Když se Země rozhněvá (3): Kalifornské bohatství se stává její zkázou

Bohaté zásoby spodní vody vynesly Kalifornii přezdívku „americký roh hojnosti“. Jen v tamní oblasti Pajaro Valley se teplomilným plodinám jako artyčokům, hlávkovému salátu, jahodám či květáku daří natolik, že ročně vydají sklizeň v hodnotě miliardy dolarů. Zemědělcům přitom k podobnému výsledku stačí obhospodařovat pouhých 11 tisíc hektarů půdy. Aby však rostliny na horkém pobřeží prospívaly, potřebují dostatečné zavlažování.

Už desítky let se tam osvědčuje systém tzv. zvodní, mechanismů schopných čerpat podzemní vodu ze vzdálenějších lokalit a přivádět ji na pole. Pokud se jí ovšem takto odčerpá příliš mnoho, naruší se přirozená rovnováha její hladiny a půda začne absorbovat jinou, nejbližší dostupnou vláhu – konkrétně z blízkého oceánu, jehož slaná voda se mísí se sladkou a zvyšuje tak její salinitu. Pro pěstitele jde o závažný problém, neboť slaná závlaha je pro rostliny toxická. 

Jídlo pro miliardu

S nepříznivým důsledkem intenzivního zemědělství bojují v Kalifornii přinejmenším od roku 1946, kdy se poprvé začalo hledat celostátní řešení. Cílem je vrátit pod zem dostatek sladké vody, aby už se nemísila s tou mořskou. A čím dřív se to podaří, tím lépe. Jen za posledních šest let se totiž hladina podzemních zdrojů snížila o celý metr a dnes se z velké části nachází pod úrovní moře. „O problému se nemluví. Ale průsak slané vody může zcela zničit zásoby pro budoucí generace,“ varuje Ron Duncan, manažer vodní správy z města Soquel Creek, které patří k nejvíc zasaženým. 

Nevelká kalifornská obec na břehu Tichého oceánu se sice stala nechtěným symbolem plíživé hrozby, ta se však zdaleka neomezuje pouze na Kalifornii. Poptávka po podzemní vodě stoupá celosvětově s tím, jak rapidně roste produkce potravin, průmyslová výroba i výstavba měst. Odhaduje se, že zavlažování pomocí zvodní v přímořských oblastech po celém světě dnes umožňuje pěstovat plodiny až pro miliardu lidí. V důsledku však mořská voda proniká tam, kam nepatří: Například v indonéské Jakartě už kontaminovala prameny vzdálené 11 kilometrů od pobřeží, v indickém Madrásu pak ještě o čtyři kilometry dál ve vnitrozemí. Avšak zatímco asijské vlády se k riziku stavějí zatím spíš vlažně, v Kalifornii už intenzivně pracují na jeho odvrácení.

Záchranné potrubí

Nemohou totiž ignorovat ještě jednu hrozbu – stále palčivější sucha, jimž musí oblast během letní sezony čelit. Hydrologové předpokládají, že klimatická změna slaný průsak dál zintenzivní. Nedostatečné srážky totiž nedokážou kompenzovat ztráty způsobené odčerpáváním vody potřebné pro zemědělství. Důsledek se patrně plně projeví až v dalších letech, ale přípravy na jeho nevyhnutelný dopad začaly už před více než dvěma dekádami. 

TIP: Kalifornie se propadá: Je to kvůli suchu a ztrátám podzemní vod

Pilotní projekt zorganizovalo kalifornské město Watsonville v roce 1998. Tehdy jej protkala zhruba 30kilometrová síť potrubí rozvádějící recyklovanou odpadní vodu z místní čističky. Namísto do moře nově putuje k žíznivým kořenům rostlin, takže zemědělci už nespotřebují tolik podzemních zdrojů. Systém se osvědčil, záhy jej přejalo několik okolních obcí a na radnicích jsou spokojeni: Například v Salinas Valley se slaný průsak od roku 2013 nezvyšuje. Jinde pro změnu zkoušejí spotřebovanou vodu vracet pod zem pomocí injektáží.