Generace k smrti vyděšených rodičů: Přichází doba čipovaných dětí?

Zprávy o střelbě ve školách, nezvěstní lidé a náhodné exploze násilí dovedou v člověku vyvolat pocit, že je v neustálém ohrožení. Mnozí rodiče proto cítí potřebu mít nad svými dětmi nepřetržitý dohled. Wisconsinská společnost Three Square Market proslula tím, že zaměstnancům implantuje mikročipy. A její ředitel Patrick McMullen tvrdí, že firma přišla na ideální řešení zhoršující se situace: Vytvořila aplikaci pro chytrá zařízení nazvanou Mom, I am OK neboli „mami, jsem v pořádku“.

Starostliví rodiče se mohou s dětmi domluvit na pravidelných hlášeních prostřednictvím zmíněného programu: Na telefonu v danou hodinu zabliká upozornění, že přišel čas dát o sobě vědět. Ratolest klepne na tlačítko, že je všechno v pořádku, rodiče zprávu dostanou a uklidní se. Pokud by se však dítko neohlásilo, předá aplikace otci a matce, případně policii data, jež sbírala o jeho poloze a navštívených místech.   

Chci vědět, kde jsou!

Pomocí tzv. geofencingu – stanovování pomyslných bariér v reálném světě – může aplikace upozorňovat rodiče také v případě, že by jejich dítě zašlo do míst, která mu výslovně zakázali. Podle McMullena se podobné hlášení hodí, když například sledovaná osoba opustí město. Program funguje na základě předplatného, jež činí v přepočtu něco přes dvě stě korun měsíčně. 

Aplikace je takřka totožná s tou, kterou firma prodává vládním jednotkám a jejíž pomocí se sledují podmíněně propuštění vězni: Nemusejí tak na nohou nosit identifikační náramky, které jsou drahé a rovněž nositele omezují. A pokud může podobná technologie monitorovat bývalé trestance, proč by se nedala využít i k udržování lidí v bezpečí? „Mám čtyři dcery,“ svěřil se McMullen, „a kdyby se jim něco stalo, chci vědět, kde jsou.“

Neustále pod dozorem

Aplikace Mom, I am OK však nenabízí podobné služby jako jediná. Tvoří součást obrovského trhu „dozorových“ programů, jež cílí na rodiny s dětmi: Některé dokonce nabízejí uchovávání dat o místě výskytu hlídaných osob po dobu 48 hodin nebo naopak možnost sledovat děti v reálném čase. 

Technologie se přitom neomezuje pouze na zaznamenávání navštívených lokalit: Nové programy umějí sbírat i data o chování uživatele. Aplikace Family Tracker dokáže například sledovat řidičské dovednosti jedince a pravidelně odesílá data o prudkém brzdění, psaní zpráv za jízdy či o nejvyšší dosažené rychlosti při každé cestě. „Pokud to někdo z rodiny přežene s rychlostí, projede na červenou nebo se do provozu zařadí moc agresivně, aplikace ho nahlásí za příliš prudké zrychlení,“ uvádí se v komentáři k programu.

Anonymní sousedé

Podle expertů by podobné pomůcky mohly být velmi užitečné pro policisty, kteří pátrají po zmizelých dětech. Zároveň však podotýkají, že lze získaná data zneužít. Policie po celém světě se nachází uprostřed technologické revoluce a podle Marie Haberfeldové z newyorské John Jay College of Criminal Justice čekají bezpečnostní složky za využívání dat z mobilních aplikací soudní potíže. „V okamžiku, kdy aplikace umožní mužům zákona sbírat proti někomu důkazy, schyluje se k jejímu napadení před soudem,“ prohlásila pedagožka. 

Součástí popisu většiny uvedených programů – někdy doslovně, jindy trochu zeširoka – je znepokojivé sdělení, že se svět stává každým dnem nebezpečnějším. „Proč ponechávat věci náhodě?“ ptají se aplikace. McMullen tvrdí: „Když jsem byl malý, věděl jsem, kdo bydlí v každém domě několik mil od nás. Dnes znám stěží jména sousedů. Důvěra spojená se sousedskými vztahy zmizela. Řekl bych, že se lidé změnili – jsou teď velmi nedůvěřiví a nejednotní. Svět se chce nové situaci nějak přizpůsobit. A když můžeme pomocí různých nástrojů blokovat svým dětem přístup na některé internetové stránky, proč je nesledovat pomocí aplikací?“  

Úzkost na vzestupu

Na rozdíl od mikročipů, s nimiž je společnost Three Square Market obvykle spojována, nezávisí funkčnost aplikace Mom, I am OK na žádném tělesném implantátu. Namísto biologického zásahu si bohatě vystačí s GPS funkcemi chytrých telefonů či tabletů. Pokud však uživatelé nemají zařízení u sebe, sledovat je pochopitelně nelze.  

Psycholožka se zaměřením na vývoj dítěte Lisa Damourová píše pravidelný měsíční sloupek o adolescenci pro New York Times. A s myšlenkou, že je svět den ode dne nebezpečnější, nesouhlasí. Přiznává však, že ačkoliv ve Spojených státech podle statistik zločinnost klesá, řada dospělých se cítí méně bezpečně než před deseti lety. Zároveň vyzdvihuje pozorování specialistů v oblasti duševního zdraví, kteří zaznamenali prudký nárůst úzkostných stavů u rodičů i dětí. 

Připomínka strachu

Aplikace Mom, I am OK podle Damourové problém s nárůstem úzkosti jen zhorší, a to u dospělých i jejich potomků. „Součástí zdravého životního stylu je schopnost hodit obavy za hlavu,“ vysvětluje. „Pokud však budou rodiče neustále dostávat upozornění, že je jejich dítě v pořádku, možná jim to naopak připomene, že by v pořádku být nemuselo. A na druhé straně potomek, který permanentně čelí otázce, zda se mu nic nestalo, si pokaždé uvědomí, že by se mu kdykoliv něco stát mohlo.“

Namísto sledovacích aplikací by Damourová raději lépe připravovala náctileté na život a učila je víc se o sebe starat. Osamostatnění podle ní neznamená úplné odříznutí od rodičů. „Nicméně jedině adolescent sám se dokáže udržet mimo nebezpečí. Rodiče by proto měli své děti vychovat tak, aby se jim samy hlásily, když uznají za vhodné. Dohled by měl představovat jen pomyslnou zálohu,“ dodává.