Jak se rodí diamanty: Nezničitelné slzy bohů z nitra Země

Slovo „diamant“ se odvozuje od řeckého „adamas“, což znamená „nepřemožitelný“ či „nezničitelný“. A svému jménu zůstává tento nerost věrný. Jako součást řezných, brusných či vrtných nástrojů je skutečně nepřekonatelný. A vybroušený do podoby briliantu představuje jeden z nejoblíbenějších a nejdražších kamenů ve šperkařství.

Cesta z hlubin planety

Vývoj až k lesknoucí se ozdobě prstenů či náhrdelníků však rozhodně nebyl krátký – diamanty se zrodily v dávné minulosti, v některých případech před více než třemi miliardami let. Budoucí drahokamy vznikaly v hloubce 100 až 200 km pod povrchem Země, za teplot dosahujících až 1 300 ˚C a při tlaku více než 70 000 kg/cm². Usazovaly se v horninách, které působením hlubokých vulkanických erupcí postupně vystoupaly až k zemskému povrchu v podobě tzv. kimberlitu a lamproitu. Vytvořily se tak mohutné sopouchy – komínovité geologické útvary, jež se směrem dolů zužují. A právě v nich dnes diamanty nalézáme.

Drahokamy lze ze sopouchů dobývat hlubinnou těžbou, jde ovšem o velmi náročný a drahý postup: Na jeden karát (0,2 g) diamantu je potřeba vytěžit asi 250 tun horniny. Existuje však jednodušší způsob. Část diamantů se totiž vlivem erozí dostala i do moří a řek, odkud je můžeme získat odstraňováním písku a půdy, případně výkopy z mořského dna.

Z Indie do Benátek

Příběh lidské fascinace diamanty se začal psát v Indii ve 4. století př. n. l. Jak uvádí dobová daňová kniha, vzácné kameny se tehdy vyskytovaly v náplavech v jihoindické oblasti Golconda a byly velmi ceněné. Z Indie je pak přivážely do Evropy karavany s exotickým zbožím a jedním z prvních šťastných majitelů se stal i Alexandr Veliký.

Opravdový diamantový „boom“ však starý kontinent zasáhl až ve 13. století, kdy byly tyto drahokamy oblíbeným módním doplňkem v tehdejším centru obchodu – v Benátkách. Právě odtam později putovaly do dnešních belgických Brugg, jež se staly střediskem jejich opracovávání. Velkou zásluhu na tom měl tamní rodák Lodewyk van Bercken, který vynalezl diamantové broušení – způsob řezání diamantu jiným diamantem.

Impérium De Beers

Popularita vzácných kamenů si ovšem vybrala svou daň a do konce 18. století se indické zásoby zcela vytěžily. Na řadu přišla Brazílie. Ale ani jihoamerické zdroje nebyly bezedné a od poloviny 19. století se šperkaři i průmyslníci museli začít poohlížet po nových nalezištích – tentokrát v Africe.

Éra moderního obchodu s diamanty se pak začala psát roku 1866, kdy vznikly první doly v Kimberley v dnešní Jihoafrické republice. V roce 1888 tam britský obchodník Cecil Rhodes založil společnost De Beers Consolidated Mines Limited, která už roku 1900 obsáhla neuvěřitelných 90 % světové produkce diamantů. I dnes má De Beers na diamantovém trhu významné slovo a ovládá většinu velkých afrických dolů. Od poloviny minulého století však zamíchali kartami také noví hráči – především Rusko, později i Kanada a Austrálie.

Vykoupeno chudobou

V roce 2015 dosahovala globální produkce diamantů přibližně 135 milionů karátů. Karát měl cenu 103 dolarů, takže v hrubých číslech se v diamantovém průmyslu vydělalo 13,9 miliardy dolarů, v přepočtu 345 miliard korun. Řadoví dělníci především v afrických dolech však toto bohatství nijak nepocítí, právě naopak. Odhaduje se, že jen na černém kontinentu dnes pracuje až milion dělníků za méně než dolar na den, a žijí tudíž hluboko pod hranicí chudoby.