Buddhistický Tham Krabok: Nejúspěšnější protidrogové odvykací centrum na světě

Ve středním Thajsku, 140 km severovýchodně od pětimilionové metropole Bangkoku, se nachází klášter Tham Krabok. Zdejší buddhističtí mniši se tu mimo práci a meditaci věnují také něčemu daleko světštějšímu – léčení těch nejtěžších drogových závislostí. A jsou v tom opravdu dobří. Ostatně říká se, že Tham Krabok je poslední štací před branami pekla pro ty nejhůře závislé narkomany. Úspěšnost intenzivní desetidenní terapie je tu mimořádně vysoká: podíl vyléčených pacientů dosahuje v Tham Kraboku neuvěřitelných 80 %, zatímco západní odvykací léčba se prezentuje hodnotami kolem 40 %, navíc při mnohem delším pobytu. Tajemství zdejšího klíče k čisté hlavě tkví v mimořádně přísném režimu a především pak v nevábném odvaru z dokonale utajované směsi více než sta bylin pocházejících z přírody v okolí kláštera. Recept na zázračný lektvar Tham Kraboku znají vždy jen dvě osoby na světě – opat a klášterní lékárník. 

Zázračná bylinná směs

Tham Krabok byl založen v roce 1958 a krátce poté se zdejší mniši rozhodli, že pomohou okolním obyvatelům od jejich závislosti na opiu, jehož užívání je tu velmi rozšířené. Využili k tomu svých mimořádných znalostí v oblasti přírodního léčitelství a právě tehdy spatřil světlo světa zázračný nápoj, kterým obětaví mniši léčí narkomany dodnes. 

Pobyt v Tham Kraboku ale rozhodně není jen popíjení čajíčku v rozkvetlé zahradě. Ti, kdo zažili léčbu na vlastní kůži, spíše říkají, že za zdmi kláštera doslova vyzvracíte smrt. Ona štiplavá bylinná směs, jež je hlavní složkou očistné kúry, vám totiž obrátí vnitřnosti naruby. Hnědavý odvar je prostředkem k dokonalé detoxikaci celého organismu. Krušné chvíle, kdy v sepraném červeném klášterním stejnokroji klečíte v řadě zoufalců na dvoře Tham Kraboku, v zesláblých rukou svíráte misku odporného lektvaru a po každém dalším doušku v křečích zvracíte do společného koryta, vám mají otevřít oči. Fyzicky nesmírně vyčerpávající pobyt ve svérázném thajském zařízení člověku pomáhá šokem pochopit, kdo skutečně je a jakou životní cestu si zvolil. Ačkoliv to může znít jako klišé, procenta úspěšnosti Tham Kroboku hovoří jasně – funguje to. 

Jen pro bojovníky

Životní podmínky v thajské továrně na nové začátky nejsou nijak lákavé, vše je ovšem součástí zdejší unikátní terapie. Takže jen tak pro představu: žádná horká voda, zato permanentní vlhké vedro. Soukromí také nečekejte, spí se pohromadě v ložnicích pro desítky lidí. Nemějte ale obavy, moc času v posteli stejně nestrávíte, budíček je totiž každý den v pět ráno. Strava je také navýsost prostá, ostatně jiná by byla při principu zdejší terapie stejně zbytečná. Sami mnichové upozorňují: „Chceme jen bojovníky. Oběti zde nejsou žádoucí.“ Jinými slovy – pokud jednou selžete, už se nikdy nesmíte vrátit. Možná právě díky tomu koluje pověst, že jisté látky z tajuplného lektvaru zůstávají v těle navždy a v případě, že by léčený pacient znovu sáhl po droze, zabijí ho. Jde samozřejmě o nikdy nepotvrzenou, ale také nikdy nevyvrácenou domněnku.

Mniši z Tham Kraboku tvrdí, že jejich recept je posvátný a může fungovat jedině mezi zdmi kláštera. Za nimi údajně pozbývá účinnosti. Celá odvykací terapie je zde zájemcům poskytována zcela zdarma, hradíte si jen nejnutnější náklady na život. Za dobu fungování kláštera prošlo neměnnou procedurou na sto tisíc závislých. Někteří z nich se dokonce rozhodli definitivně opustit dosavadní životy a stát se součástí kláštera, aby pomáhali dalším nešťastníkům.

Mluvící bible

Jedinečný chrám svým způsobem vybočuje z řady tradičních buddhistických klášterů již od dob svého vzniku. V roce 1958 ho totiž založila žena, což představovalo z hlediska ortodoxního thajského buddhismu do té doby událost zcela nevídanou. Zakladatelka Mae Chee Boonruen neboli „mluvící bible“ tu pro své hluboké spirituální zkušenosti dodnes patří mezi nejuctívanější osoby. Status chrámu získala pro Tham Krabok v roce 1975 – náklonnost bangkokských úřadů si vysloužila také tím, že klášter fungoval svého času jako detoxikační centrum pro thajskou armádu.

Nedávno zesnulý synovec zakladatelky a pozdější opat Luang por Chareon Parnchand patřil k jedinečným a svérázným osobnostem kláštera. Kromě udržování buddhistické tradice a pomoci narkomanům podporoval u mnichů také jejich kreativní schopnosti.

Vynalezl například pec pro výrobu „domácí“ lávy, s pomocí které pak v klášteře vyrobili množství soch zdobících nyní nádvoří a vnitřek kláštera. Vymyslel také tradici malby obrázků, které „se prostě stanou“, když se chemicky rozpuštěné minerály vstříknou mezi dvě skleněné tabule.

Letiště do nirvány

Tham Krabok zdaleka neznamená jen detox pro těžce závislé. Posvátný chrám, ve volném překladu „jeskyně, která má co říct“, slouží především jako duchovní místo pro více než sto buddhistických mnichů a mnišek, kteří zde trvale žijí. „Detox je zhruba pět procent toho, co děláme. Důležitá, ale víceméně okrajová věc,“ říká jeden ze stálých obyvatel kláštera.

V klášteře můžete potkat v hnědavých a bílých mnišských rouchách asi sto mnichů a dvacet jeptišek. Žijí velice skromným životem svázaným pevným řádem. Jídlo se tu podává jen ráno a zbylá část dne je zasvěcena meditacím a práci. Na fyzickou dřinu je zde vůbec kladen velký důraz – kromě samotného kláštera vybudovali mniši okolní budovy i ulice vlastníma rukama.

Opat Chareon kdysi nazval Tham Krabok „letištěm do nirvány“. Na tomto místě totiž podle něj můžete potkat skutečně celý svět – cestující, kteří jen tak proletí kolem, ty, kdo právě přistáli, anebo návštěvníky, kteří se chvíli zdrží a pak pokračují vlastní cestou. Na místě jsou samozřejmě piloti a pracovníci letiště a konečně ti, kteří „berou“ letadlo na místo určení.