Dějiny medicíny: Nejstarší dosud fungující lékárna na světě je v provozu již 799 let
Nejstarší dosud fungující lékárna na světě
Lékárna Santa Maria Novella ve Florencii
Turističtí průvodci po Florencii často opomíjejí památku, která svým významem předčí nejeden honosný palác. V jedné z uliček poblíž řeky Arno se ukrývá lékárna, jejíž kořeny sahají až do dob dominikánského kláštera založeného roku 1221. To z ní dělá nejdéle fungující provozovnu svého druhu na světě.
Ani osmisetletá historie však nebrání tomu, aby obchodní aktivity této apatyky ustrnuly v minulosti – v současnosti jde o prosperující podnik s více než 70 pobočkami po celém světě. Tu florentskou denně navštíví na dva tisíce zájemců. Většina z nich však nepřichází kvůli nákupu léků, ale s cílem prohlédnout si zdejší muzeum, v němž jsou k vidění například alchymistické receptury ze 17. století na výrobu léků proti moru. Již od dob mnichů zakladatelů tu navíc míchají luxusní parfémy a kosmetické produkty. Máte-li přebytečných 30 000 eur, můžete si odsud odnést třeba tělové mléko s výtažkem z kosatců, symbolu Florencie. (foto: Profimedia)
Nejobsáhlejší lékařská knihovna na světě
Knihovna National Library of Medicine
Znalosti, které lékaři shromáždili po tisíciletí provozování svého umění, mnohonásobně přesahují kapacitu obyčejné lidské paměti. O něco lépe je na tom s kapacitou americká National Library of Medicine (NLM): lékařská knihovna, která se pyšní titulem největší svého druhu na světě. Archiv instituce založené v roce 1836 sídlí v Marylandu a čítá na dvacet sedm milionů položek – tištěných i digitálních tiskovin, databází, obrazových materiálů, statistických ročenek a podobně.
Pro současné lékaře a biology jde o hotovou pokladnici informací. Digitalizované databáze vědeckých publikací umožňují přístup nejen k nejnovějším článkům, ale i k materiálům starým několik set let; ty nejstarší pocházejí ze 17. století. Správu celé gigantické sbírky má na starosti přes 1 700 zaměstnanců. (foto: Wikimedia Commons, CDC, Dr. Edwin P. Ewing, CC0)
Operační sál, kde se poprvé použil éter
Ether Dome
Anglický termín pro operační sál zní doslova „operační divadlo“ (operating theatre). Důvod není nijak obtížné pochopit – na počátku 18. století, tedy v době, kdy se v nemocnicích začaly objevovat první specializované prostory pro chirurgické výkony, totiž tyto místnosti skutečně připomínaly jeviště obklopené řadami sedadel, zastřešené navíc impozantním kopulovitým stropem. K běžným standardům patřilo, že operacím přihlíželi nejen studenti medicíny, ale zpočátku i zájemci z řad laické veřejnosti. Podívaná, která se jim nabízela, byla vskutku působivá – anestezie či dezinfekce přišly na scénu teprve koncem předminulého století, takže pacientovi pomohl do stavu bezvědomí zpravidla alkohol.
V americkém Bostonu fungoval mezi léty 1821–1868 operační sál, kde 16. října 1846 zubař William T. Morton před zraky diváků vůbec poprvé v historii použil k uspání pacienta éter. Zcela bezbolestně pak dotyčnému muži odebral nádor z oblasti krku, a tím v podstatě odstartoval zcela novou éru medicíny. Událost se stala natolik přelomovou, že na jejím základě vznikl v roce 1940 román, který byl o čtyři roky později převeden na filmové plátno pod názvem The Great Moment. Slavný operační sál je dnes známý jako Ether Dome (Dóm éteru) a slouží jako muzeum. (foto: Russell Museum)
Nejstarší lékařská fakulta na světě
Lékařská fakulta v Montpellier
Získat lékařský titul je v současnosti možné jediným způsobem – vystudovat příslušnou vysokou školu. Nebylo tomu tak ale vždy: Po staletí platilo, že živit se jako lékař mohl víceméně každý, kdo nashromáždil potřebné zkušenosti. Změna přišla s nástupem středověku, kdy začaly v Evropě vznikat první vysoké školy. Jednu z těch nejstarších najdeme v jihofrancouzském městě Montpellier. Zdejší lékařská fakulta, založená v roce 1289, je oficiálně nejstarší dosud fungující fakultou na světě.
Počátky prestižní instituce nicméně spadají přinejmenším ještě o století hlouběji do historie, kdy se sem na výzvu pánů z Montpellier začali stahovat nejlepší lékaři z celého Středomoří. Později si fakulta vydobyla značné renomé svými pokrokovými teoriemi, například při výzkumu šíření moru. (foto: Faculté de Médecine Montpellier)
Místo, kde byla poprvé provedena veřejná pitva
Anatomické divadlo v Padově
Z literatury či filmových pláten známe příběhy o tom, jak lékaři a medici tajně kradli mrtvoly ze hřbitovů, aby je pod rouškou tmy mohli zkoumat a prohloubit tak své vědomosti, protože jinou možnost než vydat se za hranu zákona zkrátka neměli. První legální pitvy se odehrály až koncem 13. století v Itálii. Právě tam – konkrétně na univerzitě v Padově – o necelá tři století později vzniklo také vůbec první tzv. anatomické divadlo.
Specializovaná prostora byla určena až pro 300 diváků a pitvaná těla nejčastěji náležela odsouzeným trestancům, kteří tak posmrtně mohli alespoň symbolicky odčinit své zločiny. Ostatně dokládá to i latinský nápis dochovaný na jedné ze stěn, jenž znamená doslova „Na tomto místě mrtví s radostí pomáhají živým“. Dnes už se tu pitvy neodehrávají, ovšem zájemci si rekonstruovaný sál mohou na vlastní oči prohlédnout. (foto: Wikimedia Commons, Kalibos, CC0)
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografií
Russell Museum, Profimedia, Faculté de Médecine Montpellier
Wikimedia Commons, Kalibos, CC0
Wikimedia Commons, CDC, Dr. Edwin P. Ewing, CC0
