Cestujete letadlem? Styďte se! V Evropě se rozmáhá hnutí, které bojkotuje letadla

Pokud by nasedl na letadlo, trvala by Johanu Hilmovi cesta ze Švédska do Rakouska zhruba dvě hodiny. Švéd však vyrazil nejprve vlakem a posléze přesedl na autobus i loď – na trase tak strávil asi třicet hodin. K této alternativě se přitom uchýlil zcela dobrovolně, neboť patří k rostoucímu evropskému hnutí mladých, kteří v zájmu ochrany životního prostředí odmítají létat. 

Nízkonákladové společnosti jako Ryanair a easyJet svými letenkami v přepočtu za méně než pět set korun před dvěma dekádami od základu změnily cestování po Evropě. Jenže zatímco dřív se létání oslavovalo jako forma pokroku, dnes se na něj lidé začínají dívat skrz prsty kvůli jeho dopadu na životní prostředí. A tak mladí místo křižování oblohy vytahují ze skříní rodičů zažloutlé příručky, aby se dozvěděli, jak co nejsnáz cestovat po Evropě vlakem. 

Železniční renesance

Mark Smith, zakladatel populární internetové stránky Seat 61 zaměřené na cesty po železnici, tvrdí, že si všiml výrazné proměny ve složení návštěvníků webu: Když ho v roce 2001 spouštěl, obvykle se od lidí dozvídal, že vlaky preferují kvůli výhledu nebo proto, že se jednoduše bojí létat. „Dnes však uživatelům vadí stres spojený s leteckou dopravou a také chtějí minimalizovat svou uhlíkovou stopu,“ vysvětluje. 

Nejvíc je odklon od létání znát ve Švédsku, kde letos v létě cestovalo vlakem o třetinu víc pasažérů než loni. Dokonce i zástupci tamní vlády si změny všimli a hodlají jít trendu naproti: Mimo jiné slibují, že pro národní železniční společnost vyčlení větší dotace, a po letech škrtů či snižování stavů hodlají také nakoupit nové vlaky. 

Na létání není nic špatného! 

Pro popsaný postoj k letecké přepravě se ve Švédsku vžil termín „flygskam“ neboli volně „hanba létání“. V jeho duchu se mimo jiné na Instagramu rozjela štvavá kampaň, v níž se sčítaly nalétané kilometry světových celebrit. Kritizování lidí za usedání do letadel je v této ekologicky orientované zemi dokonce tak výrazné, že se k němu vyjádřil i ministerský předseda sousedního Norska: Občany svého státu ujistil, že na létání není nic špatného a neměli by se za něj stydět. 

Hilm, který pracuje jako zdravotní poradce, tvrdí, že se snaží žít zodpovědně ve vztahu k životnímu prostředí. „Nejezdím autem, většinou nejím maso a žiju v bytě. Když jsem si pak na internetu nechal spočítat, kde za mnou zůstává největší uhlíková stopa, zjistil jsem, že osmdesát procent mých emisí pocházelo z létání,“ vysvětluje. „Nechci tvrdit, že už nikdy nepoletím, ale k nasednutí na palubu budu muset mít velice dobrý důvod,“ dodává v jídelním voze vlakového spoje mezi Stockholmem a Kodaní. 

Třicet hodin na cestě

Stinnou stránkou ekologického cestování zůstává časová náročnost. Aby se Johan Hilm dostal do Rakouska, jel pět a půl hodiny vlakem do Kodaně, potom hodinu a tři čtvrtě autobusem na dánské pobřeží, odkud vyrazil na 45minutovou plavbu lodí do Německa. Pak strávil devadesát minut ve vlaku do Hamburku, následně jedenáct hodin v nočním vlaku na jih Německa a nakonec absolvoval ještě tříhodinovou cestu po železnici do cílové destinace v Rakousku. Ze Stockholmu vyrazil ve středu v šest hodin ráno a na místě byl následující den po poledni. 

Stála strastiplná pouť za to? Těžko říct. Měření emisí CO2 vypuštěných při cestování totiž nepředstavuje zrovna exaktní vědu. Nicméně podle jednoho populárního počítadla na internetu by tatáž cesta letadlem vyprodukovala asi 261 kg oxidu uhličitého, zatímco v případě vlaku se jednalo o 53 kg, tedy zhruba o 80 % méně. 

