Duel hrobek, které zavál čas: Newgrange vs. pyramidy z Meroe

Asi třicet kilometrů severně od irského Dublinu, nedaleko řeky Boyne, leží v hrabství Meath na první pohled nenápadný kopec. Ve skutečnosti zde však více než pět tisíc let nerušeně odpočívá jedna z nejstarších staveb světa, neolitická hrobka Newgrange. Závěry archeologů hovoří jasně: kruhový Newgrange pochází z doby kolem roku 3200 př. n. l., a je tak o celých tisíc let starší než jeho slavnější kolega Stonehenge.

Paprsky v Newgrange

Výjimečnost kopcovitého pahorku byla odhalena již v roce 1699. Tehdejší vědci však odmítali připustit, že monument postavili prapředci irských obyvatel, a vznik neobvyklé stavby tak připisovali například Egypťanům, Féničanům, nebo dokonce indiánům. Světlo do celé záhady vnesl až irský archeolog Michael J. O’Kelly, který na nalezišti bádal v letech 1962–1975. Definitivně tehdy potvrdil, že se jedná o neolitickou stavbu vybudovanou s použitím kamenů z nedaleké skály a řeky.

Neolitický „bochník“

Shora se nenápadný Newgrange jeví jako kopcovitý útvar o kruhové základně s průměrem 76 m, který je zanořen do země a rozkládá se na ploše asi 4 500 m2. U vchodu leží rozměrný pětitunový kamenný balvan vyzdobený spirálami, jenž otevírá vstup do zhruba 19 m dlouhé chodby. Na jejím konci se nacházejí tři místnosti, kde se pravděpodobně uskutečňovaly pohřební nebo jiné duchovní rituály.

Hned u vstupu do stavby narazíte na jedno z nejzáhadnějších míst – pravoúhlou štěrbinu nad vchodem. Postupem času se zjistilo, že tímto otvorem proudí za zimního slunovratu do chodby úzký pruh slunečního světla, který od 19. do 23. prosince dramaticky osvětluje chodbu i centrální komnatu. Mnoho badatelů proto účel stavby jako hrobky zpochybňuje a domnívá se, že v ní spíše probíhaly rituály k oslavě slunovratu. Pravdu však dnes zjistíme už jen těžko.

„Bezhlavé“ pyramidy

Ať již to bylo horší přístupností, politickou situací v Súdánu nebo překážkou v podobě dosud nerozluštěného původního písma, zůstávaly núbijské pyramidy po dlouhá desetiletí ve stínu svých slavnějších sester z egyptské Gízy. Po celém Súdánu se přitom nachází na 220 pyramid. Největší a nejkrásnější z nich ukrývá núbijská poušť v oblasti někdejšího města Meroe.

Ustřelené špičky

„Ježatá“ nekropole Meroe, nacházející se asi sto kilometrů severně od hlavního súdánského města Chartúmu, doslova vyrůstá z vyprahlé pouště. V dávných dobách se v těchto místech rozprostírala Kušská říše, jejíž počátky sahají až do doby kolem roku 3100 př. n. l. Několikrát byla připojena k Egyptu a egyptský styl se zpětně promítl i do výstavby zdejších pyramid.

V Meroe se nachází přibližně padesát královských hrobek z doby 800 př. n. l. až 350 n. l. Pyramidy jsou vystavěny na kamenných pískovcových blocích se základnou do 8 m a sahají do výšky 6–30 m. Jsou tak vyšší a zkosenější než jejich egyptské „sestry“ a celkově mají spíše jehlanovitý tvar. Uvnitř pak byly nalezeny pohřební komory s pozůstatky spálených nebo zahrabaných těl, která však nebyla mumifikována.

Ne vždy ale lidé hrobkám prokazovali úctu. Například v roce 1834 neváhal italský badatel Giuseppe Ferlini v honbě za pokladem odstřelovat pyramidám špičky trhavinou. Dnes stavby naštěstí patří ke kulturnímu dědictví UNESCO.

Núbie – kolébka Afriky?

V hrobkách se našla řada nástěnných reliéfů a stél s nápisy v dosud nerozluštěném jazyce meroe. Množství dalších předmětů, jako jsou dřevěné nádoby, barvené sklo nebo kovová platidla, pak dokládá starověké prolínání egyptské, řecké, římské a núbijské kultury. Plánovaná výstavba přehrady Meroe – afrického vodního monstra, které má ležet asi 350 km severně od Chartúmu – zájem o zdejší památky značně zesílila. Některé nové archeologické nálezy z této oblasti starší než osm tisíc let by dokonce mohly podpořit kontroverzní teorii amerického archeologa Timothyho Kendalla, podle níž núbijská civilizace tu egyptskou nejen předčila, ale existovala už tisíce let před ní.