Jedovatí chřestýši: Překrásné i nebezpečné symboly Ameriky

Chřestýši bezesporu patří k vývojově nejdokonalejším hadům, mimo jiné proto, že se jim vyvinul velmi účinný nástroj, který eliminuje střet s nepřítelem. Je jím chřestidlo, podle nějž mají i své jméno. Chřestění velkých jedinců je v otevřené krajině slyšitelné dále než na 100 metrů a od případného útoku odradí především predátory.

„Vystřelovací“ jedové zuby

Chřestidlo je tvořené z volně spojených rohovitých článků. Při každém svlékání jeden přibývá, ale zároveň se články často ulamují. Mladí hadi se svlékají každé dva měsíce, dospělí dvakrát ročně. Některé druhy mají dlouhá chřestidla a vydrží s nimi kmitat i hodiny, u jiných jde pouze o několik článků.

Velké jedové zuby mají chřestýši umístěny v přední části horní čelisti. Jsou duté a připomínají injekční stříkačku. V klidu jsou sklopeny a uloženy v tkáňových závěsech, v okamžiku útoku a otevření tlamy se vztyčí. Při zaseknutí do tkáně se vytváří podtlak, přitom je jed co nejúčinněji a beze ztrát vytlačen zvláštními svaly do těla oběti. Po útoku se chřestýš zpravidla stáhne, někdy útok opakuje. Velké druhy obvykle zůstávají do menší kořisti zakousnuty a konec se dostavuje velmi rychle. Chřestýši tak odpadá pátrání po oběti, která může po uštknutí urazit dost velkou vzdálenost. Toxin má ještě další funkci – napomáhá trávení.

Jed pro vyvolené

Hadi musí jedem šetřit, potřebují jej totiž především k ulovení kořisti. Při obraně tedy může dojít pouze k výstražnému „uhození“ hlavou, aniž by had použil zuby. Ani když ke vztyčení zubů dojde, nemusí had vstříknout jed do tkáně, případně je schopen aplikovat pouze malé množství toxinu. Angličané tomu říkají „dry bite“, kousnutí na sucho.

Při manipulaci s jedovatými hady je samozřejmě třeba náležité opatrnosti. Spoléhat na to, že právě na vás budou jedem šetřit, rozhodně nedoporučuji. I když dnes již hady pouze fotografuji, stejně je musím nejprve chytit, a tak je to vždy aranžovaná fotka. Když chci aby byla dokonalá, tak hada posadím do ateliéru. Chřestýši se fotografují snad nejlépe ze všech hadů, ale občas nemají pro moji práci pochopení. Zatím jsem ale byl vždy rychlejší, uštknutí je luxus, který si nemůžu dovolit. I když i mistr tesař se utne – jednou v životě jsem dry bite zažil na vlastní kůži. Za „gentlemanské chování“ děkuji velmi nebezpečné zmiji řetízkové, která tenkrát byla rychlejší.

Nadpřirozené hadí smysly

Chřestýši vynikají ještě další schopností. Pod nosními otvory mají jamky, ve kterých jsou umístěny velmi citlivé termoreceptory. Uvádí se, že jejich citlivost je v desetinách stupně celsia. Had tak bezpečně zjistí, zda je například nora obydlená a podle tepelné stopy může sledovat kořist.

Dalším pozoruhodným smyslem, který mají všichni hadi, je Jacobsonův orgán. Had nabírá rozeklaným jazykem vzorky a zatažením jazyka je přenese na horní patro do oblasti zakončení nervů, které je velice citlivé na chemické látky přenášené vzduchem. Špičky jazyka s pachovými částečkami zapadají do dvojice jamek Jacobsonova orgánu. Z těchto jamek vystlaných citlivými receptory se vyhodnocené informace bleskově přenášejí do mozku, který okamžitě určí další postup.

TIP: Lovecké taktiky zmije útočné: Lákadlo kmitajícího jazyka

Čich má pro hady patrně největší význam ze všech smyslů. Díky specifickým chemickým látkám rozezná had čichem kořist, nepřítele, ale i sexuálního partnera. Spojení termoreceptorů s Jacobsonovým orgánem dává chřestýšům unikátní schopnosti. Také díky tomuto zařízení jsou hadi velice úspěšnou skupinou, která dokázala přežít miliony let.