Jak chytří byli prezidenti USA? Má Donald Trump vyšší IQ než Barack Obama?

Inteligence či otevřenost vůči novým myšlenkám nesmějí chybět žádnému úspěšnému vůdci, neboť právě zmíněné vlastnosti umožňují najít křehkou rovnováhu mezi spokojeným lidem a fungujícím systémem. Obzvlášť podstatné jsou pak v případě prezidentského systému, kde je funkce vrcholem výkonné moci – tak jako v USA.

Ačkoliv uvedenou moc limitují soudy, které mohou řadu prezidentských dekretů pozastavit, nebo i zrušit, má první muž v zemi obrovský vliv: Už proto, že drží prst na spoušti největšího jaderného arzenálu světa. Je tedy v zájmu nás všech, aby byl takový jedinec moudrý, vzdělaný, otevřený a schopný velet i v dobách největší krize. 

Ne všichni prezidenti USA však uvedené podmínky splňovali: Podle výzkumu Deana K. Simontona pro časopis Political Psychology lze dokonce tvrdit, že v čele Spojených států často stanuli muži, kteří pro vrcholnou roli neměli zrovna nejlepší předpoklady. Na základě historického výzkumu a analýz vycházejících z mnoha zdrojů sestavil Simonton žebříček amerických prezidentů (bez Baracka Obamy a Donalda Trumpa), u nichž určil hodnoty IQ a míru duševních schopností či otevřenosti. 

Kandidát z verandy

Co se týče intelektuálních schopností, dopadl ze všech amerických prezidentů nejhůř Warren G. Harding: Zmíněný kvocient se u něj zastavil na hodnotě −2 (výchozí bod představuje 0). Republikánský kandidát, jenž na pomyslný americký trůn usedl v roce 1921 coby 29. muž v pořadí, ovšem nevynikal ani otevřeností – psychologové ji u něj zhodnotili pouhými 10 body ze 100 – a jeho IQ se pohybovalo v odhadovaném rozmezí 121–140 bodů. 

Relativně nepřizpůsobivý Harding proslul prezidentskou kampaní vedenou takříkajíc z verandy svého domu: Během kandidatury totiž působil coby guvernér Ohia, a místo aby vyrazil po Spojených státech za voliči, nechával je, aby přišli za ním. Své oponenty – demokrata Jamese Coxe a socialistu Eugena Debse – pak porazil na celé čáře a stal se historicky prvním guvernérem, který byl v době zastávání úřadu zvolen prezidentem. 

Prezidentův gang

Hlavním Hardingovým pochybením, jež pramenilo z jeho „duševní slabosti“, se stalo nevhodné obsazení federálních pozic řadou přátel, či dokonce rodinných příslušníků, kteří obvykle neměli potřebnou kvalifikaci a při zastávání úřadu prokazovali převážně neschopnost. Hardingova administrativa se mimo jiné nechala uplácet při nakládání s ropnými nalezišti a nebála se ani manipulovat se soudy, když vyšly najevo nejrůznější podvody. Neúspěchy obecně zkoušela zamaskovat penězi a falešnou hrou, kvůli níž si prezident a skupina jeho známých vysloužili dokonce přezdívku „gang z Ohia“.

TIP: Warren Harding: Nejhorší prezident v amerických dějinách 

Na samotného Hardinga se po smrti provalil ještě patnáct let trvající nemanželský poměr s Carrie Fulton Phillipsovou a také dlouhodobá nevěra s Nan Brittonovou. S druhou jmenovanou se měl dokonce oddávat sexu přímo v Bílém domě, zatímco je před nepovolanýma očima strážila ochranka. Minimálně ve dvou případech se tak dopustil prohřešku, kvůli němuž čelil hrozbě odvolání z funkce (tzv. impeachmentu) například prezident Bill Clinton. 

Otec zakladatel

Hardingovým protikladem se stal Thomas Jefferson, jenž získal v „duševní“ kategorii nejvyšší skóre – 3,1 bodu. Statistického prvenství dosáhl také v myšlenkové otevřenosti, kterou u něj historikové vyhodnotili na 99 bodů ze 100, a jeho IQ se s hodnotou 160 rovněž řadí mezi nejvyšší. 

Jeden z Otců zakladatelů, spoluautor Deklarace nezávislosti Spojených států amerických a bývalý ministr byl zdatným matematikem i architektem. Jeho láska k filozofii jej přivedla do čela Americké filozofické společnosti, mluvil mnoha jazyky a mimo jiné založil univerzitu ve Virginii. Prezidentem se stal v roce 1801 a jeho mandát po znovuzvolení skončil až roku 1809. Coby teprve třetí hlava USA vyjednal koupi tehdejší francouzské Louisiany a jeho mírové rozhovory s Francií umožnily snížit vojenské stavy země. Bojoval také proti obchodu s otroky: Zmíněný krok u něj však mnozí historikové považují za kontroverzní, protože na Jeffersonových pozemcích prokazatelně otroci pracovali. Z pera tohoto muže vzešla i kniha Notes on the State of Virginia neboli Poznámky o státu Virginie, která se považuje za nejvýznamnější americký svazek před rokem 1800. 

