Kam zmizela pravda a proč věříme lžím? Jak moc o nás rozhodují sociální sítě?
Několik měsíců po zvolení Donalda Trumpa prezidentem v roce 2017 jsem se vydal do amerického Silicon Valley. Elita v oblasti špičkových technologií se nacházela ve stavu totální paniky. To ráno visela nad Sanfranciským zálivem mlha a jemně mrholilo. Z hotelu jižně od Sausalita, kousek od mostu Golden Gate Bridge, jsem slyšel houkání lodí a pozoroval cyklisty ve větrovkách na kopcích pode mnou. Tato část Kalifornie je plná zeleně a bohatství. Když jsem cestou do San Francisca projížděl po klikaté silnici malými městečky, dýchl na mě blahobyt. V Bay Area žije více miliardářů než v jakékoliv jiné metropolitní oblasti na světě. Tři z pěti amerických společností s největší hodnotou na trhu – Google, Apple a Facebook – sídlily v roce 2019 v Silicon Valley v okruhu pouhých 24 kilometrů od sebe.
„Za posledních sedmnáct let jsem se v Silicon Valley zabydlel,“ pronesl výkonný ředitel Applu Tim Cook v roce 2015 k absolventům George Washington University. „Je to zvláštní místo. Místo, kde mají všechny problémy nějaké řešení. Panuje tu ryzí optimismus.“ Cookův proslov prozrazuje, že Silicon Valley neznamená pro zdejší vedoucí pracovníky jen kumulaci korporací toužících dosáhnout zisku. Vidí ho jako zdroj téměř mesiášského poselství o zlepšování životních podmínek lidstva. Nebo se tak alespoň tváří.
V uzavřené bublině
A pak přišel listopad 2016. Komunikační média a sociální sítě vytvořené v Silicon Valley možná propojily svět, ale rozhodně ne tak, jak si technologičtí mágové představovali. Daly vzniknout uzavřeným komunitám stejně smýšlejících lidí – názorovým bublinám, jež své členy utvrzují v jejich pohledu na svět. Jedinci patřící ke zmíněným skupinám se nesetkávali s odlišnými názory, a nic je tedy nepobízelo, aby si ověřovali fakta.
Internetové vyhledávače a mobilní technologie umožnily okamžitý přístup prakticky k neomezenému množství informací. A dezinformací. Analýza společnosti BuzzFeed odhalila, že v posledních třech měsících prezidentské kampaně v roce 2016 se 20 nejpopulárnějších falešných příspěvků dočkalo 8,711 milionu sdílení, komentářů a reakcí. Zprávy šířené zejména na Facebooku uvozovaly titulky jako: „Papež František šokuje svět, podporuje Donalda Trumpa“, „WikiLeaks potvrzuje: Clintonová prodala zbraně IS!“ nebo „Zákon hovoří jasně: Hillary nesmí zastávat žádný federální úřad“.
Pro srovnání: Dvacet nejpopulárnějších facebookových příspěvků zavedených médií jako Washington Post, New York Times či NBC si vysloužilo jen 7,36 milionu sdílení, reakcí a komentářů. Povolební průzkumy ukázaly, že falešným zprávám čelilo daleko víc Američanů, než se původně myslelo. V říjnu a listopadu 2016 navštívil webové stránky s těmito informacemi každý čtvrtý Američan. Facebook posloužil jako „klíčové médium fake news“.
Zlověstné výzvy
Když jsem v zimě roku 2017 vstoupil do přepychově zařízených kanceláří jedné společnosti v Silicon Valley s prostornými kuchyněmi a pohodlnými pohovkami, bylo očividné, že obvykle klidné vody spokojenosti zčeřily vlny úzkosti. „Víme, s čím máme co do činění,“ řekl mi jeden z šéfů firmy mimo záznam, protože nedostal svolení hovořit s novináři. „Uvědomujeme si, co se nám stalo, přebíráme za situaci zodpovědnost a vyřešíme ji.“
Působil vyčerpaně. Upřímně věřil, že jeho práce propojuje lidi. Teď měl ale pocit, jako by se ocitl v jednom z obzvlášť děsivých dílů seriálu Černé zrcadlo. Musel se vypořádat s narůstajícími zlověstnými výzvami: s lidmi, kteří podněcují k násilí, sami ho páchají a platformu, již onen muž v Silicon Valley spoluvytvářel, využívají k šíření toxického obsahu v reálném čase. Dva roky po našem rozhovoru došlo k útoku v novozélandské mešitě, odkud terorista vysílal vraždění živě na Facebooku.
Ten vysoce postavený představitel čelil velkému a dlouhodobému úkolu. Jeho platforma musela najít způsob, jak vymýtit lživé informace nebo před nimi uživatele alespoň varovat. „Nemáme šanci zvládnout to v dohledné době pomocí umělé inteligence. Budeme muset najmout lidi. Ale pokud začneme prověřovat a upravovat obsah, změníme se v to, co jsme nahradili. Stane se z nás tradiční médium.“ Děsila ho představa, že budou muset monitorovat obrovská kvanta informací, určovat, co je pravda, mírnit přetrvávající konflikty ohledně obsahu – zkrátka a dobře dělat práci šéfredaktora v novinách s bezpočtem přispěvatelů.
