Chudí Indonésané mohou za lékařkou péči platit odpadem

Indonésie je s více než 260 miliony obyvatel čtvrtou nelidnatější zemí světa. Přibližně 60 % obyvatel ale nemá přístup ke zdravotní péči – nemohou si ji totiž dovolit. Změnit se to pokouší Gamal Albinsaid, podnikatel a lékař z Malangu.

„Obrovské množství lidí u nás nemá přístup ke zdravotní péči, a to ani k té nejzákladnější. Nemají na ni totiž peníze. Přemýšlel jsem proto na tím, co tito lidé mají,“ říká dnes osmadvacetiletý Gamal Albinsaid z Východní Jávy. „Mé rodné město denně vyprodukuje okolo 55 tisíc tun odpadu, velkou část přitom tvoří recyklovatelné materiály. Řekli jsme si proto, že zkusíme lidem nabídnout alternativní platidlo – umožníme jim přístup k lékařské péči za recyklovatelný odpad.“

Pojištění za odpad

V roce 2010 Gamal, který v té době pracoval jako ředitel jedné zdravotní pojišťovny, založil společnost Garbage Clinical Insurance zaměřenou na výkup druhotných surovin. Pro firmy připravil sedmdesátistránkový manuál, ve kterém popisuje, jakým způsobem lze třídit odpad a jak se zapojit do programu zdravotní péče. Tým vyškolených odborníků radí lidem jaký odpad lze recyklovat a kde jej mají hledat. Na první pohled nerealistický projekt funguje již sedmým rokem a stal se inspirací pro mnoho dalších následovníků v celé Indonésii.

TIP: Druhý život odpadků: Recyklace odpadu má smysl

Vstup do programu zdravotního pojištění je podmíněn dodáním alespoň 3 kilogramů vybraných recyklovatelných materiálů – kovů, plastů ale i organického odpadu vhodného ke hnojení a kompostování. Cena takto shromážděného materiálu odpovídá 11 750 rupiím (v přepočtu zhruba 19 korun, nebo 1 357 víček od PET lahví). Na první pohled směšná částka je ve skutečnosti v poměru k měsíční mzdě podobná, jako je tomu v Česku. V Indonésii navíc cena základního zdravotního pojištění startuje na 25 tisících rupiích.

Projekt Gamala Albinsaida pochopitelně není dokonalý. Výkupní ceny recyklovatelných materiálů jsou velmi nestálé a i po 7 letech se týká jen zlomku chudých obyvatel Indonésie. Aby byl projekt finančně životaschopný nesmí být procento lidí platících odpadem vyšší než 20 %. Aktuálně se tak dotýká zhruba 2 tisícovek obyvatel v okolí Malangu a Jakarty. I kapka v moři je ale stále lepší než odevzdaná rezignace.