Ignác Filip Semmelweis: Nesnesitelný průkopník hygieny v medicíně

Když v roce 1844 pracoval ve Všeobecné vídeňské nemocnici šestadvacetiletý maďarský lékař Ignác Filip Semmelweis všiml si, že porodní oddělení vykazuje vyšší úmrtnost, než jiná oddělení nemocnice. Mladý lékař to přisuzoval přenosu bakterií na nemytých rukou a přikázal svým studentům, aby si ruce oplachovali v roztoku chlornanu vápenatého. 

Přestože byl efekt nového pravidla okamžitý a mladých rodiček začalo umírat mnohem méně, nestačilo to. O pět let později byl Semmelweis z nemocnice propuštěn a úmrtnost na porodním oddělení opět vzrostla.

Nesnesitelný pionýr hygieny

Z Vídně zamířil Semmelweis do nemocnice sv. Rocha v Pešti. Ihned zde zavedl svá hygienická opatření, čímž okamžitě srazil výskyt horečky omladnic na minimum – v období let 1851 až 1855 zaznamenal pouze 8 úmrtí. Roku 1855 se stal profesorem porodnictví na pešťské univerzitě, a také zde úspěšně aplikoval své zásady. Ani tyto úspěchy ale nepřesvědčily jeho kolegy o správnosti jeho postupu. 

Nekončící zoufalý boj o odborné uznání jeho teorie, spolu s pocitem viny za předešlou smrt mnoha pacientek se odrazily na zhoršování jeho psychického stavu. Od roku 1861 Semmelweis trpěl depresemi, viditelně chřadnul a psal zahořklé, agresivní otevřené dopisy svým oponentům. Roku 1865 se jeho chování stalo pro okolí tak nesnesitelným, že byl přes svůj odpor převezen do psychiatrického ústavu. Tam za dva týdny zemřel, patrně na následky hrubého zacházení. Bylo mu 47 let.

Semmelweisem formulované zásady asepse začaly být obecně přijímány teprve o dekádu později s Pasteurovým objevem mikroskopických původců infekce.

Spravedlivě dodejme, že k Semmelweisovu neúspěchu ohledně přijetí jeho inovace kromě konzervativismu a domýšlivosti jeho kolegů přispěla i jeho popudlivá, vztahovačná povaha a neschopnost zpracovat svá přesná pozorování a experimenty do vědecky přijatelné podoby. I tak byl Ignác Semmelweis významným pionýrem své doby a dnes je považován za jednoho z nejvýznamnějších lékařů 19. století.