Šíří se napětí
Nyní máme jasnější představu, jak YouTube, Google, Facebook, Twitter a další sítě napomáhají rasistům a zasévačům nenávisti po celém světě, kteří je využívají k rozšiřování lží rozvracejících společnost. V Myanmaru se přes Messenger šířila štvavá kampaň prohlubující napětí mezi většinovými barmskými buddhisty a muslimskou menšinou Rohingů, jež vedla k jejich genocidě. Německá studie odhalila, že facebookové příspěvky xenofobů krajní pravice zaznamenávají útoky na přistěhovalce a zároveň je předpovídají. Nejvyšší korelaci vykazovaly oblasti s největší sledovaností sociálních médií.
Zpráva mezinárodní internetové iniciativy Avaaz z roku 2020 označila algoritmus Facebooku ve vztahu k boji proti nákaze nemocí covid-19 za „největší hrozbu pro veřejné zdraví“. Podle uvedeného reportu měl obsah nejsledovanějších webových stránek šířících dezinformace v oblasti zdravotnictví na Facebooku téměř čtyřnásobek zhlédnutí oproti obsahu předních zdravotnických institucí. Velké společnosti provozující sociální média nyní zavedly intenzivní kontrolní mechanismy a snaží se distancovat od produkce fake news i od radikální rétoriky, jež na jejich platformách vzkvétá. Vynakládají finance na výzkum, monitoring a tvorbu filtrů problematického obsahu. Ale stačí to?
Kdo může za co
Jednání internetových gigantů a veřejná diskuse obecně se opírají o několik předpokladů: Zaprvé, sociální sítě sehrály zásadní roli během Trumpova vítězného tažení a při šíření fake news ruské propagandy. Zadruhé, sociální sítě lze napravit a proměnit je v platformu pravdivých informací. Zatřetí, lidé vždy nevyhnutelně zabloudí do džungle dezinformací, a proto je musíme před fake news chránit.
Všechny uvedené premisy jsou ovšem problematické, ne-li úplně scestné. Sociální sítě nebyly jedinými ani hlavními médii pro šíření konspiračních teorií. Působily zanedbatelně ve srovnání s obvyklými faktory, jež vítězství ve volbách ovlivnily – tedy se zprávami mainstreamových médií, nezřídka falešnými; s politickými preferencemi a volební účastí; s protestními hlasy modrých límečků. Jinými slovy, virtuální svět na situaci nic nezměnil, pouze odrážel již existující trendy a možná je vyhnal do větších extrémů.
Snaha korporací ze Silicon Valley napravit systém je v rozporu s realitou, kterou tyto firmy samy podnítily. Nové médium uživatelům sdělovalo, že každý má právo vyjádřit svůj názor a že nejdůležitější je cítit se při kontaktu s ostatními na sociálních sítích dobře – do háje s fakty a filtrováním informací! Korporace k jejich konání motivoval zisk a zbohatlíci z Bay Area to dobře vědí. Do algoritmů sociálních médií lži skvěle zapadají, a čím skandálnější jsou, tím víc pozornosti poutají. Tvoří součást daných sítí, a nikoliv jako paraziti, nýbrž coby symbionti.
Slastné a hříšné lži
Třetí předpoklad má nejslabší základy. Názor, že jsou lidé oběti či hlupáci vyžadující ochranu, se neopírá o empirická data. Spousta uživatelů si dobře uvědomuje, že čtou – a někdy dokonce i šíří – dezinformace a smyšlené zprávy. Podle výzkumu společnosti Ipsos z roku 2018 provedeného v 27 zemích souhlasilo celých 65 % z 19 tisíc dotazovaných s tvrzením, že většina lidí žije „na internetu ve svých bublinách […], komunikují pouze s těmi, kdo jsou jako oni sami, a vyhledávají názory, s nimiž souhlasí“. Víc než třetina respondentů přiznala, že mezi takové jedince patří. Šest z deseti dotazovaných uvedlo, že žádná fakta už nikoho nezajímají, „všichni věří jen tomu, čemu věřit chtějí“.
V rámci studie výzkumného centra Online Civic Culture Centre na Loughborough University se čtyři z deseti oslovených britských uživatelů sociálních médií přiznali ke sdílení zpráv, o nichž se později dozvěděli, že jsou smyšlené či nepřesné. Jeden z šesti respondentů připustil záměrné šíření materiálu s vědomím, že není pravdivý. Nejčastější odpověď na otázku, proč vůbec na sítích sdílejí politické zprávy, zněla, že tím vyjadřují své pocity. Téměř pětina vypověděla, že chtěli naštvat ostatní.
TIP: Šílené fikce, kterým lidé uvěřili: Microsoft koupil církev a opilý žralokobijec
Massachusetts Institute of Technology v rozsáhlé studii z roku 2018 zkoumal 126 tisíc zpráv, jež v průběhu poslední dekády sdílely tři miliony uživatelů Twitteru. A ukázalo se, že pravda prohrává na celé čáře. Falešné informace měly větší sledovanost a šířily se šestkrát rychleji než ty pravdivé. Co je však důležitější – za uvedený výsledek nemohli internetoví boti, tedy automatické účty řízené zainteresovanými stranami, nýbrž skuteční uživatelé. Podle vědců kultura lží vzkvétá, protože je „šíří především lidé, nikoliv roboti“. V kontextu s tím, co o sobě respondenti ve výzkumech sami prozradili, se rozšiřování lží po internetu zdá být jakýmsi hříšným potěšením.
Dokončení: Kam zmizela pravda a proč věříme lžím? Opustili nás tradiční autority? (vychází ve středu 3. února)
Vzpoura proti globalizaci
Text je ukázkou z knihy Vzpoura proti globalizaci z pera izraelského novináře Nadava Ejala, kterou vydává nakladatelství Jan Melvil. Další informace na melvil.cz.
-
Zdroj fotografiíShutterstock