Jak vyvrátit bludy o zdraví: Rozhovor s českými Lovci šarlatánů

Nelehký cíl vymýtit z virtuálního prostoru alespoň část polopravd a lží si v roce 2013 vytyčila skupina slovenských lékařů, vystupující jako Lovci šarlatánů (Lovci šarlatánov). Do jejich týmu se připojili také tři odborníci z Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci: Ondřej Holý, Marek Vícha a Michal Křupka. V rozhovoru prozrazují, co přesně je náplní jejich mnohdy až sisyfovské práce. Jaké mýty z oblasti medicíny jsou nejnebezpečnější, proč jim lidé tak snadno podléhají a jak se nenechat nachytat?

Existuje nějaký spolehlivý způsob, jak okamžitě poznat lékařský mýtus? Jakých varovných signálů bychom si měli všímat?

OH: Jednoduchý a spolehlivý způsob, jak okamžitě poznat hoax nebo mýtus, asi neexistuje. Osobně bych se určitě díval primárně na to, kde a kým je taková informace publikována a jak dalece je ona osoba důvěryhodná. I když v poslední době dokonce i některé odborné autority přispívaly k šíření nepravdivých nebo zavádějících informací v médiích, ať už vědomě, či nevědomě. 

MV: Charakteristickým znakem šarlatánů je jejich „vzácná“ schopnost řešit úplně všechny medicínské problémy, od alergické rýmy po nádory střev. I ty největší světové lékařské kapacity se ale věnují pouze svému oboru, ani v něm navíc zdaleka nevědí vše a musejí pracovat v týmu kolegů. 

MK: Do očí bijící je, pokud je inzerovaný preparát prezentovaný jako objev jediného neznámého vědce z nějaké typicky východoevropské země, kterého údajně všichni ostatní lékaři nenávidí, protože je jeho geniální vynález může připravit o zisk. Nicméně takto okaté hoaxy už jsou dnes spíše na ústupu. Dalším varovným signálem je třeba tvrzení, že jakási metoda dokáže diagnostikovat či léčit takřka cokoliv od lymské boreliózy po zbytnění prostaty. Současná medicína nepoužívá stovky laboratorních parametrů, zobrazovacích metod a tlusté lékopisy účinných látek jen tak pro nic za nic. Univerzální lék ani stoprocentní diagnostická metoda neexistují a bohužel ani nikdy existovat nebudou. 

Kde všude (nejen na internetu) se s nepodloženými lékařskými tvrzeními mohou lidé setkat? 

OH: V podstatě kdekoliv, kam může otevřeně přispívat kdokoliv a kde nedochází k ověřování faktů, případně recenznímu řízení jako v odborných časopisech – takže internet je primární zdroj.

MV: Klidně i v lékárně nebo v ambulanci lékaře. Pokud vám bude vysokoškolsky vzdělaný odborník doporučovat homeopatika, tak jde buď o skvělý byznys, nebo nedával ve škole pozor. Případně obojí.

Můžete zmínit typické příklady mýtů, které se neustále opakují?

OH: Těch je bohužel celá řada – že očkování způsobuje autismus, že dezinfekční přípravky se mají užívat vnitřně formou různých výplachů, souvislost s šířením SARS-CoV-2 a zaváděním 5G sítí… Já se věnuji epidemiologii a často se setkávám třeba s názorem, že užívání dezinfekčních prostředků pomáhá v boji s parazity, respektive s obecně hodně vžitou představou, že je naše populace parazity silně promořena.

MK: Evergreenem jsou bohužel různé zázračné léky na onkologická onemocnění. Pamatuju si, že jednou někdo čistě ze zajímavosti zkoušel najít něco, o čem zatím nikdo netvrdil, že to léčí rakovinu. Bylo to překvapivě těžké.

MV: Mým oborem je kardiologie, což je poměrně technický obor, který jde velmi rychle dopředu. Pacientům dokážeme v poměrně krátkém čase výrazně pomoct a některé diagnózy i kauzálně vyléčit, proto zde příliš prostoru k tvorbě mýtů naštěstí není. Kdybych ale měl zmínit aspoň nějaký, napadají mě třeba pokusy léčit krevní tlak česnekem. Mnoho lidí taky nevěří na škodlivý vliv LDL cholesterolu – dokud je první infarkt myokardu nepřesvědčí o opaku.

