Deník fotoreportérky hmyzu: Ostrá kusadla starostlivé včelí samotářky

Jednoho dne jdu na zahradě okolo mé oblíbené růže a vidím, že její listy jsou pravidelně okousané. Prohlédnu je ze všech stran, předpokládám, že někde najdu viníka – housenku. Ale nikde nic. To je divné… Druhý den jsou na tom listy ještě hůř. Tuhle záhadu musím vyřešit. Sednu si opodál, fotoaparát mám samozřejmě po ruce. Čekám…

Náhle s bzukotem přilétá větší včela, chvilku krouží okolo rostliny a vybírá si vhodné místo. Pak usedne na okraj listu, do kterého okamžitě zanoří kusadla. Jako ostrými nůžkami z něj ukrajuje půlměsíc…

Včela se do svého úkolu pouští šikovně s viditelnou rutinou. Drží plátek listu v kusadlech a nohama pod tělíčkem srolovaný tak, že když ho definitivně oddělí od rostliny může s nákladem odletět…

Celý proces je tak rychlý a dokonale provedený, že poprvé ani nestihnu stisknout spoušť. Srdce mi buší vzrušením jako pokaždé, když se mi podaří nahlédnout do skrytých tajemství mé oblíbené hmyzí říše. Snad včela přiletí znovu. Prosím! Mé přání je vyslyšeno a to dokonce několikrát. Včelka se vrací a vždy neomylně a přesně vyřízne zelený půlměsíc. Nádhera!

Když už mám zdokumentováno, jak včela ukrajuje list, jsem ještě zvědavá, kam vlastně s kousky listů létá. Pátrám po okolí směrem, kam včela s odkrojkem odlétala a nakonec jsem úspěšná. Včela si vybrala naši plastovou průhlednou stříšku nad zahradním posezením. Průhledné tunýlky jeden vedle druhého.

Jsem dítě fotografické štěstěny! Díky průhlednosti stříšky můžu nafotografovat to, co za normálních okolností zůstává skryto ve tmě. Včela přilétá ke kraji „trubičky“, opatrně dosedá, list stále drží v kusadlech a pak se nasouká i s nákladem dovnitř. Nezůstává na okraji, ale zelený „spacáček“ pro svého budoucího potomka táhne hluboko. Chvíli jde popředu, pak se otočí a list táhne pozadu. Je to dřina. Obdivuji její vytrvalost a doufám, že svou rodinu úspěšně zajistí a odchová.