Drancování přírodního dědictví Maroka: Je libo orlí křídlo, opičí hlavu nebo třeba kabelku z geparda?

Maroko je mnoha Evropany vnímáno jako „poslední bezpečná“ destinace v Africe a také díky tomu pochází téměř deset procent státního HDP z cestovního ruchu. Relativní blízkost levné exotické země pochopitelně láká i české turisty – od nízkorozpočtových baťůžkářů přes adrenalinové trekery až po lovce luxusních zážitků. Z každoročního přílivu patnácti milionů cestovatelů tvoří Češi čím dál tím větší podíl. Kromě barvitě proměnlivé přírody, pro Evropana atypické architektury a nezvyklých kulinářských zážitků si tu lidé užívají také kulturního obohacení, jehož epicentrem jsou vesnické súky a velká tržiště. Tady se ovšem neprodávají jen běžné turistické suvenýry.

Prosím nefotit!

Pytle s pestrobarevným kořením, nakládané datle a fíky obvykle v krámcích spatříte ještě dřív, než se zanoříte do hlubin tržiště. Tam na vás čekají úchvatné tkané koberce, tepané dýky a podnosy a „zaručeně pravé“ stříbrné šperky. Nejrůznější kýčovité tretky i povedená díla na vás shlížejí z každého místa. Maročané, hrdí na své kořeny – tu arabské, a jinde zase berberské, jak se to hodí – v sobě nezapřou mistry obchodnického řemesla, takže je skutečně těžké nekoupit žádný suvenýr.

Většinu výletníků ovšem zarazí místní „zverimexy“. Často na ně narazíte poblíž řeznictví, která jsou kvůli nedostatku chladících zařízení, rojů much a krvavých flákot na hácích noční můrou hygieniků. Sem už tolik turistů nezavítá, obrázek useknuté velbloudí hlavy se v rodinném albu z dovolené moc nevyjímá. Hned vedle ovšem uvidíte místa, kde si jako vzpomínku na dovolenou můžete koupit papouška, ještěrku, jedovatého škorpiona nebo roztomilou opičku. Lidé tu při pohledu na utrápená zvířata zažívají podobná dilemata, jako při vypouštění vánočních kaprů zpět do vody. Mají si zvíře koupit jen proto, aby jej mohli vypustit na svobodu? Trhovci tu na emoce moc nedají...

Koupit je snadné

Na tržištích určených turistům aspoň většinou narážíte na živá zvířata. Když se ale vydáte dále do hor, například do „poutního města“ Moulay Brahim, z údivu nevyjdete. Je libo křídlo orla skalního? Sušenou opičí hlavu? Nebo raději kožešinu z nějaké větší kočkovité šelmy? Na poměrně zbytečnou otázku: „To se smí?“ prodejci jako jeden muž přesvědčivě souhlasně odpovídají.

Nesouhlasí s nimi ale Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES), kterou od roku 1973 podepsalo už 178 zemí (včetně Marockého království, 16. října 1975). Ta jakoby na tržištích po celé zemi vůbec neplatila. Dodnes se tu dá koupit cokoli, pokud po zboží existuje poptávka. Problémy nastanou až při prohlížení zavazadel na letišti. Druhá příloha Washingtonské konvence totiž poměrně jasně vymezuje živočichy a rostliny, které nesmí být obchodovatelné ani ve formě výrobků a polotovarů. Přitom se nezbytně nemusí jednat o ohrožené druhy. Luxusní kabelky z krokodýlí kůže, předložka z paviána nebo těžítko z želvího krunýře spadají přesně do této kategorie, právě tak jako mnohdy podivná „lidová“ medicína.

Nutně se vnucuje otázka, proč tento obchod není regulován už přímo u zdroje, mezi trhovci? Krutý obchod se zvířaty, která stejně nesmíte vyvézt ze země, je ale jen špičkou ledovce. Dnešní Maroko je odstrašující ukázkou syndromu „turistického drancování“ přírodních klenotů.

