Kamenné Špičáky: Vyceněné zuby Krušných hor

Krušnohorské Špičáky jsou blízkými příbuznými. Představují pozůstatky drobných čedičových sopek, jejichž aktivita vyvrcholila zhruba před 15 miliony let v období spodního miocénu. Je možné, že jsou to zbytky podpovrchových přívodních drah sopečných aparátů, ale nelze vyloučit ani eventualitu, že jde o torza povrchových výlevných útvarů.

Nejvyšší sopka a neznámé varhany

Jedním z nejznámějších Špičáků nejenom v Krušných horách je Božídarský Špičák poblíž Božího Daru – nejvýše položené obce České republiky. Drtivá většina návštěvníků Krušných hor jej ovšem zná pouze jeho siluetu nad Božídarským rašeliništěm. Vzhledem k tomu, že se kopec nachází mimo značenou trasu na území národní přírodní rezervace, na vrchol se nechodí a ze zákona ani chodit nesmí. Dlužno však dodat, že to rozhodně není velká škoda. Opravdu vážný důvod k výstupu na vrchol mohou mít snad jen vášniví zájemci o české vulkány. Božídarský Špičák je totiž se svými 1 115 metry nejvýše položeným kopcem sopečného původu u nás!

Výrazný zalesněný suk oválného kupovitého tvaru je pravděpodobně povrchovým zbytkem přívodní dráhy čedičové sopky, z níž vytékaly dlouhé lávové proudy. Jeden z nich doputoval až do vzdálenosti cca 5 km na západ k osadě Ryžovna, nad níž je možné sledovat jeho vnitřní stavbu v opuštěném lomu Hřebečná. Mocnost lávového proudu, jenž vyplnil depresi reliéfu, činila původně 10 až 25 metrů.

Do roku 1960 se v lomu těžil stavební kámen, dnes je součástí přírodní rezervace Ryžovna. Čedičová hornina se zde rozpadá do typických vertikálně orientovaných sloupců až půl metru hrubých, které vytvářejí jednu z nejhezčích ukázek tzv. kamenných varhan. Na rozdíl od ostatních lokalit s tímto obdivuhodným přírodním jevem, je Ryžovna v Krušných horách téměř neznámá.

Step uprostřed chladu a vlhka

Další, pro změnu Velký Špičák (965 m n. m.) hledejte jihovýchodně od Vejprt. Jde o působivý, trávou porostlý strmý vrch, který se vynořuje nad okolní les. Téměř dokonalý kužel působí jako zjevení z jiné krajiny. Má krátký, mírně protažený vrcholový hřbítek a jeho nejvyšší zašpičatělou kótu zvýrazňuje dřevěný kříž. Nahoru kdysi vedla odbočka ze žluté trasy, ta však již není dávno znatelná. Hned na začátku mimořádně strmého výstupu se nachází starý lom na čedič s vertikálně orientovanou sloupcovou odlučností, jejíž zvláštní estetické kouzlo spočívá v nerovných, jakoby rozvlněných liniích jednotlivých sloupců.

Vrcholovou část Velkého Špičáku pokrývají hebké traviny, které mají charakter teplomilné stepní vegetace, což je v chladném a vlhkém klimatu Krušných hor téměř nepochopitelné. Z původního lesního pokryvu se dochovala pouze ojedinělá torza buků a javorů. Z vrcholu se otevírá úžasný rozhled do všech stran, zvláště pak do Německa, kam se okolní krajina mírně a pozvolna sklání. Působivá je odtud vodní nádrž Přísečnice a nad ní se tyčící Jelení hora (rovněž sopečného původu). Pro zaznamenání skvělých dojmů a pocitů slouží „Gipfelbuch“ – vrcholová kniha uschovaná v dřevěné skříňce na kříži. Při jejím zběžném prolistování je hned zřejmé, že většina zápisů pochází od německy mluvících turistů.

Menší obdobou překrásného Velkého Špičáku je Střední Špičák (924 m n. m.) vyčnívající v podobě travnaté špice zhruba kilometr jihozápadně. Existuje dokonce ještě i třetí bratr Malý Špičák (904 m n. m.), ten však nebývá na všech mapách značen.

Písek tvrzený čedičem

Poslední krušnohorský Špičák vystupuje do výšky 723 m na samém východním konci pohoří u obce Krásný Les, opět kousek od německé hranice. Jeho hmotu tvoří druhohorní pískovec sedící jako čepice nebo ostrůvek na geologicky mnohem starší krušnohorské pláni. Zbytek tohoto kdysi podstatně rozsáhlejšího pískovcového pokryvu se zachoval díky čedičové žíle. Ta vrstvami pískovců pronikla, zpevnila je a tím zabránila jejich odnosu. Čedičová žíla, původně ukrytá v puklině pískovcového souvrství, dnes tvoří nejvyšší vrcholek Špičáku.

Špičák u Krásného Lesa má tedy dvojí tvář – pískovcovou a čedičovou. Ta první je nejlépe vyvinuta na východním úbočí. Řady skal porostlé břízami a jeřáby vystupují ze svahu do výšky až deseti metrů, jejich úpatí lemují haldy mohutných balvanů. Podobně jako ve známých pískovcových skalních městech se tu vyskytují drobné tvary zvětrávání a odnosu jako například skalní mísy, převisy a různé dutiny. Přírodovědnou i turistickou lahůdkou je 20 metrů dlouhá pseudokrasová jeskyně. Nevznikla krasovými procesy a chybí jí tudíž typická krápníková výzdoba. Má charakter úzké (asi metr) a vysoké chodby (cca 6 metrů) mířící kolmo do skalního masivu. Lze jí procházet v podstatě bez hrbení až ke snižujícímu se závěru, kde je malá dvoumetrová propast.

Skvostná vyhlídka z čedičových skal

Na Špičáku, dříve zvaném Sattelberg, stávala výletní hospoda a kopec býval před druhou světovou válkou oblíbeným výletním místem. Nejvyšší partie kopce se vypíná hned nad ruinami někdejší chaty a má podobu ostrého skalního hřbetu, vystupujícího až nad okolní vzrostlý les. Jedná se o výše zmíněnou čedičovou žílu dlouhou 120 metrů a širokou 4–8 metrů, která pronikla do pískovcové hmoty kopce. Vysokou estetickou působivost nevšedního přírodního výtvoru obstarává šikmo ukloněná sloupcová odlučnost a ohromná kamenná moře, do nichž černé čedičové skály na strmých úbočích plynule přecházejí. Člověka tato divoká scenérie překvapí o to víc, že zdálky není nic vidět a Špičák působí dojmem zcela obyčejného kopce.

TIP: Pálavská stolová hora: Neobyčejný strážce jižní hranice

Nejvyšší kótu zvýrazňuje starý kříž na kamenné podezdívce, kde je umístěná vrcholová kniha. Výhled se otevírá hlavně na sever a na západ do Německa, poutavou podívanou skýtají dva dálniční mosty přes hluboká údolí Rybného a Hraničního potoka. Nebýt hluku z nedaleké dálnice Praha – Drážďany, dal by se Špičák označit za oázu téměř božského klidu a pohody.