Gruzínský klášter v Katški: Pilíř ke slávě Boží a magnet pro turisty

Život v klášteře nabízí klid bez vymožeností moderní doby a spoustu času na rozjímání a modlitby. V gruzínské vesničce Katški dovedlo několik mnichů odloučení od civilizace k dokonalosti, když se uchýlili na vrchol strmé skály, která se tyčí nad vesnicí
06.09.2018 - Kateřina Kálal Kučerová


Jen málokdo by chtěl žít v tak těžko přístupném orlím hnízdě. Přesto se na vrcholu skalního sloupu, vysokého asi 40 metrů, krčí skromný klášter, který obývá pár mnichů. Jejich jediný kontakt se světem představuje strmý žebřík, jenž ovšem nesmí využít nikdo kromě nich samotných. 

Historie dlouhá tisíc let

„Šplhání na skálu je přísně zakázané. Je desítky metrů vysoká a vylézt na ni vyžaduje mnoho sil. Nejenom fyzických, ale snad v ještě větší míře těch psychických,“ tvrdí představený kláštera otec Ilarion. Na plošině není moc prostoru pro zahradničení, a tak mniši nejsou soběstační. Alespoň zásoby ale nemusejí tahat na zádech, obstará to za ně primitivní výtah.

Skála je opředená tajemstvími a legendami. Desítky metrů vysoký skalní útvar z vápence nabízí na 150 metrech čtverečních naprosté soukromí a mniši ho vyhledávali už od pradávna. Na skalní plošině byl postaven kostel, jehož historie sahá do desátého století. Tehdy se jmenoval Křížový kostel. Od sedmnáctého století ale skálu nikdo neobýval a stavba chátrala. Až z ní zbyly jen metr vysoké obvodové zdi.

Magnet pro turisty

Ruiny kláštera na vrcholku prozkoumala po dlouhé době poprvé až dvojice horolezců Levan Gotua a Aljoša Džaparidze v roce 1945. Ani oni, ani nikdo jiný ale dodnes nedokázal říct, jak se kdysi mniši do kláštera dostávali. O tom, že zde žili, ovšem není pochyb a dokazují to i archeologické nálezy v přilehlém muzeu. V roce 1945 navíc horolezci vedle kostela objevili malou jeskyni a v ní sarkofág s ostatky mnicha, který tu zřejmě přebýval jako poslední.

Už před bezmála třemi čtvrtinami století budily ruiny na vrcholu skály pozornost, ale před rozpadem Sovětského svazu v roce 1991 byl duchovní život zatlačen hluboko do ústraní. Roky „slávy“ proto klášter v Katški zažívá až v posledních letech, kdy se stal vyhledávaným cílem nejen pravoslavných věřících, ale také turistů z celého světa. „Nečekali jsme, že to bude tak úchvatné. Samozřejmě by bylo skvělé, kdybychom mohli nahoru, ale i přesto je to velký zážitek. Obdivuju mnichy, kteří nahoře žijí a zasvětili svůj život víře,“ nadšeně líčí své dojmy indický turista Byron.

Místo zázraků

Obnova unikátního kláštera začala v roce 1995 a dokončena byla roku 2009. Po vzoru původní budovy jsou v klášteře tři skromné mnišské cely a vinný sklep. Mniši ze svého útočiště scházejí mezi lidi jen párkrát do měsíce. Až donedávna je navíc mohli nahoře navštěvovat věřící muži. Dnes už je to ale zakázáno, aby mniši měli klid na rozjímání. Do Katški se přesto dál sjíždějí davy lidí.

TIP: Kláštery Meteora: Stavby opředené mnoha tajemstvími

„Přijel jsem z Tbilisi s mou těhotnou manželkou, abychom dostali požehnání. Mniši tady mají velký úkol – posilují duchovní rozměr a my chceme, aby naše nenarozené dítě mělo jejich požehnání,“ popisuje účel své cesty Mamuka Grdzelidze, který dorazil z Tbilisi. Gruzínci totiž věří, že Katški – a to nejen samotná skála, ale i její bezprostřední okolí – je svaté a zázračné místo. Vy tomu věřit nemusíte, ale i tak určitě uznáte, že Katški má své nepochybné kouzlo. 

Jediný historický záznam

Zmínka o pilíři v Katški se objevila v zápisech gruzínského učence žijícího v 18. století, jenž o místě napsal: „Stojí tady kamenný pilíř, který je značně vysoký. Na jeho vrcholu je malý kostel, ale nikdo se k němu nevyšplhá. Nikdo ani neví, jak by bylo možné se k němu dostat.“

  • Zdroj textu

    100+1 Speciál

  • Zdroj fotografií
    archiv redakce

Další články v sekci