Veliká, ruská carevna. Na jejím životě nebylo nic konvenčního. Vyvolala palácový převrat, aby svrhla svého neschopného muže, zdatně manipulovala s celým dvorem a šlechtou, vedla války obranné i dobyvačné. Do popředí světového zájmu ji dostaly její četné milostné eskapády, o kterých kolovaly až neuvěřitelné legendy. Je libo sex s koněm nebo celou carskou palácovou gardou? A její skon? Také nekonvenční. Podle neověřených, ale o to pikantnějších zpráv ji srdeční zástava dostihla na toaletě. Až její sloužící ji uctivě uložili do postele. Obraz carevny v očích prostých lidí to už ale nezachránilo.
Světec v posledním tažení
kdo: Mirza Gulám Ahmad | kde: Indie
Mirza Gulám Ahmad patřil mezi významné reformátory muslimské víry v Indii. Ve svém novém sjednocujícím náboženství vytvářel výrazný předěl mezi křesťanstvím, hinduismem a islámem. To, že se pasoval do role mesiáše čili mahdího, by mu u jeho 400 tisíc věřících nejspíš prošlo. Ale že jeho nejcharismatičtější poselství vzniklo na záchodě? To už nikoliv. V roce 1908 totiž umírá na úplavici a své poslední dny tráví na toaletě. Přes přepážku pak diktuje svým věrným poslední vůli a velká zjevení.
A právě to mu kritici nemohou zapomenout. Tvrdí, že zapisovatelé při zaznamenávání jeho slov obsah cíleně zkreslili a změnili jejich význam. Světci na záchodě prostě nešlo v posledních chvílích dobře rozumět.
Když vyprazdňoval břich
kdo: Kníže Jaromír | kde: Čechy
Jak bychom mohli zapomenout na našeho nejslavnějšího „záchodového mučedníka“. Kníže Jaromír z rodu Přemyslovců měl život samou svízel. Když prchal před krutostí staršího bratra Boleslava III. do Bavor, už ho kus chybělo – bratříček ho totiž dal vykastrovat. A i když se takto poněkud dynasticky indisponovaný Jaromír nakonec na český knížecí stolec dostal, dlouho na něm nevydržel. Před ostatními nárokovateli vlády utíkal dokonce několikrát a ve vězení si u bývalého bavorského spojence pobyl téměř jednadvacet let.
A to nebylo vše – když jej propustili na svobodu a získal jistou moc, nechal jej jeho druhý bratr Oldřich oslepit. A i když se poté vzdal nároků na trůn, život si nezachránil. Atentát na zcela odepsaného a bezmocného muže nejspíš zosnovali Vršovci. Kosmas celou událost popisuje takto: „Kochan poslal svého kata, a když onen slepec seděl na záchodě v hodině noční a vyprazdňoval břich, proklál ho ostrým oštěpem zezadu až do útrob břišních.“
I na záchodě se ctí
kdo: Kenšin Uesugi | kde: Japonsko
Upravovat okolnosti úmrtí slavných osobností se nevyplácí a v Japonsku 16. století o tom vědí své. Země tehdy prožívala krušné časy, ve kterých se to jen hemžilo legendárními samuraji, stejně jako nájemnými zabijáky nindži, plížícími se v temnotách. Velitel Kenšin Uesugi přesto nezemře jedem ani otrávenou šipkou vraha, ale skoná pokojně v pokročilém věku. Sice na toaletě, ale v klidu a míru. Tento fakt nikomu z jeho spolubojovníků ani zavilých protivníků nevadí. Kenšin byl mužem cti a všichni si jej vážili pro jeho nespornou odvahu v boji.
Všichni, až na Nobunaga Odu, budoucího sjednotitele Japonska. Ten začne šířit zvěsti, že na Kenšinově smrti má podíl on, respektive jím najatí zákeřní vrazi. Doufá, že tím nasbírá politické body. Splete se. Za svou snahu přiživit se na konci uznávaného válečníka sklidí jen výsměch. Toaleta nebo ne, Kenšin byl prostě hrdinou pro všechny a místo, na kterém skonal, jeho důstojnosti nic neubírá.
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografiíShutterstock
