Himálajský Rúp Kund: Jaká tajemství skrývá záhadné jezero koster

Jezero Rúp Kund leží v indickém Garhwálském Himálaji v nadmořské výšce přes 5 000 metrů. Odhaduje se, že na jeho březích leží ostatky nejméně osmi stovek lidí. Někdy se mu proto přezdívá Záhadné jezero nebo Jezero koster. Jací lidé našli v drsné velehorské pustině smrt? Odkud přišli a proč zemřeli? Mezi místními obyvateli se traduje několik příběhů o dávné katastrofě. Všechny souvisí s náboženskou poutí Nanda Dévi Raj Jat, která se koná jednou za dvanáct let na počest bohyně Nanda Dévi. 

Obyvatelé Garhwalského Himálaje ztotožňují 7 816 metrů vysokou velehoru hned se dvěma božstvy. Vyšší hlavní vrchol zosobňuje bohyni Nanda Dévi. O něco nižší východní vrchol představuje její protějšek Sunanda Dévi. Bezmála třítýdenní pouť k uctění Nanda Dévi vede vysokými horami a průsmyky Himálaje a i za dobrého počasí klade na fyzickou kondici poutníků značné nároky. Poutníci při ní procházejí i kolem Jezera koster. Tady už často doslova lezou po čtyřech vysílením. 

Pomsta královně

Procesí kráčí v čele s čtyřrohým černým beranem, který se občas narodí díky mutaci mezi místními ovcemi. Zvíře je pro pouť pomalováno ornamenty, ozdobeno girlandami květů a na zádech nese vaky plné šperků. Beran spolu s poutníky představuje doprovod bohyně Nanda Dévi, která se vrací z krátké návštěvy rodného domu ke svému manželovi Šivovi. Na konci pouti je beran vypuštěn na svobodu, aby ho už nikdy nikdo neviděl. Procesí pak obětuje bohyni jídlo, oblečení a další cenné věci a vrátí se domů. 

První zprávy o Nanda Dévi Raj Jat pocházejí až z 19. století, ale nápisy na skalách a další důkazy svědčí o tom, že historie pouti sahá mnohem dál do minulosti.

Poutníci z Řecka?

Vědci mohli při hledání pravdy o katastrofě u jezera Rúp Kund dlouho jen spekulovat. V roce 2000 proběhly první pokusy o analýzu DNA izolované z některých kostí. Jejich výsledky ukázaly, že nebožtíci od Jezera koster pocházeli z jižní Asie. Radiouhlíkové datování určilo stáří kostí na 1 200 roků. Vědci usoudili, že všechny kostry jsou pozůstatkem jediné tragické události. 

Mezi oběťmi byly ženy i muži, které zřejmě nevázala těsnější pokrevní pouta. Nikdo z nich nenesl stopy po zranění a na místě se nenašly žádné zbraně. Proto se zdá nepravděpodobné, že by tito lidé padli v bitvě. Nic také nenapovídá tomu, že by zemřeli na epidemii. První výzkum tedy do záhady Jezera koster mnoho světla nevnesl.

Nedávno provedl početný indicko-americký vědecký tým daleko rozsáhlejší analýzy, do kterých byly zahrnuty ostatky osmatřiceti lidí. U třiadvaceti genetici potvrdili jihoasijský původ. Pocházeli tedy z oblasti dnešní Indie, Pákistánu, Nepálu či Bangladéše. Jeden z nebožtíků žil ve východní Asii a jeho domovinu musíme hledat někde v západní Indonésii, východní Číně, nebo dokonce až v Japonsku. Největší překvapení přinesly analýzy DNA čtrnácti zbývajících nebožtíků, protože ti pocházeli z oblasti východního Středomoří, přesněji z Řecka či Kréty.

Přišli z daleka

Rozdílný původ potvrdily i rozbory bílkoviny kolagenu izolované z kostí. Z jejího izotopového složení se dá vyčíst typ stravy, jakou lidé konzumovali v posledních zhruba patnácti letech života. Základ jídelníčku lidí jihoasijského původu zřejmě tvořila rýže a proso, zatímco lidé mediteránního a východoasijského původu se živili hlavně pšenicí a ječmenem. Tihle lidé tedy nebyli jen cizího původu, ale pocházeli z daleka, z krajů, kde se pěstují zcela rozdílné zemědělské plodiny, a k jezeru Rúp Kund si přišli pro smrt. 

Překvapivá etnická různorodost obětí od Jezera koster vrhala stín vážných pochyb na jejich společný skon. Je dost nepravděpodobné, že by se do hor vydala tak nesourodá skupina. Nová datování radiouhlíkovou metodou potvrdila, že lidé tu nezemřeli všichni najednou. Část z nich přišla o život při různých příležitostech v rozmezí čtyř staletí mezi roky 600 až 1000. Ostatky čtrnácti zkoumaných nebožtíků pocházely z doby kolem roku 1800 a patřily lidem, kteří u jezera Rúp Kund zahynuli společně. Právě tito lidé pocházeli u Řecka či Kréty a k této „pozdní“ skupině patřil i jedinec východoasijského původu.

Potomci Alexandrovy armády?

Zdá se, že přinejmenším část koster od jezera Rúp Kund tedy patří poutníkům podnikajícím obřadnou cestu k uctění bohyně Nanda Dévi. Snad se stali obětí náhlého zvratu počasí, který není v těchto nadmořských výškách nijak ojedinělý. Větší záhadu představuje řecká skupina. 

Sami autoři studie zveřejněné ve vědeckém časopise Nature Communications přiznávají, že cítili silné pokušení považovat tyto lidi za potomky armády Alexandra Makedonského. Vpád armády z antického Řecka je dodnes jasně patrný na dědičné informaci některých asijských etnických skupin. To platí např. o Kalaších ze severního Pákistánu. Tato etnika však mají silnou příměs DNA jihoasijských etnik, což však není případ koster od jezera Rúp Kund. Tito lidé byli „čistí“ Řekové. Potomci Alexandrových vojáků by navíc vykazovali jen malou genetickou pestrost, protože by u zrodu jejich populace stála málo početná hrstka odpadlíků. Ani to pro řecké ostatky nalezené na březích jezera Rúp Kund neplatí. Tito lidé byli součástí velké a geneticky pestré populace. 

Smrtící krupobití?

Autorům studie se zdá nepravděpodobné, že by tak velká skupina Řeků podnikla náboženskou pouť k uctění hinduistického božstva. S tím souhlasí i přední odborník na náboženské pouti William Sax z univerzity v německém Heidelbergu. „Tohle vysvětlení nedává žádný smysl,“ přitakává Sax.

Autoři studie proto upozorňují na fakt, že záhadní Řekové od Jezera koster žili v době, kdy Balkán ovládali Turci. Osmanské impérium zasahovalo na východě daleko na asijský kontinent a říše měla čilé vazby třeba i na Čínu.

TIP: Tajemství terakotové armády: Naučili Číňany sochařskému umění Evropané?

Řekové se tak mohli dostat do oblasti Garhwalského Himálaje proti své vůli. Snad je tam zavlekli nebo je prodali jako otroky – jejich pánem mohl být právě onen jediný mrtvý muž východoasijského původu. Příčinou zkázy skupinky mohlo být silné krupobití. Podle některých zpráv se dříve nacházely u některých koster zbytky roztažených deštníků a některé lebky prý nesou stopy po smrtelných úderech. O tom, že se poutníci během Nanda Dévi Raj Jat se smrtícím krupobitím občas potkají, svědčí i staré místní legendy.