Japonská hrobka Daisen kofun je největší svého druhu na světě

Počátkem 3. století, kdy na starém kontinentu zatím ještě dominovala Římská říše, vznikla v Japonsku vyspělá kultura Kofun. Její název se odvozuje od památek, jež po sobě zanechala – hliněných či kamenných mohyl navršených do specifického tvaru: Zatímco ty „obyčejné“ měly půdorys čtverce, dvou propojených obdélníků či kruhu, největší hrobky byly určeny pro zesnulé členy horních vrstev a při pohledu z ptačí perspektivy připomínaly gigantickou klíčovou dírku.

Největší na Zemi

Než na japonských ostrovech v 6. století převládl buddhismus, jednalo se o tamní hlavní způsob pohřbívání. Že starověcí Japonci přikládali stavbě kofunů mimořádný význam, dokládá i jejich množství. Jen na Honšú a Kjúšú evidují historikové přesně 161 560 uvedených hrobek. Ovšem pouze zhruba stovka z nich dosahuje rozměrů, nad nimiž se tají dech: Na délku měří více než sto metrů, a rekordní Daisen kofun je dokonce čtyřikrát rozměrnější. 

Zmíněná mohyla se nachází ve městě Sakai a název Daisen získala podle čtvrti, kde stojí. Jde přitom o největší hrobku svého druhu nejen v Japonsku, nýbrž na celé planetě. Především pro její impozantní délku 486 metrů rozhodla mezinárodní komise v roce 2019 o zapsání této, ale i dalších 48 mohyl na prestižní seznam UNESCO. Hlavní důvod ochrany pak spočívá ve výjimečné technické zdatnosti, jakou dávní stavitelé při budování prokázali. 

Nedotknutelné hrobky

Od ostatních hrobek se ta daisenská liší ještě v jiných ohledech: Obklopují ji například tři vodní příkopy a důvod ochranných opatření je zřejmý – uvnitř měl být údajně pohřben císař Nintoku, vládnoucí ve 4. století. Zda mu však mauzoleum skutečně náleží, zůstává předmětem sporů. Japonská vláda totiž považuje kofuny za nedotknutelné památky císařských dynastií, a proto neumožňuje jejich vědecký výzkum.

TIP: Memento mori: České kostnice patří k největším v Evropě

Archeologové se tak dosud dostali do útrob pouze několika méně významných kofunů. Uvnitř pak zpravidla objevili zdobené pohřební komory s osobními cennostmi, zejména šperky a zbraněmi, jež náležely zesnulým. Na řadě míst nechybějí ani sochy zhotovené z jílů, jejichž počty se nezřídka pohybují v řádech tisíců.