Chirurgické poprvé: Kdy byla poprvé použita anestezie a kdo vyoperoval první žlučník?

Když se střeva zanítí

6. 12. 1735 | první apendektomie

Červovitý přívěsek slepého střeva – známější jako apendix – představoval pro lékaře v minulosti dlouho záhadu. Anatomicky jej popsali v roce 1521, nicméně celé stovky let se jim nedařilo zjistit, k čemu vlastně slouží. Zato velmi dobře věděli, jak nepříjemně nám dokáže zavařit, když se zanítí. Akutní apendicitida je ostatně i dnes nejčastější akutní břišní příhodou, nicméně její řešení už pro lékaře představuje doslova rutinu a provádí se zpravidla laparoskopicky. V řadě případů navíc není ani nutné použít skalpel – při včasném zachycení problému se dá infekce potlačit pomocí antibiotik.

Až do 18. století však pacienti se zánětem slepého střeva nezřídka umírali kvůli infekci, která se ze střev postupně rozšířila do celého organismu, aniž by kdokoliv dokázal odhalit její příčinu. Úlevu poprvé v historii přinesl chirurgický zákrok provedený na sklonku roku 1735 v londýnské St. George Hospital. Úspěch je o to významnější, že se tak stalo více než sto let před zahájením systematického užívání anestezie. Hlavní roli sehráli dva aktéři: jedenáctiletý chlapec, který nešťastnou náhodou spolkl připínáček, jenž mu perforoval střevní sliznici, a lékař Claudius Aymand, jenž jeho život premiérovým zákrokem zachránil.

Orgán jako nový

7. 12. 1905 | první transplantace

Není mnoho prvenství, kterými by se mohla pochlubit česká lékařská škola. O to významnější je proto událost, jež se odehrála v Olomouci před 115 lety. Oční lékař Eduard Konrád Zirm na zdejší oftalmologické klinice provedl úspěšnou transplantaci rohovky; šlo zároveň o vůbec historicky první úspěšnou transplantaci vůbec. Pacientem byl jistý Alois Glogár, který si krátce předtím poleptal oči vápnem. Zirm vyjmul a nahradil jeho zakalenou rohovku zdravou, získanou od živého dárce.

Transplantace životně důležitých orgánů ale přišly na řadu až o padesát let později; první pokusy se navíc často nepovedly, neboť lékaři si nedokázali poradit s imunitní odpovědí těla, které darovaný orgán odmítalo. V roce 1954 se bostonskému chirurgovi Josephu Murraymu povedlo úspěšně transplantovat ledvinu mezi jednovaječnými dvojčaty, a zajistil tak příjemci dalších osm let života. O pět let později jako první transplantoval ledvinu mezi nepříbuznými pacienty a byl to rovněž on, kdo poprvé úspěšně využil ledvinu mrtvého dárce. V roce 1990 se za svůj výkon dočkal nejvyššího ocenění: Nobelovy ceny.

Jako velký přelom na poli chirurgie se označuje rovněž datum 3. prosince 1967, kdy jihoafrický kardiolog Christiaan Barnard poprvé úspěšně transplantoval srdce. Pacient sice po osmnácti dnech podlehl zápalu plic, přesto šlo o nebývalý úspěch. I v dnešní době jsou tyto zákroky ojedinělé, ročně se po celém světě transplantuje zhruba 3 500 srdcí, přičemž pacienti průměrně přežijí dalších 15 let.

Sólo pro roboty

13. 10. 2010 | první kompletně robotická operace

Nechali byste se operovat strojem? Robotickou chirurgii sice medicína zná již od 70. let minulého století, nicméně kanadský pacient, který v říjnu 2010 podstoupil v Montrealu odstranění prostaty, bezpochyby prokázal značnou odvahu – stal se totiž historicky prvním člověkem na světě, u jehož operace neasistoval žádný lidský chirurg; výkon kompletně provedly dva úzce spolupracující robotické přístroje.

Zatímco samotný zákrok spočíval v dokonale přesných „rukách“ (lépe řečeno robotických ramenech) již předtím standardně užívaného chirurgického robota daVinci, premiéru na sále zažil jeho „kolega“ McSleepy, vyvinutý právě týmem montrealských lékařů. Tento anesteziologický robot dokáže namíchat a podat uspávací prostředek v daleko preciznějším dávkování, než by kdy zvládl člověk.

Odborníci dnes nepochybují, že právě robotizace je cestou, kterou se chirurgie bude vydávat. Hlavní výhodu spatřují ve zmíněné přesnosti: nejen co se týče anestezie, ale zejména v případě invazivních zásahů do tkáně. Robotický operatér dokáže minimalizovat množství řezů na nezbytné minimum a uleví lékařům při operacích vyžadujících množství jemných a repetitivních pohybů, při kterých se ruka držící skalpel začne rychle chvět. Díky tomu se výrazně sníží doba rekonvalescence po zákroku. Perspektivní budoucnost se v současnosti předpovídá operacím na dálku (tzv. teleoperacím), při nichž se chirurg bude moct nacházet třeba na druhém konci světa a robota bude ovládat pomocí přenosu signálu.

Premiérové chrurgické operace: