I v zimě je jim do zpěvu: Keporkaci do tepla nespěchají

Keporkaci každý rok migrují mezi subarktickými oblastmi, kde v létě hledají potravu, a tropickými areály, v nichž v zimním období dochází k rozmnožování. Právě z teplých vod jsou známé zpěvy samců, které jsou spojovány s námluvami. Výzkum vedený Eddou E. Magnúsdóttirovou a Rangyn Limovou z University of Iceland ovšem ukázal, že ne všichni keporkaci v zimě směřují do teplých vod a naznačil, že jejich zpěvy možná nesouvisí jen s obdobím námluv. 

I v zimě je jim do zpěvu

Zooložky analyzovaly celkem 70 desetiminutových zpěvů (dohromady tedy bezmála 12 hodin záznamu), které byly pořízeny v průběhu 42 dní mezi lednem a březnem v zálivu Skjálfandi na severovýchodě Islandu, kde velryby oproti dříve známým skutečnostem přezimovaly. Autorky identifikovaly výrazné „nápěvy“ a zjistily, že jsou velmi blízké velrybím melodiím zaznamenaným v tropických oblastech výskytu. 

Výzkum tedy naznačuje, že zpěvy keporkaků jsou flexibilnější formou chování, než se dříve předpokládalo, a že k nim může docházet nejen v tradičních oblastech námluv, ale také v místech, která jsou tradičně spojena jen s krmením obřích savců.

TIP: Tajemství velrybího chování: Proč si keporkaci vyskakují?

Vzhledem k tomu, že autorky používaly pouze audiotechniku a nepořídily vizuální záznamy velryb, není rovněž jasné, zda se v dané době v okolí zálivu Skjálfandi vyskytovaly také samice keporaků, které se zvukově nijak neprojevují. Pokud by tomu tak bylo, není vyloučené, že i rozmnožování keporkaků probíhá mnohem variabilněji než se vědci dříve domnívali.

„Pravděpodobně jsme svědky strategické reakce keporkaků na rychle se měnící arktické prostředí. Zřejmě zde velryby zůstávají stále déle – dokud je k dispozici dostatek potravy – a to až do období dříve věnovaného námluvám,“ dodávají autorky.