Jak tulipány dobyly svět: Nejdražší cibulky stály ve své době miliony

Tulipány vždy patřily mezi nejoblíbenější květiny Orientu. Zdobily turbany, objevovaly se na dobových látkách, na obrazech i v poezii. Už kolem roku 1000 rostly ve Střední Asii, přestože nevíme, kde konkrétně. Podle jedné z tradic je původně pěstovali Peršané, a když se jejich územím prohnali v 11. století seldžučtí Turci, přenesli ikonické květiny do Anatolie. Turci zas tvrdí, že nic krást nemuseli, protože tulipány rostly v jejich domovině odjakživa. 

Krása z rukou Peršanů

Nejpřijímanější je však perská teorie o původu rostliny. Už proto, že dobyvační Seldžukové, kteří tehdy čerstvě konvertovali k sunnitskému islámu, převzali od poražených Peršanů celou vyšší kulturu, vzdělání i řadu zvyků. Jelikož se o tulipánech nezmiňují žádní antičtí autoři, podařilo se zřejmě krásnou květinu vypěstovat intenzivním křížením v perských šlechtických zahradách z divoce rostoucích druhů, a to okolo 10. století. Jednalo se o výjimečný botanický i estetický úspěch a unikátní přírodní výtvor se pro Peršany, milující rostlinné umělecké motivy, stal hlavní okrasou. 

Tulipány dosáhly takové obliby, že stát jejich prodej přísně kontroloval. O vývozu za hranice nemohla být ani řeč, a pokud při něm někoho přistihli, čekal jej přísný trest. Zahradníci svůj živý poklad neustále vylepšovali a křížili, takže úředníci brzy začali oficiálně uznávané druhy zapisovat – podle dobových knih jich měli Peršané 1588! K tak vysokému číslu nicméně došli na základě odlišování barev, velikostí a dalších vlastností. Dnes jich uznáváme „jen“ sedmdesát šest…

Olíznout a zasadit

Během vrcholného středověku, kdy se turecké mocenské centrum přesunulo ze Střední Asie do Anatolie, již tulipány neoddělitelně patřily k oběma kulturám. Jejich popularita dosáhla vrcholu v 16. a 17. století, kdy se v Perské i Osmanské říši odehrávaly doslova mánie. V případě Turků se dokonce mluví o „tulipánové éře“, která skončila s nástupem 18. století. Osmané s tulipány experimentovali a vytvářeli nové barvy i tvary okvětí. Kniha Tulipán z Istanbulu z pera historika İskendera Paly popisuje úsilí istanbulského pěstitele ovlivnit květy. Nové odstíny se snažil zhmotnit pomocí rozličných metod a některé z těch nejbizarnějších prý skutečně fungovaly: Údajně například nechal želvy krmené barvivem olizovat cibulky a ty pak sázel do země obalené v ovčím tuku.  

Nejluxusnější varianty zdobily sídla vládců, a to v množství větším než velkém: Selim II. přikázal do paláce Topkapi přivézt z Krymu tři sta tisíc cibulek! Ahmed III., přezdívaný tulipánový sultán, zas nedaleko tureckého města Manisa udržoval obrovské a slavné zahrady, o něž se prý staralo 940 zahradníků. Obdivované květiny však netvořily jen výsadu paláců – běžnější druhy zkrášlovaly ulice měst i vesnic, zatímco v přírodě rostly ty divoké. 

První cesta do Evropy

Už za Ahmedova života na přelomu 17. a 18. století se však tulipány rovněž dovážely z Nizozemska, kde tehdy pěstovali vlastní druhy. Šíření květinového pokladu šlo totiž jen stěží zabránit už proto, že Turecko patřilo ve středověku a raném novověku mezi hlavní civilizační centra a na sultánově dvoře si podávali dveře vyslanci ze všech koutů Evropy. 

Tak se stalo, že již krátce po příjezdu do Istanbulu v roce 1554 zaslal Ogier Ghislain de Busbecq, rakousko-uherský velvyslanec na dvoře Sulejmana Nádherného, několik cibulek do své země. První výlet tulipánů na starý kontinent, tedy alespoň podle jeho tvrzení, se dokonce odehrál s požehnáním vladaře a mělo jít o skutečně královský dar vídeňskému dvoru. V 17. století pak vyslanci dostávali tulipánové cibulky jako dárek, a květiny tak cestovaly po celé Evropě.

Zmíněný de Busbecq se označuje za „otce evropských tulipánů“, ale do Nizozemí je přivezl jeho přítel Carolus Clusius. Nejprve je roku 1573 zasadil ve vídeňských zahradách a na sklonku 16. století publikoval svou první studii o zmíněné květině. Záhy se dostal ke zkoumání léčivých rostlin na univerzitě v Leidenu, kam samozřejmě odjel i s cibulkami tulipánů. Nasměroval tak zemi k postupné proměně v tulipánovou velmoc a rozpoutal i několik mánií spojených se zmíněnou květinou: Jeho zahradu dokonce v letech 1596 a 1598 přepadli zloději a ukradli víc než stovku cibulek.

