Druhý život odpadků: Co přinese zálohování a recyklace PET láhví

Výroba plastového obalu má mnohem větší dopad na životní prostředí než samotný produkt, který si kupujeme. Stačí se projít českou přírodou, kde je na první pohled vidět, že lidé po sobě neumějí ani odnést smetí tam, kam patří. Odpadky se válejí v lesích, na polích i v příkopech kolem cest, a působí tak přírodě obrovskou zátěž.

Třídit nestačí

Každou vteřinu se na světě prodá okolo 20 tisíc plastových láhví, každou minutu se jich do oběhu dostane přes milion – a jen každá třetí se vrátí do popelnic. V oceánech jich pak každoročně končí přes devět milionů tun, přičemž jedna jediná se rozkládá i 200 let. Z obsahu žlutých popelnic se vytřídí asi jen 70 %, zbylých 30 % skončí na skládkách, ve spalovnách nebo pohozených v přírodě.

Češi jsou sice v třídění odpadu na vysoké úrovni, přesto recyklace neprobíhá, jak by měla. Situaci by mohlo vyřešit právě zálohování láhví. Díky němu by se jich do výroby vrátilo až 90 %, kde by posloužily jako základ pro nové „petky“.

Záloha pro budoucnost

Zálohování v Česku už funguje, i když zatím jen pro láhve skleněné. Systém by se tak pouze rozšířil o další materiály, a to nejen PET, ale i hliníkové plechovky. Podobně to funguje například od Litvy až po Island nebo také v Chorvatsku a Německu. Problémy třídění a recyklování však zahrnují i samotnou přepravu odpadu či jeho zpracování na další produkt. Každý z popsaných kroků totiž vyžaduje elektřinu nebo naftu, čímž životnímu prostředí dál škodí. 

TIP: „Svatý grál“ recyklace: Stanou se skládky novým zdrojem materiálů a energie?

V minulosti se láhve v Evropě vymývaly, na což ovšem padlo značné množství vody a nakonec se uvedený postup ukázal jako neefektivní. Dnešní trend každopádně zní „rozdrtit a znovu vyrobit“. Nový systém by přitom mohl být naprosto jednoduchý: V obchodě si koupíme nápoj v petce, po vypití ji vrátíme a dostaneme zpět zálohu. V prodejně se nápojové obaly shromáždí, načež se odešlou do recyklačního zařízení, kde se roztřídí. Plast se rozemele na malé kousky, z nichž vznikne regranulát, z něj preforma a nakonec se vyfoukne nová láhev. Po počáteční investici by byl systém finančně soběstačný a zásadně by omezil množství láhví odhozených v přírodě a okolo cest.