Váš slovenský kolega Roland Oravský považuje za největší blud breathariánství (životní styl, při němž údajně není potřeba jíst ani pít a stačí živit se pouze vzduchem, pozn. red.). Souhlasíte? Co považujete za největší bludy vy?

OH: Já osobně bych za největší a nejnebezpečnější (i v souvislosti s dnešní situací) považoval údajnou souvislost mezi autismem a očkováním. Ta byla popsána v roce 1998 ve studii na pouhých 12 dětech, z nichž minimálně u jednoho byl autismus vymyšlený, nicméně z nějakého důvodu se tato informace v populaci už přes 20 let pořád drží. Přestože byly publikovány stovky studií, které prokazují opak, včetně tzv. systematických přehledů, které studovaly téměř 15 milionů dětí, a žádný takový vztah nebyl zjištěn.

MV: Breathariánství mě vždy pobaví. Je krásným důkazem toho, že svět, ve kterém funguje fyzika, chemie a biologie, je ještě v pořádku a přírodní zákony nelze obejít. Tvrdit, že náš organismus dokáže fungovat bez vody a potravy je hloupý experiment se zdravím, který nemusí skončit dobře. 

MK: Moje „oblíbená“ je teorie o tom, že očkování je skrytý způsob, jak lidem aplikovat čipy a pomocí nich nás potom sledovat a ovládat. Nejenže je to nesmysl už jen z technologického hlediska, ale proč by vůbec někdo vynaložil takové úsilí, aby zjistil informace o nějakém Pepíkovi z Horní Dolní? Zvlášť, když všechny důležité informace většinou už bez rozpaků stejně dobrovolně sdělil na Facebooku. 

Mohou být některé mýty i životu nebezpečné?

OH: Bohužel ano, třeba právě zmiňované mýty o očkování – zejména v dnešní době, kdy je vakcinace jediná šance, jak se vymanit z koronavirové krize. 

MV: Ve své podstatě všechny, pokud vedou k oddálení skutečné terapie. Některé metody jsou přímo do očí bijící, jako třeba pití bazénové dezinfekce k detoxikaci organismu, jiné jsou vesměs neškodné (např. akupresura).

MK: Určitě mýty o nefunkčnosti metod vědecké medicíny, například chemoterapie nádorů nebo léčby autoimunitních chorob. 

Víte o případech, kdy lidé právě pod vlivem medicínských bludů situaci podcenili a nevyhledali lékařskou pomoc, případně se léčili „podomácku“?

MK: Případy končící úmrtím kvůli odmítnutí standardní léčby poté, co pacient zvolí raději alternativní metody, jsou bohužel dobře zdokumentované. Problematika hoaxů ve zdravotnictví je velmi složitá, a proto je potřeba jí věnovat velkou pozornost, jelikož skutečně může dojít k poškození zdraví, případně i k úmrtí. 

MV: Vzpomeňme si třeba na jeden z mediálně známých příběhů – vizionář a zakladatel firmy Apple Steve Jobs zemřel na rakovinu slinivky, protože se nejprve spoléhal na alternativní metody. Operaci nádoru odkládal devět měsíců, a nakonec bylo pozdě.

Na druhou stranu, homeopatie i čínská medicína jsou oblasti, kterým se profesionálně věnují i někteří vystudovaní lékaři. Nepouštíte se tím trochu na tenký led? Jak vlastně přistupujete k alternativní medicíně?

OH: V první řadě, alternativní medicína jako pojem je nesmysl. Medicína je jenom jedna, v dnešní době se jedná o medicínu založenou na důkazech. Cokoliv jiného není medicína, ale šarlatánství. To, že homeopatii nebo čínskou medicínu praktikují i vystudovaní lékaři, je sice smutné, není to ale důvod ji začít považovat za rovnoprávnou s medicínou založenou na důkazech. Momentálně vzniká trochu paradoxní situace, kdy západní svět utíká k čínské medicíně, jelikož nevěří tzv. „západní medicíně“, a Čína se naopak k „západní medicíně“ obrací, protože ví, že čínská medicína nefunguje.

