Božská mutace: Světlé vlasy jsou výsledkem genetického defektu
Světlovlasí a modroocí lidé se mezi námi objevili v historicky nedávné době. Dědičné dispozice ke světlému zbarvení pleti a vlasů se totiž mohly prosadit až po odchodu člověka z horkého afrického kontinentu do chladnější Evropy. Za světlou a narezlou barvu hřívy zodpovídá gen MC1R, který během lidského vývoje mutoval několikrát: Jeho varianty, jež ovlivňují dnešní populaci, sahají zřejmě do doby před 40–20 tisíci let.
Blond čili genetický defekt
Lipský biolog Michael Hofreiter prokázal, že rusovlasí jedinci žili i mezi neandertálci. Zkratka MC1R označuje receptor pro melanokortin-1 – molekulu, která na povrchu kožních pigmentových buněk a ve vlasových cibulkách řídí produkci tmavého pigmentu eumelaninu. Při poškození příslušného genu se receptory MC1R vytvářejí jen omezeně nebo vůbec a důsledkem je absence eumelaninu v kůži a ve vlasech. Pokud má příslušný jedinec dostatek druhého z obou pigmentů, feomelaninu, prosadí se u něj rusovlasost. Jestliže chybějí oba pigmenty, stává se výsledkem světlá pleť a blond vlasy.
Vědci zatím objevili 70 různých variant příslušného genu. Pět z nich přivodí natolik závažné změny, že zcela zablokují funkci receptoru MC1R. Pokud takovou dispozici zdědí dítě po jednom z rodičů, potom se pravděpodobnost, že bude rusovlasé, značně zvyšuje. Předání vlohy od obou rodičů prakticky zaručuje, že bude mít potomek stejně zrzavé vlasy jako oni. Nedostatek tmavého pigmentu má však za následek i zvýšené riziko rakoviny kůže, neboť eumelanin dokáže eliminovat škodlivý vliv ultrafialového záření. Přeměňuje totiž až 99,9 % dopadajících UV paprsků na neškodné teplo.
Z poruchy přirozenou výhodou
Když naši předkové opustili před 70–45 tisíci let černý kontinent a vydali se na cestu do Eurasie a Austrálie, byli s největší pravděpodobností tmavoocí, tmavovlasí a měli tmavou pleť. U afrických populací druhu Homo sapiens docházelo i dřív k mutacím genu MC1R, dlouhodobě se však neudržely. Lidé s nedostatkem pigmentu a se světlou pletí měli totiž ve sluneční výhni mnohem nižší šanci na přežití.
V Evropě, a především v její severní části, byla však situace jiná. Právě tam se dnes vyskytuje nejvyšší koncentrace defektních receptorů MC1R a nejvíc zrzavých a světlovlasých osob. Úplně nejvyšší podíl rusovlasých lidí najdeme ve Skotsku (13 % populace) a v Irsku (10 % populace). Vysvětlení zní prostě: Zatímco v Africe je světlé zbarvení pleti životu nebezpečné, v oblastech s nízkým slunečním svitem může být naopak prospěšné. Lidské tělo potřebuje určité množství slunečního záření, aby mohlo vytvářet nezbytný vitamin D3. Jeho nedostatek zvyšuje riziko rachitidy, vývojové poruchy kostí a svalů. S tímto problémem se potýkají například tmaví přistěhovalci do Velké Británie, kteří tam přišli z jiných oblastí Britského společenství. Na rozdíl od nich stačí lidem se světlou pletí k vytvoření dostatečného množství vitaminu D3 pouhá hodina na matném zimním slunci.
Stateční lovci?
Kanadský antropolog Peter Frost vystoupil v roce 2006 s teorií, podle níž přispěl k rozšíření blondýnek drsný život pravěkých lovců na sklonku doby ledové. Frost vychází z předpokladu, že v tehdejší společnosti bylo méně mužů než žen, neboť nebezpečný lov velkých zvířat přinášel mnoho smrtelných zranění. V konkurenci si pak muži vybírali ženy s neobvyklejším vzhledem, tedy blondýnky. Asi se už těžko podaří prokázat, zda byly v době ledové blondýnky skutečně atraktivnější než ostatní příslušnice něžného pohlaví. Faktem zůstává, že Frostovy názory vyvolaly ohlas především v laických kruzích, zatímco akademická obec se k nim staví víc než rezervovaně.
Zajímavým a dosud neobjasněným jevem, který potvrdily i některé pokusy se zvířaty, je snížená citlivost rusovlasých jedinců na bolestivé podněty. Toto zjištění nabízí k úvaze další možný scénář šíření genů světlovlasosti: Objektem zvýšeného zájmu žen se mohli v pravěku stát lovci blondýni, kteří statečněji odolávali utrpení a lépe snášeli zranění.
Partnerské preference našich pravěkých předků dnes již těžko vystopujeme. Jisté je, že se světlá hříva vzhledem ke své výjimečnosti i v minulosti těšila vždy oblibě. Například římské krásky si vlasy záměrně odbarvovaly, nebo dokonce nosily paruky z vlasů svých plavovlasých germánských otrokyň. Blondýnky jsou oblíbené také dnes, což ukazuje i výběr modelek v módních časopisech. Počet vyobrazených plavovlásek v amerických magazínech výrazně přesahuje jejich podíl v celkové populaci.
Plavá inteligence
Co vlastně muže ke světlovláskám přitahuje? Ženy se světlou pletí a zářivými vlasy slámové, medové nebo platinové barvy vyvolávají představu křehkosti, poddajnosti a něžnosti. Je prokázáno, že světlá hříva zdůrazňuje sexuální přitažlivost své nositelky. Světlé tóny navíc symbolizují dětskou nevinnost a podporují mladistvý vzhled. Na oblibě naivních, nepřístupně chladných nebo naopak vyzývavých blondýnek nic nezměnilo ani množství anekdot, které o nich kolují ve všech zemích světa.
Ovšem rozšířený stereotyp, že jsou plavovlásky hloupé, se nezakládá na pravdě – alespoň podle vědců, kteří se jej rozhodli prověřit pomocí IQ testů amerických vojenských rekrutů. Když badatelé srovnali výsledky testů a barvu vlasů, ukázalo se, že blondýny nebyly vůbec hloupé. Naopak – patřily k nejinteligentnějším.
Přirozené blondýnky a blondýni jsou dnes ve světové populaci zastoupeni pouhými 2 % a podle všeho se brzy dostanou na seznam ohrožených druhů. S častější migrací obyvatel se bude jejich podíl postupně snižovat, neboť dominantní jsou genetické vlohy pro tmavovlasost. Avšak nebezpečí, že by vymizeli úplně, zatím není příliš reálné. Mutace příslušného genu se bude zřejmě objevovat i v budoucnu a postará se, aby si tito lidé své místo na Zemi udrželi – ačkoliv budou stále představovat vzácný, až ohrožený druh.
-
Zdroj textu100+1 zahraniční zajímavost
-
Zdroj fotografiíShutterstock, Wikipedie, Profimedia