Klimatická stávka

V první polovině tohoto roku klesl počet pasažérů ve švédských letadlech oproti loňsku o 3,8 % a podle Jeana-Marieho Skoglunda může zřejmě za popsaný vývoj snaha bojovat proti změnám klimatu. Zmíněný odborník na letectví však dodává, že roli hraje také zpomalující ekonomika, daňové změny a krach některých leteckých společností. Ve zbytku Evropy naopak zájem o dopravu vzduchem stoupl o 4,4 %. 

Nový trend údajně inspirovala i šestnáctiletá Greta Thunbergová, která mimo jiné podnítila globální stávku školáků s cílem poukázat na klimatické problémy. V současnosti mladá aktivistka křižuje svět ve snaze přesvědčit politické lídry, že je potřeba brát na životní prostředí ohled. V letadle přitom neseděla od roku 2015 a do Spojených států se nedávno plavila na plachetnici. 

Daň z létání 

Podíl na uvědomělosti mladých však mají také rekordní horka, jež ke změně klimatu přitahují další pozornost a ovlivňují cestovatelské plány. „Pokud za sebou chcete zanechávat co nejmenší uhlíkovou stopu, skončit s létáním je to nejlepší, co můžete udělat,“ tvrdí Susanna Elforsová, zakladatelka facebookové stránky Tagsemester (lze přeložit jako „vlakem na dovolenou“), kde si cestovatelé vyměňují rady, jak se po železnici přesouvat co nejpohodlněji. Švédská varianta stránky měla v době psaní tohoto článku téměř 102 tisíc členů, což odpovídá 1 % populace severské země.

Letectví produkuje pouhá 2,5 % globálních emisí CO2, přesto lídři EU svůj vztah k tomuto průmyslovému odvětví přehodnocují: V Unii totiž palivo letadel na rozdíl od USA není zdaněno, a například Francie tak oznámila, že na všechny lety z domácích letišť uvalí „ekologickou“ daň. Peníze se pak investují do rozvoje železnic a dalších zelenějších forem dopravy. Nizozemská vláda dokonce usiluje o zavedení celounijní daně z létání. A do iniciativy se překvapivě zapojují i některé letecké společnosti. „Buďte zodpovědní,“ nabádají kupříkladu nizozemské aerolinie KLM, „a vždy zvažte, zda byste nemohli cestovat jinak.“

Svoboda na kolejích

Také další aerolinky se snaží být zelenější: Například SAS, největší letecká společnost ve Skandinávii, končí s prodejem pochutin na palubě, a dokonce cestující nutí předem si navolit jídlo, jež za letu dostanou. Letadla tak mohou startovat s menšími zásobami a spotřebují méně paliva. Dle ředitele SAS Rickarda Gustafsona hraje strach z měnícího se klimatu v klesajícím počtu pasažérů roli, a svou společnost proto tlačí k co nejrychlejšímu přechodu na obnovitelné zdroje paliva. Zároveň však dodává, že se podle něj svět bez létání zcela neobejde.

TIP: Aerolinky Virgin Atlantic podnikly první komerční let s ekologickým palivem

I cestování vlakem má přitom své mouchy, ať už jde o časovou náročnost, nespolehlivost, nebo zastaralost souprav. Marcus Nygren a Linnea Rothinová vyrazili na třítýdenní cestu po železnici napříč střední Evropou a na některé zážitky nevzpomínají právě s nadšením – třeba když se v nočním vlaku mačkali v kupé se ženou, jíž nerozuměli ani slovo a která už tak malý prostor obsadila se spoustou rozměrných zavazadel. Zároveň jim však jízda vlakem přišla osvobozující. „Dřív jsem snil, že vyrazím na letiště, podívám se na odletovou tabuli a řeknu si ‚výborně, poletím sem!‘. A přesně to se nám povedlo, jen jsme místo letadla využili vlak,“ vzpomíná Nygren.

Rosteme a sílíme

Klimatologové však dodávají, že změny v chování jednotlivců nestačí. „Ať už se bavíme o odmítání létání, vyhýbání se masu, či o dalších podobných rozhodnutích, vždy je potřeba zdůraznit, že jsou důležitá, ale ne dostatečná,“ vysvětluje Greg Carlock, manažer World Resources Institute. Nicméně milovníci železnice tvrdí, že je pro ně podstatné vést ekologičtější život. A těší je, že se dokázali spojit do tak velkého hnutí, aby přiměli švédskou vládu přehodnotit investice do železniční dopravy.