Pokladnice otevřená turistům

V Erfoudu nebo městě Merzouga například narazíte na prodejce „dinosauřích“ kostí. Větší část z nich naštěstí ještě nedávno běhala po kurníku, protože z frekventovaně navštěvovaných nalezišť poblíž Erg Chebbi se je už nevyplatí dovážet. Jestliže se ale sami vypravíte do okolí písčité pouště v Chebbi, určitě vám někdo nabídne výlet hodný Indiana Jonese. Organizovaná výprava džípem vás dopraví až k pískovcovému masivu, který je jako ementál proděravělý tunely a plazivkami. Skutečně si tu můžete podle vlastní libosti zalézat do jednotlivých štol. A když překonáte strach z hadů, třeba si odnesete i nečekaný suvenýr. Řada turistů z celého světa tak při každé návštěvě činí.

Celá oblast je skutečným archeologických rájem a narazit v hrubozrnném materiálu na kostry prehistorických ještěrů není problém. Místní to dobře vědí, a tak vám budou ke koupi nabízet kusy fosilizovaných „dračích“ kostí. Lokalita by si přitom zasloužila důslednou ochranu. Už proto, že pro trhovce a místní hledače nemá cenu nic jiného, než šedesát milionů let staré zuby a drápy určené k prodeji. Pokud by se tu někdo pokusil o výzkum na solidní bázi, a odkrýval celé skelety druhohorních ještěrů, místo by se proslavilo po celém světě. Mohlo by tu být muzeum Jurského parku. V případě, že si každý přijde ulomit svůj kousek, je ovšem celý tenhle archeologický poklad ztracen.

Kdysi tu stál Homo sapiens

Podobně macešsky jako k nalezišti v Chebbi se maročtí průvodci chovají ke skalním malbám. Při jiho-alžírském pohoří Tassilli-n´Ajjer jich najdeme celou řadu. Staré spirální kresby a rytiny se savanovými zvířaty pokrývají údobí několika historických epoch, a pamatují ještě časy, kdy na Sahaře pravidelně pršelo. Odborníci je datují daleko před egyptské pyramidy, někam do doby 6 500 let před naším letopočtem. Přímo před vašimi zraky tak z kamene vystupuje živoucí odkaz dávné historie prvních lidských pokolení. To místo je jistě chrámem vědy, a člověk by se podle toho měl chovat, říkáte si. Jenže pořád jste v Maroku, odkud si za pár dirhamů můžete odnést malé kusy odštípaného kamene se zachycenými fragmenty maleb.

Otisky chodidel dávnověkého pastevce, možná právě toho, co se jako první postaral o domestikaci skotu, jsou tu v kameni také otištěny. A vedle nich šlépěje nohou jeho rodiny a dětí. Skoro už je ale neuvidíte, protože každý kdo sem přijede, si prostě musí porovnat svou nohu s jejich. Kámen je od nespočetných tisíců výletnických bot ohlazen, a původní stopy téměř nejsou patrné. Místní se přitom nebojí, že by o příliv turistických peněz mohli přijít. Lidé budou na kresby vždy zvědaví a těch maleb je tu přece tolik! A myslíte si, že situace je jiná pod úpatím pohoří Atlas, kde si na kamenité pláni můžete pohodlně nasbírat za půl hodinky igelitku zkamenělých trilobitů? Vůbec ne. Trhovci navíc přidružili k této lokalitě ještě několik dílen, aby ty opravdu skvostné a nevšední kousky obrousili, a nabídli je za vyšší cenu.

Fosilie nechte v Maroku

Maroko je z geologického hlediska mimořádně členitou zemí, a drastické proměny abiotických podmínek v horizontu věků z něj učinily otevřenou učebnici vývoje života na Zemi. Jenže stovky a desítky milionů let dlouhou historii dokážou zdejší obchodníci prodat během několika desetiletí. Každý si může odvézt kousek. Na znehodnocování památek, významných pro celé lidstvo, si před časem stěžovaly světové špičky z oblasti geologie, paleontologie a paleobotaniky. Výsledek se nečekaně brzy dostavil.

TIP: Výnosný boj s pytláky: Turistický ruch pomáhá chránit divoká zvířata v Africe

Z Marockého království si dnes můžete v zavazadlech oficiálně vyvézt „jen“ deset kousků na osobu. Když nemá rozum marocká vláda, zbývá doufat, že jej budou mít alespoň někteří turisté a ze země si odvezou jenom hluboké zážitky.