Jak se rodí jehly: Neznámá chlouba českého exportu válcuje svět
Vyrobí jich miliony – nikoliv za rok, ale měsíčně. Až dvacet milionů jehel, čtyři tuny ocelových špendlíků a jeden a půl tuny špendlíků se skleněnou hlavičkou. Kromě této klasiky pak ve zmíněném jihočeském podniku vznikají i speciální jehly pro slepce, pro řemeslníky, zahnuté či se zlaceným ouškem.
Vše začíná ucvaknutím ocelového drátu, vždy na délku dvou jehel. Následuje krok, který bychom možná čekali až v závěru celého procesu – broušení špičky. „Musí se zkontrolovat, zda je špička dobře vybroušená, a také její rozměr,“ vysvětluje zaměstnankyně podniku Lucia Holinková. Hned ve třetí výrobní fázi pak dostanou drátky s šestkrát přebroušenými špičkami ouško. Lisovací stroje je nejprve „rozplácnou“ a poté do nich vyrazí dírku.
Z balíků do lázně
Pak už přicházejí na řadu ty části procesu, kvůli nimž se na hotový produkt čeká několik týdnů. Nejprve musí materiál prodělat jakýsi teplotní šok, po němž jehla ztvrdne. Následuje složitá procedura: „Jehly se zabalí do balíku se směsí glycerinu a korundu, který se dá na takzvané válcovací stolice. Tam se balík šestatřicet hodin válcuje, načež se vypere ve speciální pračce. Pak se obsah přesype do bedny a odešle se k další operaci,“ popisuje vedoucí výroby Tomáš Dědek.
V následující fázi si jehly i špendlíky dopřávají pětihodinovou lázeň: musejí se odmastit, opláchnout, putují do kyseliny, pak k neutralizaci a nakonec na vyleštění.
Poté už stačí jen srovnat ouška na jednu stranu a poslat jehly do další místnosti na kontrolu. „Kontrolujeme povrch jehel, špičky, křivost i ouška. Jde asi o milion jehel denně,“ vysvětluje zaměstnankyně podniku Eva Semrádová.
Některé jehly následně směřují ještě do zlaté lázně. Zlatá ouška sice představují hlavně módní záležitost, ale také se prý do nich lépe navléká nit. České šicí jehly pak putují nejen do Evropy, nýbrž i do celého světa. Jako jediné na trhu bojují s čínskou konkurencí – zatím úspěšně.
Historie uchem jehly
Nejstarší jehly vznikaly už v pravěku z tenkých špičatých kostí, sloužily však pouze k propichování kožešin a neměly ouško. Postupně se začaly využívat i jiné materiály, například bronz a železo; opravdový zlom ovšem nastal ve 14. století, kdy norimberští řemeslníci vyrobili první jehly z ocelového drátu.
TIP: Mistři jehel a nití: Krejčovské řemeslo zažilo rozmach za Karla IV.
Až do konce 18. století se šilo pouze ručně. Prvotní pokusy o automatizaci přišly s napoleonskými válkami, kdy panovala obrovská poptávka po uniformách. Šicí stroj dnešního typu ovšem spatřil světlo světa až roku 1845, díky bostonskému mechanikovi Eliasi Howeovi. Stroj měl jehlu s ouškem u hrotu a lodičkový člunek a vytvářel dodnes používaný dvounitný vázaný steh.
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografií
Shutterstock