Je kryptozoologie honbou za fantomy, nebo opravdu existují Yetti či Lochnesská příšera?

Kryptozoologie se například snaží odhalit stopy po současné existenci dinosaurů, mamutů či neandrtálců a pátrá i po tvorech známých pouze z legend. Má vůbec smysl se touto disciplínou zabývat, nebo ji lze odsoudit jako nepotřebnou pavědu?
02.09.2016 - Vladimír Socha


Podle většiny biologů je kryptozoologie pseudovědeckou disciplínou, která sice může být prospěšná, ale pouze v závislosti na způsobu a cíli svého výzkumu. Kromě snah o potvrzení existence Yettiho, Olgoj Chorchoje a dalších problematických tvorů se kryptozoologové zaměřují také na hledání známek existence relativně nedávno vyhubených živočichů (např. vakovlka) nebo přítomnosti některých druhů mimo jejich běžné geografické rozšíření. Příkladem poslední kategorie jsou třeba opakující se pozorování velkých kočkovitých šelem v Anglii. Je pochopitelné, že pátrání po fotograficky dobře zdokumentovaných velkých kočkách v Evropě je v očích rigorózních vědců přece jen lépe hodnoceno než kupříkladu hledání domněle žijících dinosaurů v rovníkové Africe.

Legendy skrývají pravdu

Biologové vytýkají kryptozoologům zejména nedostatek systematického přístupu a vědecké metodiky, a proto na ně pohlížejí spíše jako na dobrodruhy než skutečné vědce. Přes všechny výtky je ale potřeba přiznat, že kryptozoologie má reálný podklad.

Legendární tvorové, jako jsou třeba draci a gryfové, mají původ v mytologii (v některých případech mohly mít na vzniku legend zásluhu nálezy zkamenělin některých vyhynulých živočichů). Mnozí z těchto mytických tvorů mohli být samozřejmě pouhým výplodem fantazie, ale často šlo o chybnou aplikaci známých faktů. Tak například jednorožec se zřejmě „narodil“ díky informacím cestovatelů a obchodníků, kteří se v jižní Asii poprvé setkali s nosorožcem. Mnohé příklady takových fantastických tvorů s reálnou předlohou lze nalézt i ve středověkých bestiářích.

Objevy pokračují

Někteří živočichové, kteří byli dlouho považováni jen za výplody fantazie, byli objeveni až v moderní době. Mezi nejznámější příklady patří největší bezobratlý živočich – obří oliheň („Kraken“). Na pevnině byla pro vědce podobným překvapením třeba gorila nebo později žirafovitý kopytník okapi z Konga. V obou případech o těchto savcích už dlouho před jejich spatřením moderními učenci referovali místní domorodci, kterým však zoologové až na výjimky nevěřili.

Ještě v 90. letech minulého století byl v pralesích Vietnamu objeven zcela neznámý kopytník saola a unikátní objevy nových druhů obratlovců přicházejí z různých míst světa téměř každý rok. Jak se tedy názorně ukázalo, nejsou ani v 21. století popsány již všechny druhy obratlovců, natož bezobratlých. Z tohoto hlediska je kryptozoologie bezpochyby disciplínou smysluplnou a lidskému poznání prospěšnou.

Velbloudí leopard

Značnou část kryptidů (legendárních, leč vědou neuznaných druhů) tvoří hybridé, tedy živočichové kombinující znaky více druhů živočichů. Příkladem mohou být kentaur – muž s tělem koně, mínótauros – muž s hlavou býka a mořská panna – žena s tělem ryby. Z dnešního úhlu pohledu jde o úsměvné báchorky, ne vždy však byli zmínění kryptidé chápáni jako doslovná směsice různých druhů.

V období starověku a středověku, kdy zmíněné legendy obvykle vznikaly, neměli cestovatelé a učenci k dispozici podrobný popisný slovník. Proto si často vypomáhali přirovnáváním a srovnáváním s tvarem a podobou některých jim známých živočichů. Tak například věřili, že žirafa je poloviční velbloud a poloviční levhart (kvůli charakteristickým skvrnám na srsti), což se projevilo také na původním latinském názvu camelopard.

Menší prostor pro kryptidy

Existence některých bizarních kryptidů je mnohými kryptozoology považována za pravděpodobnou dokonce i v dnešní době. Za mnohé lze uvést třeba velké vzpřímené lidoopy podobné člověku nebo různé druhy mořských obratlovců i bezobratlých. Právě nepředstavitelné prostory do značné míry stále neprobádaných oceánů jsou místem, ke kterému s nadějemi vzhlíží většina kryptozoologů. Přitom poukazují na nečekané objevy zcela nových druhů velkých zvířat v moderní době. Právě tyto unikátní objevy umožňují kryptozoologům tvrdit, že hon za tajemnými živočichy má praktický smysl. Činností člověka však bohužel každoročně ubývá životního prostoru, na kterém by se takoví vzácní tvorové případně mohli vyskytovat v dostatečně velkých populacích.

