Dějiny psané podnebím (2): Zanikly velké civilizace kvůli změnám klimatu?

V prvních stoletích našeho letopočtu nepanovalo v Evropě, na Středním východě a ani v tehdejší Číně příliš vlídné klima. Co je ale způsobilo? Za příčinu dlouhotrvajícího sucha považují odborníci velké změny sluneční aktivity mezi 2. a 5. stoletím, v jejichž důsledku nastoupilo ochlazení provázené poklesem srážek. Podnebí ovšem ovlivnila i sopečná činnost: Několik mohutných vulkanických erupcí zamíchalo počasím prakticky po celé planetě. 

Předchozí část: Dějiny psané podnebím (1): Zanikly velké civilizace kvůli změnám klimatu? 

Jen pro představu: Kolem roku 550 se probudily japonské sopky Ibusuki, Haruna a Aso, zatímco na Kamčatce řádily vulkány Gorelyj, Tolbačik či Klučevskaja. Přidala se i Mauna Loa na Havaji, ekvádorská Pichincha a supervulkán Hekla na Islandu. Už na sklonku 5. století znovu ožil také obávaný Vesuv: V roce 472 explodoval tak mohutně, že popel dopadal až v Konstantinopoli. A roku 512 běsnil natolik, že byli obyvatelé obcí na jeho úpatí osvobozeni od veškerých daní.

Extrém střídá extrém 

Zmíněné události vedly zřejmě i k tomu, že v letech 535–536 postihly severní polokouli nejextrémnější krátkodobé výkyvy počasí za poslední dvě tisíciletí. Evropu, Střední východ a Čínu zahalila záhadná hustá mlha, jež zastínila slunce, teploty prudce poklesly a lidé se obávali, že nastal konec světa. Vyhladovělé obyvatelstvo starého kontinentu i Asie, vysílené válkami a dlouhodobou neúrodou, pak nedokázalo vzdorovat další ráně: Když kolem roku 541 pronikl do Konstantinopole tzv. justiniánský mor, bleskově se rozšířil po Byzantské říši a Středomoří. V následujících dvou staletích zabila nákaza 25–50 milionů lidí, tedy až třetinu tehdejší globální populace. 

Obrovská sucha však zavládla rovněž v Jižní Americe a například v Peru vyvolala kolaps kultury Močika. V roce 550 totiž pole i důmyslný systém kanálů zmíněné civilizace pokryl písek, takže obyvatelé museli opustit své domovy a přesunout se na sever.

Ledové intermezzo

Podobných klimatických událostí, které se výrazně promítly do politického uspořádání světa, existuje celá řada – do popředí však vystupuje ta, jež se odehrála v 17. století. Období relativní prosperity provázené myšlenkami počínajícího osvícenství totiž zdánlivě náhle ukončila třicetiletá válka. I zmíněný zvrat měl zřejmě klimatické příčiny: Právě v uvedeném věku totiž vyvrcholila „malá doba ledová“ probíhající mezi 14. a 19. stoletím. 

TIP: Katastrofy, které změnily svět: Záhuba poloviny evropské populace

Extrémní ochlazení započalo ve 20. letech 17. století a trvalo s malými přestávkami až do roku 1630. Odborníci ovšem zaznamenali příčiny popsaných změn mnohem dřív: Již 20.–70. léta 16. století se v Evropě nesla ve znamení sucha s častými požáry. Poté přišly výjimečně tuhé a dlouhé zimy, načež vrcholila zmíněná „malá doba ledová“ provázená neúrodou obilí, na němž tehdejší populace závisela. 

Pravda je jinde

Když roku 1618 vzplál ozbrojený konflikt, který později vstoupil do historie jako třicetiletá válka, většinou se za jeho příčinu označovaly rozpory mezi katolíky a protestanty či snaha jednotlivých mocností získat nadvládu. Ve skutečnosti se však dost možná válčilo o zdroje: Nikoliv náhodou totiž jedny z prvních bojů propukly na severu v Dánsku, jež bylo tou dobou ekonomicky již zcela vyčerpané neustálým dovozem obilí. Nezbývalo mu tak než rozšířit svá území na jih, a to i za cenu války.