Důmyslný vozík usnadňuje dopravu vody v nejchudších regionech Afriky

Po několika kilometrech dojdou ke zdroji vody. Aby ji dostali domů, naplní velké nádoby, které s vynaložením velké námahy nosí zpátky domů. O tom, že jen tak otočí kohoutek a „ze zdi“ jim poteče voda v prakticky neomezeném množství, si můžou nechat jen zdát. Takto žije mnoho lidí v nejchudších zemích světa. Pro obyvatele vyspělých zemí jsou přitom strasti, které musejí tito lidé ještě ve 21. století podstoupit kvůli pár litrům vody, jen těžko představitelné.

Vynález na míru potřebám

Obyvatelé vesnice Kitengela mají od loňského roku cestu pro vodu přece jen trochu snazší. Život jim změnil Američan Herman Bigham, který se sem před pár lety přistěhoval. Přestože je Hermanovi už 70 let, nechybí mu evidentně energie ani touha měnit věci k lepšímu. Pohled na ženy obtěžkané obřími nádobami ho rmoutil natolik, že vynalezl na první pohled sice primitivní, ale velmi účelný „vozík“.

„Můj vynález se jmenuje Rolling Springs. Systém, který jsme dali dohromady, uleví ženám, dětem i postarším lidem od nošení vody na zádech. To na ně vynakládá velkou míru fyzické námahy a zvyšuje pravděpodobnost zranění,“ říká sám Herman Bigham. „Keňa i jiné africké země jsou velmi pokrokové v mnoha směrech, a zároveň jsou tady stále ženy a děti, které nosí vodu na zádech 10 nebo i 20 kilometrů daleko. Se synem jsme hledali způsoby, jak to změnit. Odměnou pro nás je, když vidíme, jak jsou lidé šťastní, obohacení a jak se jim ulevilo, když používají Rolling Springs.“

Dlouhé cesty za vodou

Ženy v odlehlých afrických vesnicích opravdu běžně chodí každý den několik kilometrů pro vodu. Nošení takové zátěže na zádech nebo na hlavě má velmi špatný vliv na jejich páteř a dobré to pochopitelně není ani pro duševní zdraví. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) musí 263 milionů obyvatel planety věnovat nošení vody více než třicet minut denně.

Například 26letá Esther Muindi má dvě děti a pro vodu musí chodit často. Dlouhé cesty s těžkým břemenem byly vyčerpávající a Rolling Springs je pro ni skutečná spása. „Nosit vodu na zádech je velká zátěž, zvlášť když jsem těhotná. Někdy potřebuju hodně vody, třeba 10 kanystrů. Zdroj vody je přitom dva kilometry daleko. Díky vozítku můžu snadno převézt 15 kanystrů a na zádech nést dítě,“ chválí vynález sama Esther.

Vozítka, která Herman a jeho syn vymysleli, se vyrábějí z různých recyklovaných materiálů přímo v Keni, a tak díky nim získali místní obyvatelé nové pracovní příležitosti. Nosnost zařízení je až 63 kilogramů a komplikovanější verze můžou najednou uvézt i tři barely s vodou.

Sbírka pro nejchudší

Herman uvádí, že jeho vynález vydrží při citlivém zacházení až 15 let. „Má to spoustu výhod, i když jde o jednoduchou technologii. Barel s vodou nikdy nepřijde do kontaktu se zemí. Díky tomu vydrží, nezašpiní se a také se velmi jednoduše převáží. Některé systémy, které pojmou víc vody, mají mnoho problémů. Například hrozí, že se barely používáním zničí,“ popisuje výhody vozítka Herman. Vesničané, kteří Rolling Springs používají, nemusejí už na převoz vody vynakládat takové úsilí jako dříve. S vozítkem jednoduše dojedou ke zdroji, naplní barel, připevní jej zpět do konstrukce a můžou vyrazit zpátky domů.

TIP: Mizející krev světa: 780 milionů lidí nemá dlouhodobě přístup k pitné vodě

Podle Hermana navíc voda uvnitř barelu funguje jako setrvačník: „Rolling Springs funguje tak, že voda uvnitř se stane v podstatě motorem, voda ho sama pohání k otáčení. Není třeba ho tlačit, pokud nejste zrovna ve velmi náročném terénu. Většinou prostě jdete, ruce ani nemusíte natahovat. Máte je prostě podél těla a barel pracuje za vás.“

Přestože jde o konstrukčně skutečně jednoduché zařízení, ti nejchudší, jimž je určeno, si vynález často nemůžou dovolit. Stojí 60 dolarů, tedy v přepočtu asi 1 500 korun. Herman proto zároveň uspořádal sbírku, která by mohla místním koupi vozítka umožnit. Rolling Springs není navíc jediným šikovným pomocníkem, který pro vesničany vynalezl, a tak není divu, že je pro ně skutečným hrdinou.