Diplomatický vizionář

Pokud jde o IQ, předčil Jeffersona ve zmíněném žebříčku pouze John Q. Adams se 170–175 body. Nezaostával přitom ani v otevřenosti, kde dosáhl 98 bodů ze 100, a jeho duševní vyzrálost odpovídala hodnotě 1,2. Demokratický republikán působil před svým zvolením v roce 1825 jako diplomat a za éry prezidenta Jamese Madisona se stal historicky prvním americkým ambasadorem v Rusku. 

Diplomatickou zběhlost uplatnil mimo jiné při vyjednávání tzv. gentského míru, který ukončil britsko-americkou válku, jež se rozhořela v roce 1812. Během následného příměří pak utužoval vztahy s Británií a ke spokojenosti obou stran dohodl podmínky obnovení americko-kanadské hranice. Se Španělskem dokonce roku 1819 vyjednal připojení území dnešního státu Florida. V roce 1830 se stal členem Sněmovny reprezentantů a z nové pozice bojoval proti otrokářství. Před smrtí předpověděl, že otázka otroků Ameriku rozdělí – a jeho vize se nakonec zhmotnila v občanské válce. 

Generál Amerika

Na opačné straně žebříčku se s IQ v rozmezí 115–130 umístil Ulysses S. Grant. Velmi nelichotivých hodnot pak dosáhl v případě otevřenosti, konkrétně 2 bodů ze 100, přičemž intelektuální schopnosti u něj klesly až na −1,4 bodu. Nedá se však říct, že by mu cokoliv z toho bránilo v relativně dobrém výkonu funkce. 

Bývalý generál Unie usedl do prezidentského křesla v roce 1869 a za celou svou osmiletou kariéru se nedopustil žádných zásadních přehmatů. Mimo jiné se snažil posílit postavení země na světovém trhu, a jelikož jej respektovaly Sever i Jih, měl „uklidňující“ vliv na Ameriku, jež se vzpamatovávala z občanské války. Zasadil se také o širší práva občanů a stál u zavedení tzv. zlatého standardu, který příznivě ovlivnil dolar. Podporoval dokonce práva černých obyvatel, jimž chtěl dát možnost volit či pracovat na významných veřejných postech. 

Nejasné vítězství

Grantova nepřizpůsobivost a vojenská tvrdost se však projevily, když v roce 1873 nedokázal zareagovat na krach vídeňské burzy – ten spolu s tzv. železniční krizí přivedl svět a s ním i Spojené státy do recese, jež pak pomalu odeznívala až kolem roku 1879. Prezidentově pověsti neprospěla ani skutečnost, že jeho administrativa zabředala stále hlouběji do korupčních afér.  

Absolutně nejnižší známku, co se týče otevřenosti vůči novým myšlenkám, obdržel George W. Bush – konkrétně 0. Nezazářil přitom ani v hodnotách IQ, jež se u něj pohybovaly mezi 121 a 139. A jeho duševní schopnosti mu vynesly pouhých −0,7 bodu. Nejstarší syn bývalého prezidenta George H. W. Bushe studoval na Yale University, posléze na Harvardu a od roku 1975 se angažoval v ropném průmyslu. V roce 1977 se marně pokoušel dostat do Sněmovny reprezentantů, ale nezdar jej neodradil a v roce 1994 kandidoval na post guvernéra Texasu, který také získal. O šest let později vzešel jako prezident z kontroverzních voleb: Vyjádřilo se pro něj sice méně občanů, ale poměrný systém mu stejně přiřkl vítězství. 

Chyby předchůdců

Zapálený metodista a republikán tak stanul v čele Spojených států, nicméně o osm měsíců později – 11. září 2001 – otřásly zemí masivní teroristické útoky. Bush poté rozpoutal americkou válku proti terorismu, která vedla ke konfliktu v Afghánistánu v roce 2001 a o necelé dva roky později i k invazi do Iráku. 

Odstartovala tím kontroverzní válka, jež chtěla násilím zbavit svět násilí. Prezidentovo zpátečnické smýšlení se však projevilo také v boji proti právu žen na interrupci a ve snaze ústavně zamezit oddávání párů stejného pohlaví. Bushův nástupce, zřejmě mnohem otevřenější Barack Obama, se naopak zasadil o zrovnoprávnění homosexuálů, kteří se tak dnes mohou nechat sezdat v celých USA. Během prvních sta dnů v úřadu navíc zrušil Bushovy restrikce ohledně potratů.

IQ prezidentů USA (horní odhady)