Invaze přízraků a duchů zemřelých: Kde se vzal fenomén spiritistických seancí

Již v barokní mystice se objevuje komunikace s dušemi zemřelých, ale teprve v salonech 18. století se tyto seance staly rozšířenou zábavou. Dobový okultismus vzal z různých náboženských směrů, co se mu hodilo, a vytvořil ucelený ezoterický systém, který se dal skloubit se společenskými aktivitami. Na vesnický ples se běžně zvala věštkyně či kartářka, čajový dýchánek se neobešel bez vyvolávání duchů nebo alespoň věštění z lístků čaje. Zdálo se, že neviditelné tajemné síly jsou všude, a nové objevy okem nepostřehnutelných jevů jako elektřiny a magnetismu hrály víře v nadpřirozeno do karet. 

Od komunikace s dušemi se rychle přešlo k ideji ducha: Osvícenská filozofie podporovala tvrzení o duchu jednotlivce, stejně jako uznávala jeho existenci u neživých i nehmotných věcí. Myslitelé hovořili o duchu doby či místa (genius loci), což vyvolalo obavy z poltergeista, ducha uvězněného v předmětu. Systematizaci spiritismu jakožto „vědy“ provedl anglikánský duchovní William Stainton Moses, který začal v 1. polovině 19. století konat seance s médiem a lidmi u kulatého stolečku. Invaze poltergeistů, duchů zemřelých a přízraků vyvolávala v 18. století u řady lidí stejné obavy jako domovní lupič.

Měšec drobných za komínem

Před nájezdy duchů měly obyvatele ochránit jejich domy spolu se zvláštními opatřeními: Do základů se například zazdívala mrtvá kuřata k usmíření zlých sil. Zvykem bylo také naházet pod schodiště nebo za komín nějaké osobní předměty – třeba staré dopisy a noviny, dětské oblečení, rozbité nádobí či alespoň měšec drobných. Pokud by duchové na dům zaútočili, uvedené věci je měly svést z cesty. Zvláštní oblibě se těšily dětské botičky, které se vyměňovaly a přeprodávaly, aby každý domov chránil nějaký cizí předmět.

TIP: Falešná spojení se záhrobím: 5 největších spiritistických podvodů

Do domu dokázali duchové vniknout stejnými místy, kudy proudí vzduch. Dveře bylo možné požehnat znamením kříže (odtud pochází zvyk věšet kříž či svatý obrázek právě nad vstup), otevřený komín však musely strážit zavěšené ochranné předměty. Mnoho starých budov má dodnes komín obezděný dutým prostorem, kam se tyto věci naházely při stavbě.