Je pravda, že přemíra cukru způsobuje u dětí hyperaktivitu?

Obrázek dítěte „nadopovaného“ cukrem, které má problém s hyperaktivitou, se zrodil někdy v 70. letech minulého století a od té doby se stal všeobecně přijímaným faktem. Nicméně když v roce 1995 provedl pediatr Mark Wolraich z Vanderbilt University na toto téma studii, jíž se zúčastnilo 400 dětí, nenašel pro zmíněné tvrzení žádný důkaz. 

Podobně již o pět let dřív testovali psychologové Richard Milich a Daniel Hoover skupinu 31 chlapců ve věku 5–7 let, které jejich rodiče označili jako „citlivé na cukr“. Výzkumníci podali všem dětem nápoje slazené umělým sladidlem a následně natáčeli jejich interakce s maminkami. Polovině rodiček řekli, že jejich potomci zkonzumovali cukr, druhé polovině pak tvrdili, že šlo o umělé sladidlo. Matky, které si myslely, že jejich děti jedly cukr, hodnotily chování svých ratolestí jako hyperaktivní a chovaly se k nim kritičtěji než rodičky ve druhé skupině. Psychologové tedy test uzavřeli s tím, že vazba mezi cukrem a hyperaktivitou je dána spíš očekáváním rodičů než samotnou látkou.

TIP: 5 největších lží a mýtů o jídle a stravování

Ve sladkostech se však může nacházet například kofein nebo teobromin (látka obsažená v kakaovníku), u nichž byly stimulační účinky potvrzeny. Cukr má pak navíc jiné, pro děti devastující účinky: Vyvolává obezitu a přispívá ke vzniku cukrovky v pozdějším věku.