Mao Ce-tung
U moci: 1949–1976
Počet obětí: asi 65 milionů
Mao Ce-tungův strach z intelektuálů stál život více než 46 tisíc vzdělanců. K jeho nejděsivějším a nejkrvavějším činům však paradoxně patří kolektivizace zemědělství – tzv. velký skok kupředu. Plán se totiž opíral o klamné informace o agrárních výnosech a navíc stavěl na zcela devastujících rozhodnutích, kvůli nimž se například úrodné čajové plantáže měnily v rýžová pole. Jako důsledek bezohledných postupů tak v Číně vypukl nejhorší lidmi vyvolaný hladomor v historii: podle některých odhadů zemřelo mezi roky 1959 a 1962 až 40 milionů obyvatel země. Výčet vůdcových obětí tím ani zdaleka nekončí, přesto zůstává Mao nejopěvovanější postavou čínské komunistické strany.
Josif Vissarionovič Stalin
U moci: 1922–1952
Počet obětí: asi 20 milionů
Přesného vyčíslení Stalinových obětí se zřejmě nikdy nedobereme – i známé údaje jsou však děsivé. Nejčastěji zmiňovaný počet se pohybuje okolo 20 milionů, nejvyšší až kolem 60 milionů. Když mezi lety 1932 a 1934 propukl v důsledku vládních opatření hladomor, vyžádal si až sedm milionů životů.
Během tzv. velké čistky v letech 1936–1938 skončilo na popravišti na 700 tisíc vědců, učitelů, politiků a také bohatých statkářů, tzv. kulaků. A pokud je nestihla smrt, putovali obvykle do gulagů, stejně jako dalších minimálně osm milionů obyvatel země. Kolektivizace připravila o vlastní pozemky až 11 milionů zemědělců, další tři miliony čekalo zatčení a nucený exil.
Pol Pot
U moci: 1975–1979
Počet obětí: až 3 miliony
Vůdce Rudých Khmerů a jeho přívrženci terorizovali Kambodžu „pouhých“ pět let. Přesto jejich přičiněním zemřela více než třetina tehdejší populace státu. Khmerové se zhlédli ve svérázné podobě komunismu: rozhodli se zcela zrušit vzdělávání, peníze i pokročilé technologie. V zemi se rozhořela agresivní kampaň potírající všechny vrstvy obyvatel, které by mohly být pro režim nebezpečné. Ke smrti zastřelením na ulici stačilo málo – smát se, plakat nebo projevit jakékoliv jiné emoce. Fatální následky mohlo mít dokonce i mluvení cizím jazykem.
K velké kambodžské genocidě přispěla také Čínou inspirovaná hospodářská revoluce, která měla znárodnit a centralizovat veškeré zemědělství. Masové vraždění a vlny hladu si vyžádaly miliony lidských životů
Leopold II. Belgický
U moci: 1865–1909
Počet obětí: 5–10 milionů
Král Leopold II. Belgický se celý život pokoušel zabírat pro Belgii kolonie na černém kontinentu, obvykle však narážel na nejrůznější problémy. Koncem 19. století se mu nicméně povedlo získat do osobního vlastnictví, tedy nikoliv pro svou zemi jako takovou, africké území o rozloze více než dvou milionů kilometrů čtverečních.
V roce 1885 jej pojmenoval Svobodný stát Kongo – a začal ho devastovat. Nejprve zemi zcela izoloval od okolního světa a poté ji plně podřídil potřebám tamního gumárenského průmyslu. Místní obyvatele zotročil a přinutil je obdělávat plantáže. Respekt si vynucoval bitím, mučením i zabíjením: nejkrutější přitom byl, pokud domorodci neplnili vysoké požadavky. Sekání rukou a nohou bylo na denním pořádku a dílo zkázy dokonaly masově se šířící nemoci. Vyšetřovací komise belgického parlamentu koncem 19. století konstatovala, že brutální nadvládě padlo za oběť asi 5–10 milionů lidí.
Adolf Hitler
U moci: 1933–1945
Počet obětí: 192 000 německých Židů, 288 000 dalších německých občanů
Co se týče vražd ve vlastní zemi, působí Adolf Hitler v porovnání s ostatními zmíněnými krutovládci téměř „skromně“ – při skutečně masovém vyhlazování se totiž zaměřil na jiné národy. Většinu jeho obětí v Německu tvořili tamní Židé: asi polovina jich sice uprchla za hranice ještě před vypuknutím konfliktu, na zbytek však čekala smrt – zemřelo 90 % z více než 200 tisíc lidí.
Dalšími nepřáteli třetí říše se stali němečtí komunisté, homosexuálové a příslušníci politické opozice. Desetitisíce postižených jedinců pak padly za oběť tzv. rasové hygieně, tedy systematickému vyvražďování hendikepovaných, které započalo na Hitlerův tajný rozkaz v roce 1939 pod krycím názvem Akce T4.