Hvězdy vstávají z mrtvých: Čekají nás koncerty hologramů Freddieho Mercuryho a Franka Zappy?

V roce 1972 mi bylo pět let a rodiče mě vzali do Disneyworldu. Mimo jiné jsme tam navštívili strašidelný dům, kterým jsme projížděli v malých autíčkách. Záhy se pod námi rozzářila zem a my jsme se mohli kochat přízračnou „hostinou duchů“. Tehdy mě fascinovalo, že jejich postavy byly viditelné, ale zároveň průhledné, jak se na stíny ze záhrobí sluší. Podobně tajemný a děsivý byl i varhaník, na kterého jsme natrefili v poslední místnosti. 

O 47 let později se objevily zvěsti o koncertech, jež mi právě onoho varhaníka připomněly: Mluvilo se o tour Roye Orbisona, Franka Zappy, Amy Winehouse, klasického klavíristy Glenna Goulda, Marie Callasové, Buddyho Hollyho, Whitney Houston a heavymetalového divocha Ronnieho Jamese Dia. Na první pohled nesourodá směska měla jedno společné – všichni byli po smrti. Přesto se vrátili a znovu dobývali svět ve formě hologramu. 

Co chce publikum?

Posmrtnou mánii odstartovalo vystoupení zesnulého rappera Tupaca Shakura, který se roku 2012 objevil ve formě hologramu na Coachella Valley Music and Arts Festival a na jevišti vystoupil spolu se Snoopem Doggem a Dr. Drem. A právě poslední zmíněný stál u zrodu myšlenky na oživení dávného kolegy: Kvůli realizaci hologramu se obrátil na Johna Textora, ředitele společnosti Facebank Group, která vytváří digitální podobizny celebrit. Tupaca však již nebylo možné zachytit – zemřel v roce 1996. Dr. Dre proto najal skupinu dvaceti herců, aby rappera „rekonstruovali“. Aktér se stejnou tělesnou konstitucí, jakou měl Tupac, zkrátka napodoboval před kamerou jeho vystupování na koncertech. 

Poté vznikla digitální verze Tupacovy hlavy a zpěvák najednou ožil. O projekční technologii se postarala firma AV Concepts a během šesti týdnů byl hologram na světě, přičemž jeho „znovuzrození“ vyšlo v přepočtu na 13,8 milionu korun. Tupacovo vystoupení pak vyvolalo obrovské nadšení a dnes má přes 60 milionů zhlédnutí na YouTube. Po úspěšné premiéře však hologram nečekalo vlastní turné. Textor se totiž domníval, že by se právě během něj odhalila hlavní slabina holografické technologie: „Diváci se podle mě po třetím songu začnou nudit. Najednou si uvědomí, že v podstatě koukají jen na projekci, a v hlavě jim zazní otázka ‚kolik že jsem dal za lístek?‘.“

Tehdy se zkrátka zdálo, že pokud se má hudební průmysl 21. století obohatit o novátorskou technologii, bude si taky muset poradit s očekáváním diváků, jež jsou nesplnitelná… 

Dalí a ambice

Pár hodin jízdy od místa konání Coachelly ve floridském městě St. Petersburg vsadilo na hologramy také muzeum umělce Salvadora Dalího. Uvnitř se nacházejí tři kiosky, kde lze spatřit digitální podobu slavného malíře: Od reality je k nerozeznání, a svému vzoru se dokonce podobá i excentrickým chováním. Na rozdíl od Tupacova hologramu se sice Dalí nepromítá do prostoru a je třeba jej sledovat skrz obrazovku, nicméně podoba a vystupování umělce stále vyvolávají úžas – a také spoustu otázek. 

Ředitel muzea Hank Hine mi vysvětlil, že se při tvorbě hologramu snažili umělce maximálně respektovat: „V hlavách se nám velice hlasitě ozývala etická otázka, jak jej zachytit věrohodně a s úctou.“ Všechno, co digitální malíř říká o umění či o sobě samém, proto představují části rozhovorů, které někdy poskytl, či namluvené úryvky z jeho knih. Na rozdíl od koncertních hologramů navíc muzeum nešlo tak daleko, aby přimělo Dalího namalovat obraz – a hologram katalánského umělce tudíž není tolik ambiciózní jako v případě Tupaca. 

Bez křoví to nejde

Na hollywoodském chodníku slávy se vyjímá mimo jiné hvězda Billie Holidayové, jedné z nejvýznamnějších jazzových zpěvaček historie. Ani uhrančivá kariéra jí ovšem nezaručila zájem dnešních mladých generací. Mohl by to změnit její hologram? A co by zpíval? V nedalekém Hologram USA Theater jsem to zjistil: Zástupce ředitele David Nussbaum mě zavedl do sálu s jevištěm a červenými závěsy, načež vytáhl zařízení podobné tabletu a jeho pomocí povolal k mikrofonu hologram božské Billie.

