Indonéský farmář mění už 25 let spálenou pustinu v zelené lesy

Neobyčejná mise Indonésana Sadimana se začala psát v devadesátých letech minulého století, její úplný začátek je ale ještě o 30 let starší. Tehdy mohutné požáry zpustošily lesy na jižním svahu hory Lawu ve Střední Jávě a proměnily stovky hektarů lesa na popel. Z původně zelených kopců zůstaly jen zpustošené pláně.

Znovuobnovená země

Dopady ničivého živlu brzy poznali i obyvatelé vesnic v oblasti Wonogiri. Pustina nedokázala zadržet dostatek vláhy, což se odrazilo na úrodě a nedostatku pitné vody. Lidé oblast ve velkém opouštěli a ti, kteří se rozhodli zůstat, trpěli hladem. Jedním z těch, kteří zůstali byl i Sadiman. Uvědomil si, že za úpadek regionu může zpustošená příroda. Rozhodl se proto, že se ji pokusí pomoci a začal les svépomocí obnovovat. 

Zpočátku ho měli za blázna. Všechny své peníze utrácel za sazenice a na spáleništích vysazoval nové stromky. Podivínem byl pro místní úřady i své sousedy. Nikdo nevěřil, že by jeden člověk něco mohl změnit. Sadiman přesto nakupoval banyánové sazenice a někdy dokonce vyměňoval dobytek, který choval, za mladé stromky. Denně trávil několik hodin v okolních kopcích a neúnavně obnovoval spálený les. Věřil, že stromy dokážou zadržet vodu a skončí tak doba hladového sucha.

TIP: Má to smysl: Brazilský fotograf zachraňuje mrtvý deštný prales

Na první výsledky své práce si musel počkat zhruba 10 let. Až po tak dlouhé době byly stromy dostatečně velké, aby dokázaly zadržet dostatek vody a probudily i nový život ve svém okolí. 

Dnes se „Sadimanův les“ rozprostírá na ploše 25 hektarů a neúnavný farmář v něm vlastnoručně zasadil okolo 11 tisíc stromů. Pro místní se stal hrdinou. Zatímco ještě nedávno dokázali zdejší zemědělci sklízet sotva jednou za rok, dnes jsou běžné dvě a někdy i tři sklizně ročně. Znovuobnovená země opět láká turisty z celého světa a „Hutan Sadiman“ se stal jedním z nejnavštěvovanějších cílů ekoturistiky v Indonésii.