Chytřejší než krkavci a vrány: Aratingové zlatočelí umí spolupracovat i naslepo

Dva aratingové zlatočelí (Eupsittula aurea) se mohli dostat k pamlsku jen tehdy, pokud ve stejný okamžik zatáhli za dva konce provázku. V případě, že tah nebyl vyvinut současně, zůstali bez odměny. Aratingové tento test bez problémů zvládli a dokázali se vypořádat i s obtížnějšími úkoly, na něž jiné druhy ptáků nestačily. 

Vědci pracovali se čtyřmi aratingy, jimž předkládali stále komplikovanější úkoly vyžadující spolupráci. V nejsložitější podobě úlohy vědci nejprve umístili jednoho z aratingů do boxu, kde mohl vidět pouze svůj konec provázku. Potom chvíli počkali a teprve pak vložili druhého aratingu do jiné části boxu, kam ústil druhý konec provázku. Oba ptáčci byli odděleni neprůhlednou přepážkou, takže museli současný tah načasovat bez vizuálního kontaktu.

Spolupráce naslepo

Papoušci k úkolu přistupovali velmi individuálně. Jeden například okamžitě chytil svůj konec provazu, ale pak jej pustil a znovu jej uchopil až tehdy, když za druhý konec začal tahat jeho kolega. Jiný z aratingů zase provázek stisknul v zobáku a pak čekal, až na druhé straně zatáhne i jeho partner. 

Čtyři aratingové byli postupně podrobeni testu ve 12 různých kombinacích, kdy se jako různá kombinace bralo i spárování dvou stejných jedinců, kteří ovšem byli do boxu vloženi v různém pořadí. V těchto různých sestavách vyřešili většinu ze čtyř jim předložených testů. Nejobtížnější, výše popsaný test se jim ale podařilo zvládnout jen v pěti z dvanácti případů. To ovšem stále znamená 40% úspěšnost!

TIP: Hraví řešitelé hádanek: Překvapivě inteligentní havrani polní

„Dokázat na partnera počkat ve 40 % případů je dost působivé číslo. Ostatní ptáci, jako krkavci, havrani, žakové šedí nebo vrány novokaledonské, kteří byli dříve také testováni, nejsou schopni vůbec čekat, a to i tehdy, když svého partnera vidí,“ postavila výsledky testu do patřičné perspektivy Sara Torres Ortizová, jedna z členek výzkumného týmu.

„Zatím ale přesně nevíme, jak to aratingové dokázali. Naše záznamy ukazují, že když se ptáčci nemohli vzájemně vidět, vydávali mnohem více zvuků. Je tedy možné, že se tímto způsobem domlouvali.“ Členové týmu doufají, že se jim hádanku podaří rozšifrovat při navazujících výzkumech.