Bohužel není na prodej

Díky své jedinečné kráse se tulipány brzy staly upřednostňovanou dekorační květinou a zdobily zahrady i truhlíky v oknech. V krátké době se začlenily do kultury jako zboží, po němž bažil každý. Jejich ocenění vyžadovalo vkus a expertizu, kterou si bohatí kupci mohli dovolit. Ti méně majetní, aspirující na lepší sociální postavení, pak zmíněnou zálibu převzali coby odznak společenského statusu. Začalo se zkrátka vyplácet pěstovat tulipány pro peníze a ozdoba se proměnila v komoditu. 

V průběhu let se tak Nizozemí stalo centrem tulipánového průmyslu a cibulky se zařadily mezi hlavní vývozní artikly – vedle ginu, sýra a sleďových herinků. Ceny některých unikátních odrůd, především s vícebarevným okvětím, šplhaly do nevídaných výšin. Nejdražší tulipán, Semper Augustus, vykvetl roku 1624. Šlechtitel Adriaen Pauw jej však navzdory závratným nabídkám odmítl prodat. Jeho rozhodnutí a navyšování sumy ze strany zájemců prý vyvolalo tulipánovou mánii a explozi cen. 

Cibulka za miliony

V historické literatuře se traduje příběh o naprostém šílenství, kdy se celá holandská společnost – od nejbohatších měšťanů po nejnuznější chudáky – dala na obchodování s tulipány. Cibulky se dokonce používaly jako alternativní měna, na což vláda reagovala omezením trhu i drastickými opatřeními: Údajně například vyslala vojáky, aby tulipánová pole rozšlapali. Ceny některých cibulek se tehdy vyšplhaly na 5 500 florinů, přičemž tisíc litrů piva stálo osm florinů. Dnes by přepočtená suma za nejdražší cibulky činila zhruba 16 milionů korun…

V roce 1637 si však prý lidé uvědomili, do jak absurdních výšin částky vystoupaly, a řada odběratelů odmítla již koupené cibulky zaplatit, což přivedlo producenty i prostředníky k bankrotu. Nizozemská ekonomika se pak údajně sesypala jako domeček z karet. Příběh dlouho sloužil coby anekdotické varování před vytvářením tržních bublin, s nimiž měl mladý kapitalismus první zkušenosti. 

Skutečně přišel kolaps?

Ve skutečnosti květinový trh sice zkolaboval, ale pád postihl jen malé procento populace. Historička Anne Goldgarová z King’s College London sbírala materiál pro knihu o tulipánech, přesto v archivech nedohledala jediný záznam o státním bankrotu kvůli zhroucení květinového trhu. Jak se ukázalo, do horečky se ani nezapojilo nijak závratné množství obchodníků. Ceny sice spadly skokově, ovšem krach ohrožující celou zemi opravdu nenastal. 

Další historici poukázali na pamflety, jež tehdy šířili zbožní kalvinisté. Ti květinovou horečku – zcela právem – zuřivě odsuzovali jako honbu za prchavým luxusem. Když se trh zhroutil, využili situaci k propagandě a vše vylíčili v mnohem temnějších barvách, než odpovídalo realitě. Ve skutečnosti nemohl otřes v malém tržním segmentu ohrozit dravé a výkonné hospodářství, které se v Holandsku v 17. století rozvíjelo coby vzor, postupně převzatý celou Evropou. 

Květiny za časů pandemie

I dnes Nizozemsko tulipánovému průmyslu nepopiratelně vévodí: Ročně vyprodukuje tři miliardy cibulek, většinou na export, který předloni vynesl v přepočtu 5,17 miliardy korun. Největší tulipánové aukce vydělají přes sto miliard a byznys zahrnující i další rostliny živí statisíce lidí. Výnosný je rovněž květinový turismus: Jen vyhlášené zahrady Keukenhof přitáhnou na jaře až 700 tisíc návštěvníků a celkově jich za pestrobarevnými květy zamíří do Nizozemska půl druhého milionu. 

Sezona obvykle začíná třetí sobotu v lednu: Amsterodamské náměstí Dam se na Den tulipánů promění v obrovskou zahradu, vyzdobenou až 200 tisíci květin. Přípravy trvají od osmi hodin ráno do jedné odpolední, načež se prostranství otevře veřejnosti, a návštěvníci si dokonce mohou odnést svazek květin zdarma. Mezi 21. dubnem a 6. květnem se pak ve městě odehrává Tulipánový festival.

TIP: Karafiáty se vracejí: Dřívější květina proletariátu zažívá velký comeback

V současném světě sevřeném hrozbou nákazy se bohužel veřejná veselí nekonají a vedle turismu tím trpí i dřív neochvějný květinový průmysl. Během prvního měsíce loňské hlavní jarní sezony museli v Nizozemsku zlikvidovat na 140 milionů neprodaných rostlin, což kromě zlomených srdcí znamenalo také fatální finanční ztrátu.