Fosa, predátor z Madagaskaru: Tajemný postrach lemurů

Fosa (Cryptoprocta ferox) svým vzezřením kombinuje znaky několika skupin šelem. Některým lidem velice připomíná kočkovitou šelmu, jiným zase podivnou hyenu, ženetku, nebo promyku. Také taxonomům, kteří dlouho nevěděli, kam toto zvíře zařadit, způsobovala fosa mírné bolení hlavy.

Vývoj na ostrovní „samotce“ 

Až od roku 2003 dokázali zoologové s jistotou určit, že všechny šelmy Madagaskaru, kterých je kromě fosy dalších osm druhů, mají společného předka a nejsou tedy blízce spřízněné s žádnou jinou skupinou šelem jinde na světě. Dnes madagaskarské šelmy řadíme do samostatné čeledi Eupleridae. Ukázalo se, že jejich evoluce na Madagaskaru byla započata způsobem podobným jiným skupinám živočichů, které zde dnes můžeme najít. Předkové fosy se pravděpodobně dostali na ostrov na kusech plovoucí vegetace z pevninské Afriky zhruba před 20 miliony lety. Zde se jejich zakladatelská populace rozrůstala a v různých prostředích rozrůzňovala natolik, že se z některých subpopulací po čase staly samostatné druhy. 

Fosa je se svými osmi až dvanácti kilogramy největší šelmou ostrova, ale nebylo tomu tak vždy. Fosilní nálezy prokázaly existenci většího druhu Cryptoprocta spelea. Ten na Madagaskaru žil ještě v relativně nedávné minulosti a podle odhadů mohl dosahovat až dvojnásobné hmotnosti. Živil se pravděpodobně většími zvířaty ostrova (obřími lemury, trpasličími hrochy nebo sloními ptáky), kteří z ostrova zmizeli po příchodu lidí. 

Dokonale vybavený lovec

Fosa je striktní masožravec, čímž připomíná kočkovité šelmy. Jako potrava jí může posloužit téměř jakýkoli dostatečně veliký živočich, ale zaměřuje se především na různé obratlovce. Často loví bodlíny, ještěry a ptáky. Nezastupitelné místo na jejím jídelníčku ovšem zaujímají lemuři. Ti mohou tvořit více než 50 % z celkového objemu potravy, což z fosy dělá mezi šelmami rekordmana v pojídání primátů. 

Fosa je rychlým běžcem a extrémně obratným lezcem, jenž svou oběť často přepadává v korunách stromů. Pro pohyb mezi větvemi je vybavena speciálně uzpůsobenými kotníky, které jsou extrémně ohebné. Zvíře má tak vlastně na výběr, zda bude našlapovat na prsty (jako pes), což využívá při chůzi po zemi, nebo jestli zvolí chůzi po celých chodidlech (jako člověk). Druhý způsob pohybu uplatňuje ve větvích nad zemí. Také drápy jsou jakýmsi „mezistupněm“, protože jsou částečně zatahovatelné. Dále tato šelma disponuje skvělým zrakem, sluchem i čichem. Tyto smysly dokonale využívá téměř nepřetržitě, protože je aktivní ve dne i v noci. 

Nepoznaný sociální systém

Sociální život fos je stále předmětem výzkumu. Původně se předpokládalo, že obě pohlaví jsou striktně samotářská, ale zdá se, že samci můžou na určitou dobu tvořit menší uskupení. Sílu smečky využívají především při lovu. Šelmy spolupracují, aby ulovily těžko dostupnou potravu, jako jsou například dospělí lemuři vysoko v korunách stromů. Zdá se, že samci se také pohybují na větším území než samice, které jsou silně teritoriální. 

Fosy navzájem komunikují pomocí vizuálních a hlasových, ale především pachových signálů. Ty je možné využít i v okamžiku, když potenciální příjemce signálu není na dosah. Populační hustota fos je velice nízká a odhaduje se, že jeden kus připadá na území v rozmezí od čtyř do pěti a půl kilometru čtverečního. 

Při říji má šanci každý

Téměř veškeré znalosti o sexuálním životě fosy byly získány ze suchých opadavých lesů západního Madagaskaru. Období páření v tomto ekosystému nastává obvykle v listopadu až prosinci na konci období dešťů, které trvá až osm měsíců. Samice je v říji jenom po krátkou dobu asi jednoho týdne. Když se dostane do říje, dá to samcům najevo tak, že vyleze na vysoce položenou větev některého mohutného stromu a pachovými a hlasovými signály začne lákat potenciální nápadníky z celého okolí. Ti mezi sebou o právo na spáření tvrdě soupeří a můžou se navzájem i fatálně zranit. 

