Chrousti obecní a majky: Zmizelý lesk broučích krovek

Tohle se už nikdy nebude opakovat: když jsem byl malý, sráželi jsme v hejnech poletující chrousty obecné košťaty a sbírali je do kbelíku. Za časných chladných rán jsme zase třásli větvemi stromů a zvedali ze země ty lesklé krasavce, kteří byli labužnickou pochoutkou pro slepice. Chrousti byli nádherní, háčky na jejich nožkách příjemně škrabkaly v dětských dlaních a báječně se zaplétali do dlouhých vlasů nic netušících spolužaček…

Koloběh chroustího života

Dospělci chrousta obecného (Melolontha melolontha) létají s nepřeslechnutelným hlasitým bzučením. Dospělci (imaga) se živí listy stromů, larvy (ponravy) žijí pod zemí, kde se čile prokousávají kořínky. Napadají obilniny a další zemědělské plodiny.

Vývoj od larvy do dospělosti trvá za ideálních podmínek tři a za nepříznivých až pět let. Imaga se objevují od konce dubna, zejména však v květnu a záhy se páří. Po dvou týdnech dospělosti samičky nakladou až 80 vajíček, která zahrabávají 10–20 cm do země. Larvy se začnou líhnout za 4–6 týdnů. Aktivní jsou pouze na jaře a v létě, v zimních měsících přezimují 20–100 cm pod povrchem země. V půdě zůstávají do doby, kdy dorostou velikosti 4–5 cm. Na podzim toho roku se zakuklí a na jaře vylétají jako dospělci.

Nejen proti člověku

Dnes je pro milovníka přírody setkání s chroustem obecným radostným překvapením, ale dříve býval brouk pohromou pro zemědělce i sadaře. Člověk mu – jak jinak – vyhlásil nemilosrdnou válku, a tak byli chrousti v polovině 20. století kvůli nadměrnému používání pesticidů téměř vyhubeni. Osobně jsem po desetiletí nespatřil ani jediného! Teprve od 80. let 20. století, kdy bylo používání pesticidů poněkud omezeno, se jejich stavy nepatrně zrevitalizovaly.

Kromě člověka mají chrousti samozřejmě i přirozené nepřátele. Živí se jimi ptáci, převážně rackové, havranovití a špačci. Na ponravách parazitují houby rodů Beauveria a Metarhizium, které zahubí až 75 % larev. Ponravy jsou také napadány háďátky, larvami kuklic a masařek.

Boubelatá krasavice

Na přelomu dubna a května můžete zahlédnout i další výrazné zástupce říše hmyzu – velké černolesklé brouky, kteří se batolí svěže zelenou trávou. Jsou to majky (řád Coleoptera, čeleď Meloidae), které žijí na celém světě s výjimkou Nového Zélandu. Čeleď čítá na 3 000 druhů a v Evropě hranice výskytu dokonce překračuje severní polární kruh.

U nás je známá především majka obecná (Meloe proscarabaeus) – impozantní černý brouk s kovově modrým leskem. Velikost majky obecné kolísá mezi 11 a 35 mm, mohutná samička je mnohem větší než samec. Křídla majky jsou silně zkrácená, zadeček naopak výrazně zvětšený. S dospělci se setkáváme od dubna do června, nejčastěji je však objevíme právě v máji.

Méně včel, méně majek

Vývoj majek je neobyčejný. Samička naklade do půdy obrovské množství vajíček, z nichž se rodí larvy (tzv. triungulin). Larva vyleze na příhodný květ, kde číhá na přílet samotářské včely nebo čmeláka. Pak se na zvoleného jedince přichytí pomocí tří drápků na konci chodidla a hostitel ji nedobrovolně odnese k sobě domů. Nezvaný návštěvník pak zahubí larvu včely a zkonzumuje veškerou její potravu.

Na příběhu majek je patrné, jak v přírodě vše souvisí se vším: dříve byly majky hojné, dnes se stávají stále vzácnějšími (a jsou přísně chráněné zákonem). Jejich úbytek totiž přímoúměrně kopíruje úbytek samotářských včel.

Brouk, který potí jed

Při vyrušení roní majka z kloubů nožek silně jedovatý výpotek s obsahem kantharidinu. Tento prudký olejovitý jed odrazuje dravce, kteří by si chtěli na buclatém soustu pochutnat. Při neopatrné manipulaci s těmito brouky způsobuje jed svědivé puchýře i na lidské kůži. Dokonce došlo ke smrtelným otravám po jeho požití. To z vlastní zkušenosti potvrdit nemohu, poněvadž jsem – přes svou příslovečnou přírodovědnou zvídavost – nikdy majky neolizoval.

TIP: Obrácené role predátorů: Když je z lovce kořist

Doporučuji tento opatrnický přístup i vám, ale věřím, že si přítomnost majek a chroustů v naší přírodě budeme moci i do budoucna vychutnat v jiném smyslu.