K čemu slouží a jak probíhá proces blahořečení a svatořečení?

Jde o tak složitý proces, že pokud se někomu podaří dotáhnout jej do konce, zasloužil by si být prohlášen za svatého společně s kandidátem, kterého popsaným martýriem provedl. Děkan Katolické teologické fakulty Vojtěch Novotný strávil několik let života s Adolfem Kajprem, jenž zemřel ve věznici Leopoldov. Stojí za vydáním čtyř knih o tomto jezuitském knězi, a proto začal jezuity „pošťuchovat“, aby se pustili do beatifikace – tedy procesu, jenž povede k jeho blahořečení.

Jediné nešvary

„Dopadlo to tak, že mě požádali, zda bych jim pomohl. Trochu nerozvážně jsem přitakal a potom jsem už ze zarputilosti táhl vše kupředu,“ usmívá se Novotný. A do čeho že se to pustil? „Je potřeba projít Kajprův život, všechny jeho spisy a oslovit veškeré potenciální pamětníky,“ vysvětluje jezuitský kněz Jan Regner. Kajpr byl nepořádný a také příliš vášnivě diskutoval, což jsou ovšem zřejmě jediné dva nešvary, jež by rodákovi z Hředel u Žebráku mohl někdo vyčítat. Po slabých stránkách kandidáta se přitom pátrá obzvlášť pečlivě.

„Jeho kázání byla nesmírně oblíbená, lidé ho skutečně milovali, především mládež. A jeho články, které byly trnem v oku jak nacistům, tak komunistům, byly velmi odvážné a bojovaly za důstojnost člověka, za jeho svobodu, za to, pro co jsme se vlastně na tomto světě ocitli. To vše bylo tak výjimečné, tak neohrožené,“ popisuje Kajprovu činnost další jezuitský kněz Miroslav Herold.

Tři kroky ke svatosti

Adolf Kajpr byl za své články proti Říši v roce 1941 uvězněn, prošel koncentračními tábory, otročil v lomu Mauthausenu. Po druhé světové válce se opět pustil do neúnavné práce, jenže roku 1950 ho zatkli znovu a odsoudili jej na dvanáct let za údajnou velezradu. S podlomeným zdravím zemřel v roce 1959 v Leopoldově. 

Proces beatifikace začal, až když dal Novotný dohromady všechny podklady ke Kajprovu životu. Hlavní fáze jsou tři a nejprve se rozhoduje na úrovni diecéze. „V rámci zmíněného procesu se má ukázat, jestli ta postava dostojí pověsti, jež ji provází – tedy mimořádného příkladného křesťana, který zemřel pro svoji víru za podmínek pronásledování,“ popisuje děkan fázi dokončenou letos v lednu. Do krabic pak zabalili všechny podklady, tisíce stránek přeložených do italštiny, jež poputují do Říma. 

TIP: Život v celibátu: Oběť, nebo osvobození?

Po přezkoumání jakýmsi ministerstvem svatosti ve Vatikánu přichází na řadu zázrak. Netvoří sice podmínku blahořečení, ale u svatosti už se vyžaduje. „Většinou se jedná o zázrak uzdravení nevyléčitelné nemoci. Musí tam být dobrozdání lékařů, že současná věda tu chorobu vyléčit nedokáže,“ líčí historička Stanislava Vodičková z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Hledá se dobro

Na první pohled jde o tisíce hodin práce a statisíce korun za to, aby někdo dostal přívlastek „blahoslavený“ či „svatý“. Na druhou stranu se jedná o hledání dobra v našem světě, ocenění výjimečných lidí, kteří měli odvahu vzdát se pro něj často i vlastního života. Stanislava Vodičková se zamýšlí: „Podle světců pojmenováváme své děti. Jednak jsou to patroni něčeho, co je nám blízké, ale také doufáme, že potomky ochrání. Jméno Adolf se sice netěší oblibě, ale možná ho má Adolf Kajpr očistit.“