Ukázalo se, že větší úspěšnost mívají u samic během vrcholu říje mohutnější a těžší samci, kteří dominují svou fyzickou převahou. Na začátku a konci říje se ale uplatní i ti méně vzrostlí. Jak je to možné? Samice povolují spojení více partnerům, z čehož pravděpodobně profitují v podobě vyšší genetické variability potomků. Některé z nich vystřídají za krátkou dobu i pět samců. Jakmile u samice skončí říje, opustí místo páření a jde si hledat vhodné stanoviště pro rození mláďat. Po zhruba devadesáti dnech březosti přichází na svět slepá a bezzubá mláďata, která rostou velice pomalu. Sexuálně dospívají až ve věku dvou let.

Nesmlouvavý boj o vodu

Kirindy Forest je asi jediné místo na světě, kde máte poměrně velkou šanci spatřit fosu v divoké přírodě i během několikadenního pobytu. I tak si ale musíte pro návštěvu zvolit krátké období rozmnožování. Rezervace Kirindy Forest se nachází na západním pobřeží Madagaskaru a tvoří ji zhruba deset tisíc hektarů vesměs neporušeného lesa plného bizarních rostlin i živočichů. Horizontu zde vévodí obrovské baobaby. 

S vrcholovým predátorem ostrova jsem se setkával poměrně často během výzkumu v této rezervaci v chladnějších ranních hodinách. Na konci období sucha stoupá teplota přes den až ke čtyřiceti pěti stupňům a jediným přirozeným vodním zdrojem široko daleko je drobné jezírko ve vyschlém korytě řeky. Vzácnou tekutinu mohou zvířata ale nalézt také v terénním výzkumném kempu. Především samci bývají agresivní vůči lidem a sám jsem byl touto šelmou dvakrát atakován těsně u zařízení na filtraci vody a jednou si zvíře dokonce kouslo do mé košile. 

Fatální následky boje o samici

Fosy chodily do našeho kempu především kvůli vodě, ale tuto sezónu měly pro návštěvu ještě jiný důvod. Jedna ze samic se totiž zabydlela přímo pod mým dřevěným obydlím a zde očekávala příchod samců! V literatuře jsem zatím nenašel zdokumentovaný případ toho, že by bylo samicí vybráno pro páření místo na zemi. Během několika dnů se v mé těsné blízkosti vystřídalo několik jedinců záhadné šelmy a hlasité a naléhavé zvuky vydávané během páření se ozývaly do ticha noci. 

Navzdory tomu, že fosy byly takřka na dosah, se téměř nikdy nedaly dlouho pozorovat nebo fotografovat. Když u samice skončila říje, zmizeli s ní někam do hustého neprostupného lesa také všichni samci. Po dvou týdnech jsme pátrali v suchém řečišti po starých hnízdech snovačů, které jsme potřebovali použít pro náš výzkum. Narazili jsme ale i na něco jiného – mrtvé tělo jednoho ze samců fosy. Rána na čelisti signalizovala mohutnou infekci, která zvíře pravděpodobně zabila. Když jsem si posléze prohlížel starší fotografie, narazil jsem na dokumentaci tohoto samce přímo u kempu s krvácející čelistí. Souboj o samici se silnějším sokem si vybral svou daň. 

V existenčním ohrožení

Fosa jako vrcholový predátor potřebuje pro svůj život veliké území neporušeného lesa. Obývá pestrou škálu lesů od tropických deštných pralesů až po suché semiaridní trnité lesy, navzdory tomu je ale její početnost na celém Madagaskaru velice nízká. V rezervaci Kirindy se odhaduje průměrná velikost teritoria samce na dvacet šest kilometrů čtverečních a u samic jde o třináct kilometrů čtverečních. 

TIP: Madagaskarský park Kirindy: V lese lemurů a fos

Dnes začíná vycházet najevo, že naše odhady velikosti populace největší šelmy ostrova byly vysoce nadhodnocené. V červeném seznamu IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) je druh vedený jako „zranitelný“, jeho status by ale měl být změněn na „ohrožený.“ Bude potřeba věnovat co největší množství energie ochranářským projektům zaměřeným na zachování původních ekosystémů a ekologické osvětě místního lidu v jedné z nejchudších zemí světa. Pokud budou totiž lidé pořád žít na hranici přežití, starý typ zemědělství vyžadující neustálé kácení lesa a lov zvířat přetrvá a pro fosu už nezbude na ostrově místo. A tím by Země přišla o dalšího jedinečného živočicha.