TIP: Tradiční čínská medicína: Tisícileté kořeny čínské medicíny sahají jen 70 let nazpět

MK: Už pojem alternativní je zavádějící, vyvolává pocit, že jde jen o jinou cestu ke stejnému cíli.  To ale ve většině případů není pravda. Jak už opakovaně tvrdilo mnoho moudřejších lidí přede mnou: Existuje jen medicína funkční a medicína nefunkční a odlišit je mohou pouze pečlivě provedené vědecké studie. Jenže ty právě u „alternativní“ medicíny chybějí. Jakmile se u nějaké metody vědecky prověří její účinnost, stane se součástí funkční medicíny a přestane být alternativní. To se ale moc nestává.

MV: Pokud jde o homeopatika, která jste zmiňovala – jejich účinek není podložený vědeckými studiemi. Kdyby fungovala, pak by stačilo, abychom jako stát nakoupili pouze jedinou lahvičku s očkovací látkou proti koronaviru, naředili ji, důkladně protřepali a naočkovali jí celou republiku. Dokonce bychom mohli tvrdit, že čím více lahvičku naředíme, tím vyšší účinek bude mít. Existují i homeopatika z údajného vraku lodi či světla z Venuše…

MK: Mimochodem, homeopatie byla v českých zemích už dvakrát prakticky zakázána jako nefunkční a nevědecká, poprvé dokonce už v první polovině 19. století.

Proč myslíte, že lidé tak snadno podléhají různým polopravdám?

OH: Těch důvodů je celá řada. Od pouhého nedostatku odbornějšího vzdělání přes vrozenou důvěřivost až po zoufalost nad zdravotním stavem daného člověka nebo jeho blízkých. Tady se skutečně projevuje hyenismus různých šarlatánů, kteří toho často zneužívají. 

MV: Podle mě to jednoduché: Moderní medicína je přetechnizovaná, rychlá a často neosobní. Nemáme požadovaný čas na pacienta, protože v čekárně jich už sedí dalších deset. Patofyziologie nemocí je složitá a komplexní. Kombinujeme různé metody léčby, abychom využili různých mechanismů a účinků, jenže pacient je pak často zmatený, nerozumí našim postupům ani výsledku. Když mu někdo slíbí zázračné jednoduché uzdravení, je snadné podlehnout. Šarlatáni lákají i tím, že mají na pacienty dostatek času. Vstupní pohovor u nich trvá běžně hodinu i dvě – to ale jen proto, že hodinová sazba je často podobná zavedené advokátní praxi.

MK: Lidé mají rádi jednoduchá a snadná řešení, náš mozek už je takový. Každý lépe přijme spíš tvrzení, že když bude pít nějaký výtažek, uzdraví se, než když mu lékař řekne: „Teď zkusíme nasadit pulz nitrožilních léků, z nichž vám asi bude špatně, a když to zabere, přejdeme na udržovací léčbu, kterou budete brát doživotně se 75% šancí na zastavení postupu nemoci.“ A jak už říkal kolega, medicína (a technologie obecně) je čím dál složitější, takže do hlubších detailů nepronikne ani lékař mimo svou specializaci, natož laik.

Kdo je nejnáchylnější k tomu, aby naletěl?

OH: To se podle mého názoru nedá určit, bohužel mám dojem, že různé nesmysly se šíří napříč celou společností bez ohledu na sociální status nebo vzdělání. Velmi obecně lze říct, že nejohroženější jsou ti, kteří se málo (nebo vůbec) orientují v dané problematice a nejsou schopni kriticky hodnotit informace. 

MK: Paradoxně mohou snadno naletět i lidé s vyšším vzděláním, kteří jsou sice schopni získat velké množství informací z různých zdrojů, třeba i z cizojazyčných publikačních databází, ale ne vždy už je pak správně interpretovat. Zvlášť, pokud jde o téma mimo jejich profesní zaměření.

Proč má vlastně někdo potřebu nějaký mýtus vytvořit, potažmo šířit?

OH: Těch důvodů je zase celá řada. Nejčastěji je to prostě škodolibost a zloba, kdy je cílem opravdu někomu uškodit. Taky může jít o jakousi formu konkurenčního boje nebo dotyčný sleduje zkrátka osobní prospěch, hlavně tedy finanční. 

