Duel největších zvonů světa: Ruský Car kolokol vs. mingunský obr Mingun

Aby měl duel obřích zvonů smysl, porovnejme největší zvon, který je na světě k vidění, s největším zvonem, který stále slouží svému účelu. Leží-li tedy vůbec největší zvon, téměř třísettunový Dhammazedi, na dně myanmarské řeky Rangún, zůstává největším kolosem mezi zvony Car kolokol, který je k vidění na jednom z nádvoří moskevského Kremlu.

Car kolokol

Moskevský Car kolokol váží neuvěřitelných 202 tuny, je vysoký více než šest metrů a téměř stejný rozměr má i jeho spodní průměr. Zvon byl odléván třikrát a definitivní podobu získal v roce 1735. Jeho výrobu vedli proslulí ruští zvonaři Motorinové, kterým asistovaly zhruba dvě stovky dělníků. 

Poslední výzkumy provedené během renovačních prací (1979-1980) ukázaly, že Car kolokol je výroben z typického zvonového cínového bronzu, s obsahem příměsí zlata a stříbra. Jeho reliéf zdobí zobrazení císařovny Anny Ivanovny, na jejíž rozkaz byl tento zvon odlit, a také cara Alexeje Michajloviče, připomínající, že nový zvon byl odlit ze staršího, odlitého ještě v 17. století během Alexejovy vlády. Na zvonu jsou medailony se zobrazením světců, postavy andělů a tři pásy s rostlinným ornamentem.

Nesmírná masa zvonoviny se ovšem nikdy nerozezněla očekávaným majestátním zvukem. Při dokončování zvonu totiž nešťastnou náhodou vzplála dřevěná konstrukce, a když ji vystrašení dělníci začali hasit, rozžhavený zvon pod vlivem příliš prudkého ochlazování pukl. Z jeho dolní části se odlomil kus vážící jedenáct a půl tuny.

Zmrzačený zvon zůstal v odlévací jámě až do roku 1836. Pak byl vyzvednut, umístěn na kamenný podstavec a dnes je z něj jedna z nejvyhledávanějších turistických atrakcí ruské metropole.

Mingun 

Připustíme-li, že zvony slouží především k náboženským rituálům a smyslem jejich existence je vyzvánět k větší slávě boží, pak lze zvon Car kolokol srovnávat s dalším největším zvonem, který je takříkajíc stále v aktivní službě. Zvon Mingun z mingunské pagody v Myanmaru je ve skutečnosti až čtvrtým největším zvonem světa, ale jeho o něco větší bratr z čínského Pingdingšanu k náboženským účelům neslouží. 

Druhý největší zvon světa, na který lze zvonit a na nějž se v mingunské pagodě také stále zvoní, vyrobili na příkaz krále Bodawpayi kolem roku 1808. Čtyři metry vysoký a devadesát tun vážící zvon nerozeznívá zavěšené srdce, ale údery dřevěného kladiva. 

Zvon byl původně určen pro Bodawpayovu pagodu, což je rovněž pozoruhodná stavba, popisovaná jako největší cihlový chrám v Asii. Ze základny o průměru pětadvaceti metrů se pagoda zvedá do téměř padesátimetrové výšky a kvůli chybějící věži se mezi odborníky vedou spory, zda jde o stavbu nedokončenou, nebo zda se při stavbě od dokončení věže záměrně upustilo z bezpečnostních důvodů.

Slavný zvon je každopádně zavěšen v sousedství pagody a je běžně přístupný návštěvníkům, takže mezi oblíbené kratochvíle příchozích patří vstupování pod zvon a představy o tom, co by se stalo, kdyby se mnohatunová masa zvonoviny ze závěsu utrhla právě ve chvíli, kdy uvnitř zvonu postávají zvědavci. Mingunský zvon však v závěsu spočívá už celá léta nadmíru pevně a přečkal bez újmy i zemětřesení, které oblast postihlo v roce 1838.

Právě toto zemětřesení však zasáhlo slavnou Bodawpayovu pagodu na břehu řeky Irravadi, která v té době čněla do výše padesáti metrů. Otřesy země poškodily i obrovské třicetimetrové lvy, chránící vstup do chrámu. Pokud by pagoda skutečně vyrostla do původně zamýšlené výšky sto padesáti metrů, byla by katastrofa pravděpodobně mnohem větší.