Zpěvačka vypadala velmi živě a spustila svůj hit Strange Fruit. Hologram přitom věrně zachytil její kouzlo – měl jsem pocit, jako by stála přede mnou. V tom se však na jevišti objevily další postavy, například tanečnice, které svým vířením pódium zcela zaplnily. Zeptal jsem se Nussbauma, proč Holidayovou doplnilo „křoví“. Vysvětlil mi, že sice nejde o vystoupení Lady Gaga či Jennifer Lopezové, jež by bez doprovodu tanečnic před obecenstvo nevyšly, ale dnešní publikum si „company“ zkrátka žádá. „Současný divák by se nemusel spokojit pouze s Holidayovou,“ dodal a podtrhl tím fakt, že ani hologramy zesnulých umělců neudrží při životě pouhá nostalgie, tudíž prostě musejí jít s dobou. 

Cena za oživení

V roce 2012 Jeff Pezzuti, ředitel společnosti Eyellusion, spolu s miliony ostatních žasl nad hologramem Tupaca Shakura – a v hlavě mu okamžitě zazněla otázka, kdo další by mohl zažít podobně triumfální návrat. O pár let později, přestože v daném odvětví neměl žádné kontakty, dal v práci výpověď a splnil si sen: Založil firmu zaměřenou na tvorbu hologramů slavných hudebníků a rozhodl se začít od svého oblíbence Ronnieho Jamese Dia.

Nejprve se proto setkal s Wendy, manželkou a zároveň manažerkou někdejšího heavymetalového zpěváka. „Vyprávěla mi, že posledních deset let neustále vzpomíná na slib, který mu dala na jeho smrtelné posteli,“ líčil Pezzuti. „Když už byl velmi nemocný, prý mu řekla, že svůj život zasvětí tomu, aby udržela jeho odkaz i hudbu naživu.“ Jeff jí posléze navrhl, že se může pokusit vytvořit hologram jejího muže s investicí v přepočtené výši osmi milionů korun, přičemž další milion by zajistil sám. Wendy byla nadšená, přesto si vzala půl roku na rozmyšlenou – ale nakonec souhlasila. 

Bůh na pódiu

K přípravě hologramu najal Pezzuti herce, který mu pomohl vytvořit digitální „otisk“ zpěvákových pohybů. Poté přizval také Chada Finnertyho, tvůrce vynikajících digitálních animací a zakladatele společnosti Digital Frontier FX. Když se práce na hologramu chýlily ke konci, začalo se řešit, kde by měl poprvé vystoupit. A Wendy navrhla německý heavymetalový festival Wacken Open Air. Následně kontaktovala bývalé členy Diovy kapely a projekt jim představila. 

Jakmile měli na své straně zbytek skupiny a koncert se podařilo naplánovat, započaly finální přípravy, přičemž se vše ohledně vystoupení drželo v tajnosti. Ve Wackenu se měl hologram stát zlatým hřebem a celou akci završit. V publiku se vedle 75 tisíc dalších lidí nacházeli rovněž Diovi vydavatelé a před ním na pódiu vystupovali bývalí členové kapely. „Až do okamžiku před koncertem pro mě nebyla tvorba hologramu nijak zvlášť emotivní,“ vzpomíná Wendy. Potom se však dostavila panika. „Hlavou mi vířily pochyby. Nebyl to on. Šlo o pouhou iluzi složenou z útržků. Jenže když pak show vypukla a Dio stál na pódiu se svou kapelou, všechno bylo jinak. Plakala jsem. Všichni plakali. Protože před námi skutečně zpíval Ronnie.“ 

Odezva publika byla natolik pozitivní, že Pezzuti s Wendy naplánovali celé turné čítající 19 zastávek po Evropě – historicky první „šňůru“ živé kapely s hologramem, který zpíval na základě upravených koncertních nahrávek. 

Bavíme se sóly

Podobný zážitek se mi naskytl na vystoupení hologramu legendárního a excentrického Franka Zappy, a to 26 let po jeho smrti. O sólovou kytaru se tradičně postaral Mike Keneally. A když jsem se ho zeptal, jestli má alespoň trochu pocit, že se vrátil na pódium se svým mentorem, odpověděl: „Rozhodně! A nejvíc při kytarových sólech, protože si při nich odpovídáme. Improvizací reagujeme na to, co zrovna slyšíme, místo abychom přesně hráli, co jsme nazkoušeli.“ 

TIP: Holografická show: Slavný německý cirkus nahradil zvířata hologramy

Speciálně pro potřeby sól se vedle Zappova hlasu podařilo ze živých nahrávek izolovat také jeho kytaru, takže výsledný hudební dojem je perfektní. Na druhou stranu mi jeho hologram nepřipadal tak živý jako ten Diův. Připomínal spíš postavičku z „animáku“ pro dospělé ze 70. let. Zmíněná stylizace šla ovšem ruku v ruce se Zappovým masivním knírem a ostrůvkem vousů těsně pod spodním rtem. 

Odchod do ztracena

Zappa měl zkrátka styl a na jevišti ožil hlavně prostřednictvím velice jemných, ale o to lidštějších detailů. Když se hologramu líbilo něco, co zrovna zahrál na kytaru, spokojeně pokyvoval hlavou. Na pódiu působil velice uvolněně, hlavně při improvizacích, a nejvíc mě „dostal“ dojem, že poslouchá své spoluhráče. Ostatní členové kapely si přitom hologram užívali také, čemuž pomohla i realistická animace jeho prstů při hře na kytaru. 

Na konci koncertu zavolal Frank do publika: „Díky! Byli jste skvělí!“ Nato zcela přirozeně odpojil kabel své kytary a zamířil pryč z jeviště, až nám zcela zmizel z očí.