Kdy přijde soudný den? Jaké jsou nejčernější scénáře vyhubení lidstva?

Historie nám ukazuje, že lidská nezdolnost není jen zbožným přáním postapokalyptických scenáristů: Černý mor zahubil mezi roky 1347 a 1351 podle některých odhadů až 200 milionů lidí. Celkově zemřelo až 450 milionů nemocných a zmizelo přibližně 60 % populace středověké Evropy. Lidstvo však přežilo a začalo pracovat na obnově společnosti, kterou pak nepoložila na lopatky ani španělská chřipka, jež začátkem 20. století zabila dalších 100 milionů osob. Jako celek je totiž náš druh na přežívání dobře připraven, a dokud se zachová sebemenší společenství, vždycky se časem opět rozroste.

Ohlášené návštěvy

Například šance, že naše zkáza přijde z vesmíru v podobě asteroidu, je jen velmi mizivá. V zemské atmosféře totiž letící těleso nejen zpomaluje, ale také hoří: I objekt o velikosti osobního automobilu se tak může po přiblížení k Zemi zcela bezpečně „vypařit“. Aby planetka způsobila globální komplikace, musela by mít při dopadu průměr alespoň 800 metrů. 

Tak velkého tělesa bychom si ovšem všimli dávno předtím, než by znamenalo bezprostřední nebezpečí. Dnes například víme, že se k nám blíží asteroid Apophis s odhadovaným průměrem 370 m a dorazí k Zemi v roce 2029. Pravděpodobnost, že se s naší planetou srazí, je pouze 1 : 250 000, přesto NASA spolu s dalšími agenturami pracuje na různých krizových řešeních. Kosmickou hrozbu tak zatím můžeme vyloučit.

Chytřejší než my

Daleko pravděpodobnější je, že se lidstvo zahubí nějakým vlastním výtvorem, a podle nedávno zesnulého teoretického fyzika Stephena Hawkinga se jím stane umělá inteligence. K jeho obavám se připojil také například vizionář Elon Musk, ovšem dle Demise Hassabise, který pracuje na vylepšování umělé inteligence Google DeepMind, se v současnosti není čeho obávat: „Čekají nás ještě desítky let usilovné práce, než vyvineme technologii, jež by zvládla pohánět dostatečně vyspělou, a tudíž potenciálně nebezpečnou umělou inteligenci.“ Zároveň však dodává, že je dobré začít o „umělém životě“ diskutovat již teď. 

Děsivá není pouze myšlenka, že si stroje vybavené pokročilou umělou inteligencí uvědomí, jakou pro ně představujeme hrozbu, a pustí se s námi do války. Ovládnout potřebné výrobní kapacity zbraní, aniž by na to lidé přišli a dokázali zasáhnout, by byl nejspíš i pro inteligentní stroje problém. Co kdyby si však jednoduše vystačily třeba s rozvojem tzv. 3D tiskáren? 

Dvěstěpadesátkrát rychleji

Tato zařízení dnes umějí pracovat nejen s plasty, ale také s biologickými látkami či kovy: Vědci z americké Ames National Laboratory dokonce 3D tiskem vytvořili třikrát pevnější ocel, než se získává běžným metalurgickým procesem. 

3D tisk zkrátka představuje budoucnost výroby, ovšem v rukou umělé inteligence neboli AI (z anglického „artificial intelligence“) by se mohl změnit v prostředek absolutní zkázy. Vzbouřená AI by nejspíš dokázala vyrobit jakýkoliv stroj, včetně těch válečných. A není pochyb, že by je uměla použít efektivněji než my: Počítačový pilot ALPHA v souboji na armádním leteckém simulátoru před dvěma lety spolehlivě porazil nejlepší instruktory amerického letectva hned desetkrát po sobě. Taktickou situaci totiž vyhodnotí 250krát rychleji než lidský mozek. Schopnost umělé inteligence ve velkém produkovat stroje by pak zřejmě závisela jen na dostupných surovinách.

Černá smrt je minulost

Ještě „větší“ problémy nám však podle scénáře inženýra Erica Drexlera hrozí ze strany miniaturních nanotechnologií. Co by s stalo, kdyby se stroje o velikosti virů začaly samy nekontrolovatelně replikovat? V současnosti nicméně umíme vytvořit pouze velmi primitivní molekulární strojky a doba, kdy sestrojíme skutečná „nano“ zařízení, schopná komplikovaných úkonů, je zatím vzdálená: Lékaři s jejich nasazením v boji proti nejzákeřnějším chorobám počítají až kolem roku 2030.

Jak zastavit virus? Umíráním

Další obor, který potenciálně ohrožuje existenci lidstva, představuje tzv. syntetická biologie. Jedná se o spojení genetiky, chemie a inženýrství, s cílem utvářet nové životní formy. Na jedné straně tak bude možné získat například organismy k terraformaci jiných planet nebo zabránit mnoha katastrofám na Zemi. Na straně druhé by však dané odvětví mohlo napomoct vzniku superviru, jenž by se šířil podstatně rychleji než černá smrt: Moru trvalo téměř dvacet let, než se na palubách lodí dostal z Asie na starý kontinent. I na zmíněné eventuality jsme ovšem částečně připraveni díky zkušenostem s moderními nemocemi (viz Pandemie na spadnutí). 

TIP: Katastrofy, které změnily svět: Záhuba poloviny evropské populace

Opravdu dobře navržený virus by nicméně „neútočil“ hned: V ideálním scénáři zkázy by se nejdřív neškodně rozšířil po planetě a do smrtelné podoby by zmutoval až po čase. Skutečně rychlé a smrtící viry se vlastně regulují samy – čím víc lidí jim v rekordním čase podlehne, tím méně mají přenašečů. V katastrofickém řetězci nakonec začnou chybět články, a do některých odlehlých oblastí tak zákeřný organismus nepronikne. Zároveň existuje vysoká pravděpodobnost, že se v populaci čítající bezmála osm miliard lidí najdou imunní jedinci. Epidemie by zkrátka pominula a přežití lidstva by záviselo pouze na tom, jak bychom se vyrovnali s návratem k zemědělství či lovu.