Chvostan bělolící: Ukřičené duety smutného klauna

Chvostani bělolící (Pithecia pithecia) žijí v Jižní Americe na území Brazílie, Venezuely, Francouzské Guayany, Guayany a Surinamu. Obývají tropické pralesy v okolí řeky Cyuni, východní části řeky Caroni a na jihu Orinoca. Dospělí jedinci dorůstají hmotnosti kolem dvou kilogramů, přičemž samci jsou o 10–20 % větší. To ovšem není jediný rozdíl mezi oběma pohlavími.

Smutní klauni

Zhruba do věku tří let jsou samci a samice velmi podobní včetně zbarvení kožichu. Samci pak ztmavnou až do černé, zatímco oblast obličeje se vybarví bíle. To jim dává vzezření smutného klauna. Samičky se vybarví do šedohněda a v obličeji mají dvě vertikální linie, které jdou od očí k nosu. 

Chvostani bývají pozorováni ve skupinách čtyř až šesti zvířat, která pravděpodobně žijí v poměrně volných partnerských vztazích. O mláďata se starají převážně matky a nosí je až do věku pěti měsíců. Tlupa společně hledá potravu, která se skládá převážně ze semen ovocných stromů. V období, kdy je ovoce málo, se krmí i mladým listím a občas zhltnou i nějaký hmyz. 

Zvířata ve skupině často vymezují území tlupy hlasitými výkřiky ve dvojicích. Tato dueta upevňují vzájemné vztahy, které jsou pak utužovány například i při společné obraně před predátory. Pokud se objeví nějaký pozemní predátor, jako jsou jaguáři, oceloti nebo větší hadi, tlupa spustí pokřik a napadne vetřelce s účelem odehnat jej pryč.

TIP: Oživlá mrtvola vačice viržinská: Dokonalý zvířecí fakír předstírající smrt

Větší nebezpečí představuje útok ze vzduchu – zejména od harpyjí pralesních (Harpia harpyja). Když některý z chvostanů spatří vznášejícího se dravce, varuje ihned voláním ostatní, kteří mu odpoví a celá tlupa pak zůstane naprosto nehnutě a v tichu. Jestliže si dravý pták primátů nevšimne, ti se po chvíli potichu vytratí do úkrytu nižších pater větvoví.