MK: V poslední době se taky dezinformace čím dál víc stávají i politickým nástrojem. Často je ale někdo může šířit i v dobré víře, pokud si myslí, že jde o pravdivou informaci.

Jak přesně vaše práce vypadá – jak mýty vyhledáváte, ověřujete a následně vyvracíte?

OH: Mýty není ani moc potřeba vyhledávat, najdou si vás samy… Lidská kreativita je v tomto skoro nekonečná. Co se týče ověřování informací, je to běh na delší trať. Musíte se opřít výhradně o fakta a vyhnout se jakési „dojmologii“, tedy tomu, co se vám osobně líbí. Z čehož plyne, že vždy budeme o krok pozadu, jelikož reagujeme až na něco, co někdo vypustil. 

MK: Mýty a dezinformace není třeba vyhledávat, mnohem obtížnější je se jim vyhnout. 

Jak to zařídit, aby se informace uvedená na pravou míru dostala k veřejnosti?

OH: Asi to bude znít jako klišé, ale základem je kvalitní vzdělání. Bez toho se nikam nepohneme. Bohužel v dnešní době v populaci velmi chybí schopnost kritického myšlení. Spousta lidí zastává postoj „ale vždyť to říkali v televizi, tak to přece musí být pravda“ nebo „vždyť to psali na internetu“. Naprosto nezbytný je i apel na novináře, aby pracovali pouze s ověřenými fakty a nesnažili se za každou cenu o senzacechtivost. Což bylo vidět i na jaře loňského roku v souvislosti se SARS-CoV-2, kdy se objevovaly články o tom, jak se máme zásobit potravinami, pohonnými hmotami a podobně, a vyvolalo to jistou míru paniky a chaosu. 

Jak se mýtus vlastně vyvrací? Sami jste v jednom z dřívějších rozhovorů uvedli, že mnohonásobně snazší je mýtus vytvořit, než jej poté vyvrátit…

OH: Je to proces na delší dobu. Nejprve musíte mýtus zanalyzovat, ověřit, co popisuje, na čem stojí a s čím vlastně pracuje. Následně je třeba to bod po bodu vyhledat v literatuře a zjistit, zda jej vůbec lze  nějakým způsobem vyvracet. Když budu konkrétní: Například zmiňované tvrzení o tom, že očkování způsobuje autismus, nemůžu shodit ze stolu jen proto, že ho osobně považuji za nesmysl. Musím počkat, až bude dostatečné množství vědeckých prací, které to buď potvrdí, nebo vyvrátí. 

MV: Mýtus vymyslím za minutu, ale dementovat ho trvá klidně týdny. Člověk musí své tvrzení podložit fakty. Lidskou vlastností je hledat primárně taková data, která nás utvrzují v našich názorech. Když se bojíme očkování, hledáme „nežádoucí účinky vakcín“, nikoli „efektivitu a prokázanou bezpečnost“. Pokud se však snažíme téma rozebrat, je zcela zásadní čerpat z obou pólů. Když prokážete, že konzumací křídy na tabuli vyléčíte rakovinu, pak se křída stává standardním medicínským postupem v terapii onkologických pacientů.

Různých medicínských mýtů existují určitě stovky. Není vaše poslání tak trochu sysifovská práce? Nemáte někdy pocit, že s každým vyvráceným omylem se okamžitě vyrojí spousta dalších?  

OH: Bohužel je to tak, na jeden vyvrácený mýtus připadá deset jiných. Někdo by to mohl považovat za beznadějnou práci, ale vzdát to rozhodně nechceme. Musí existovat nějaká protiváha, i když sám osobně mám někdy pocit, že taháme za kratší konec. 

MK: Efektivnější než se věnovat jednotlivostem by bylo zvýšit obecné povědomí o medicíně založené na důkazech a vědecké metodice celkově. To se ale mnohem líp řekne, než udělá. 

TIP: Čekání na alternativní zázrak: Odkud se berou mýty o našem zdraví?

Může se do této snahy nějak zapojit i veřejnost?

OH: Určitě může, a pokud vím, tak i zapojuje – například upozorňováním na různé dezinformace. Takové tipy velmi uvítáme, protože sami máme i vlastní práci a rodiny, takže nemůžeme 24 hodin denně hledat hoaxy a mýty. 

MV: A rozhodně nesdílet každou hloupost.