Hypercitlivý podzemní stereo-čich: Krtci a jejich prostorová orientace

Krtek dokáže každou nosní dírkou vnímat jiný pach, přičemž jeho mozek získané informace vyhodnocuje. Není známo, že by jakýkoli jiný živočich měl tuto schopnost. „Byl jsem zpočátku skeptický,“ vysvětluje Kenneth Catania z Vanderbilt University, který práci vedl výzkumnou práci zaměřenou na krtky. „Myslel jsem si, že nosní dírky krtka jsou příliš blízko u sebe na to, aby dokázaly efektivně rozlišit jemné pachové odstíny.“

Hypercitlivý stereo-čich

Catania při svém pokusu vytvořil hvězdicovitou arénu s mnoha šachtami. Uprostřed byl vchod. V sérii experimentů byly do namátkou vybraných šachet umísťovány žížaly a vědci průběžně sledovali, jak rychle krtci svoji oblíbenou pochoutku objeví. „Bylo to úžasné,“ říká Catania. „Našli potravu rychleji než za pět vteřin a téměř vždycky zamířili hned ke správné šachtě. Mají hypercitlivý čich.“

Když krtek vlezl dovnitř pokusné arény, začal pohybovat čumákem sem a tam, bleskurychle se zorientoval a zamířil přímo ke zdroji potravy. Když mu ale ucpali levou nosní dírku, stáčely se jeho dráhy doprava, když mu ucpali pravou nozdru, orientovaly se jeho cesty napravo. Ale i takto omezení krtci byli schopni žížaly najít. Jen doba hledání byla o mnoho delší.

TIP: Tajemství komunikace zvířat: Řeč vůní a arzenál pachů

Při druhém experimentu vložili vědci krtkovi do obou nosních dírek trubičky, které byly zkřížené, takže krtek cítil pravou dírkou pachy po své levici a opačně. V tomto případě krtci často nedokázali potravu najít vůbec. Oba experimenty prokázaly krtkovu schopnost stereo-čichu.

Catania výsledky své práce uzavírá slovy: „Fakt, že krtci dokážou za účelem identifikace potravy rozeznávat každou nosní dírkou jiný pachový podnět naznačuje, že tuto schopnost mohou mít i jiní savci, kteří se musí spoléhat na svůj čich – například psi či prasata.“