Dravé rostliny

Méně známou sestrou kryptozoologie je kryptobotanika, zabývající se pátráním po člověku dosud neznámých druzích rostlin. Obdobně jako v případě živočišných druhů, i tady se jedná o druhy exotické, jejichž existence není vědecky doložena, ale objevují se o nich zprávy v mytologii, zápiscích cestovatelů nebo v domorodých svědectvích. Stejně jako v případě kryptozoologie, není ani kryptobotanika pokládána za skutečnou vědní disciplínu a její reálný přínos je poněkud problematický.

Je jisté, že mnohé rostlinné druhy ještě nebyly popsány a pátrat po nich jistě má smysl. Kryptobotanici se však obvykle zaměřují na fantastické legendární rostliny, často se zázračnými léčivými vlastnostmi nebo jinými neobvyklými schopnostmi. O existenci valné většiny z nich lze přitom velmi úspěšně pochybovat. Mezi nejznámější příklady patří lidožravé rostliny, údajně žijící na nedostupných místech africké džungle. Na obří masožravky schopné lapit a pozřít dospělého člověka dnes pochopitelně věří jen málokdo. Podle britského kryptozoologa Karla Shukera však existují četné neověřené zprávy o velkých a dosud nepopsaných masožravých rostlinách především z hlubin amazonských pralesů.

Chtěli bychom Yettiho

Honba za legendárními monstry samozřejmě není žádnou „módní vlnou“. Víra v existenci dosud neznámých a nebezpečných živočichů i rostlin je naopak stará jako lidstvo samo.

Setkáváme se s nimi v mytologii starověkých národů, stejně jako na erbech středověkých šlechticů. Děti dnes hrají počítačové hry s gryfy, draky a obry, často inspirovanými tajemnými kryptidy. Množství legendárních tvorů se objevuje také ve vědecko-fantastickém žánru, vycházejícím namnoze z původní mytologie. Svým způsobem do této kategorie spadají také všichni domnělí mimozemšťané.

TIP: Na stopě yettimu: Je sněžný muž výmysl, medvěd, nebo skutečně existuje?

Je třeba zmínit, že ve skutečnosti žádný biolog nepochybuje, že dnes stále existují tisíce dosud nepopsaných druhů živočichů, a to především v oblastech tropických deštných lesů a v hlubinách oceánů. Drtivou většinu těchto zatím jen tušených tvorů však představují brouci a jiné skupiny hmyzu. Naproti tomu kryptozoologové by rádi potvrdili existenci větších a mnohem zajímavějších kryptidů, z nichž proslulá jména Bigfoot, Yetti nebo Lochnesská příšera tvoří jen pověstný vrchol ledovce.

Kde se vzala kryptozoologie

Kryptozoologie (z řečtiny kriptos = „ukrytý“) se zabývá legendárními, skrytými a „klasické“ biologii dosud utajenými živočichy. Jedním ze zakladatelů či duchovních otců kryptozoologie byl bezpochyby francouzský zoolog Bernard Heuvelmans. Ve své knize On the Track of Unknown Animals („Na stopě neznámých zvířat“) z roku 1955 sám přisuzuje zakladatelství kryptozoologie muži jménem Anthonie Cornelius Oudemans, který v roce 1892 sepsal přelomové pojednání o tzv. velkém mořském hadu.

Heuvelmans zde vyjádřil názor, že kryptozoolog by měl pracovat co možná nejvíce exaktními metodami a zároveň mít otevřenou mysl a využívat znalosti a postupy jiných vědních oborů. Důraz kladl také na místní, folklorní a domorodá svědectví, která podle jeho mínění v mnoha případech obsahují zrnka pravdy a poskytují významné údaje pro lokalizování možných tajemných živočichů.

Kryptozoologie je sice značně populární u laické veřejnosti, není však obecně považována za plnohodnotnou vědu. Vědci pátrající po tajemných zvířatech se nazývají kryptozoologové, objektem jejich zájmu jsou pak kryptidé. Tento termín stanovil jako první v roce 1983 John Wall.

  • Zdroj textu
  • Zdroj fotografií
    Shutterstock, cryptomundo.com, cryptozoology.com

Další články v sekci