Domy v německém Staufenu se hroutí: Na vině jsou zpackané geotermální vrty

Sedmitisícový Staufen leží na převážně na anhydritovém podloží. Tento minerál je podobný sádrovci, na rozdíl od něj ale neobsahuje vodu.  Ve stavebnictví je využíván jako přísada do cementů a k výrobě anhydritového pojiva vhodného do vnitřních omítek. Nevýhodou je nutnost ochrany anhydritu před vlhkem, neboť ve spojení s vodou dochází k výrazné změně jeho objemu.

Pomalá zelená katastrofa

Přesně to se podle odborníků stalo v Staufenu. Voda z geotermálních vrtů se dostala k anhydritovému podloží, které začalo pracovat. Více než 270 budov popraskalo, přičemž dva domy musely být již zbourány. Další budovy zřejmě podobný osud čeká.

Zpomalit rozsah katastrofy mají pumpy, které odčerpávají vodu z vrtů. Z původního posunu o desítky centimetrů se podloží v současné době mění v řádu milimetrů. Ani tak ale není jasné, za jak dlouho a zda vůbec se podaří krizi zvládnout. Podle odhadů se náklady na opravy vyšplhají k 50 milionům eur. Trvalé řešení je přitom v nedohlednu. Podle starosty města Michaela Benitze je pravděpodobné, že pumpy budou muset vodu odčerpávat několik příštích let. Možná i několik desítek let.

Staufen přitom není jediným místem v Německu, které se potýká s dopady geotermálních vrtů – geologové upozorňují na podobné problémy v nedalekém Freiburgu, Böblingenu a Rudersbergu.

Geotermální energie je běžně využívána například na Islandu, kde se podílí až z 85 % na vyhřívání domů. Slouží zde také k vyhřívání skleníků, veřejných budov, bazénů a chodníků nebo jako levný zdroj energie pro pěstování banánů či jiného jižního ovoce. Další země, které geotermální energii ve větším využívají jsou USA, Velká Británie, Francie, Švýcarsko a Nový Zéland. V Česku využívá geotermální energii například Ústí nad Labem nebo Děčín.