Exotické láčkovky: Kluzké pasti na hmyz

Láčka mívá baňkovitý tvar a jeho ústí je lemováno kluzkým límcem, tzv. obústím. Shora je láčka krytá víčkem. Na jejím vnějším povrchu i spodní straně víčka a vnitřním okraji obústí se nacházejí nektarové žlázky, které lákají hmyz. Vnitřek láčky je obvykle rozdělen na dvě části. Ve spodní, která je zatopená trávicí tekutinou, jsou trávicí žlázky. Výše je pak vosková zóna, která je tak kluzká, že hmyz se vlastními silami z láčky nedokáže dostat.

Láčkovky jsou dvoudomé, tj. rostliny jsou buď samčí nebo samičí. Jejich drobné květy vytvářejí bohatá květenství a většinou nepatrná semena jsou unášena větrem na velké vzdálenosti. (foto: Shutterstock)

Láčkovka soudečková (Nepenthes ampullaria)

Tato láčkovka vytváří dva druhy prýtů. Šplhavé prýty mají obvykle listy bez láček. Při zemi se pak tvoří zkrácené větévky, brachyblasty. Jejich listy mají redukovanou listovou plochu, zato vytváří konvice. Při zemi tak vznikají skupiny láček, které jsou relativně malé, soudečkovité. Víčko je redukované, úzké a je odklopeno dozadu. Nektarové žlázy se na něm nevytváří.
Na život v láčkách tohoto druhu se specializuje řada živočichů, vědci spočítali, že se v nich vyskytuje 59 druhů živočichů. Jedná se o larvy komárů, pavouky ale také o jednu z nejmenších žab starého světa, Microhyla nepenthicola. (ilustrace: Tereza Samková)

Výška: šplhá až do výše 15 metrů
Velikost láčky: maximálně 10 cm
Rozšíření: Thajsko, Malajsie, Sumatra, Borneo, Nová Guinea
Ekologie: vlhké lesy

Láčkovka dvojostruhatá (Nepenthes bicalcarata)

Vzrostná liána s tuhými mohutnými láčkami, které na rostlině zůstávají velice dlouho – udává se až 300 dní. Úponek mezi listovou čepelí a konvicí láčky je ztloustlý a v jeho dutině žijí v přírodě malé kolonie mravenců. Ti jednak chrání rostlinu a také zpracovávají velkou kořist, která uvázne v láčce. Rostlina ji sama není schopná zpracovat a proces hnití by láčku poškodil. (ilustrace: Tereza Samková)

Výška: šplhá až do výše 20 metrů
Velikost láčky: láčky mohutné, až 20 cm velké
Rozšíření: Borneo
Ekologie: močálovité deštné lesy

Láčkovka Lowova (Nepenthes lowii)

Mohutná liána s dvoutvarými láčkami. Zatímco ty spodní jsou podobné láčkám jiných druhů, horní láčky jsou tuhé, pevné a vytrvávají velmi dlouho. Víčko je vyduté a zvednuté do svislé polohy nebo odkloněné. Láčky mají široké nálevkovité ústí, které je dole mírně zaškrcené a přechází v baňkovitou část. (ilustrace: Tereza Samková)

Výška: šplhá až do výše 10 metrů
Velikost láčky: do 20 cm
Rozšíření: Borneo
Ekologie: horské mlžné lesy

Láčkovka rádža (Nepenthes rajah)

Roste na zemi, zprvu vzpřímeně, později poléhavě. Mohutné konvice, které leží na zemi, patří k největším láčkám vůbec. Může totiž obsahovat i přes tři litry trávicí tekutiny. V pastech se proto občas kromě hmyzu utopí i drobní obratlovci. Sladký výměšek víčka láká tany horské a snad i některé hlodavce. Nektar má projímavé účinky a zvíře se do láčky během jeho konzumace vykálí. V láčce žije řada drobných specializovaných živočichů, larvy komárů, pavouci nebo drobný krab Geosesarma malayanum. (ilustrace: Tereza Samková)

Výška: plazí se po zemi, délka stonku do 5 metrů
Velikost láčky: až 35 cm
Rozšíření: severní Borneo
Ekologie: světliny v horském mlžném lese

Láčkovka madagaskarská (Nepenthes madagascariensis)

První pro evropskou vědu objevená láčkovka, o níž se zmínil už guvernér ostrova Etienne de Flacourt již roku 1658. Platně však byla popsána až v roce 1797. Je to keřovitě rostoucí láčkovka, jejíž mladé láčky jsou červené. Na dospělých rostlinách se vyskytují pouze žlutozelené. Obývají je dva druhy pavouků. (ilustrace: Tereza Samková)

Výška: kolem 1 metru
Velikost láčky: 15 cm
Rozšíření: východ Madagaskaru
Ekologie: otevřené nížinné mokřady