Boj o přežití: 5 netradičních způsobů zvířecí obrany
Jedovaté podpaží
Druh: outloň
Obrana: jed
Základem obrany poloopic outloňů je pomalost: Mezi větvemi stromů se pohybují velmi tiše, a pokud je nepřítel odhalí, ztuhnou, aby vypadali co nejméně nápadně. Jestliže se však had či orangutan přece jen nenechá odradit a zaútočí, čeká ho jedovaté překvapení. Ze žláz v okolí podpaží si totiž outloň nanáší do tlamy tekutinu, která se v kombinaci se slinami mění v jed. Poloopice pak může své protivníky velice nepříjemně pokousat. Z jedu si outloni vytvářejí také pasivní obranu – toxické sliny si natírají na srst.
Jehlice smrti
Druh: dikobraz obecný
Obrana: ostny
Dikobraz obecný dorůstá délky přes 80 cm – pokud ovšem nepočítáme jeho ostny. Nebezpečná ozdoba může totiž měřit až 35 cm, což z ní činí ideální obranný nástroj proti predátorům: Jehlice při vpichu nejen proniknou kůží, ale dosáhnou i na vnitřní orgány. Na nepřátele dikobraz útočí výpadem – ovšem pozpátku –, načež je nepříjemně pobodá; je-li naopak pronásledován, dokáže náhle zastavit a s útočníkem se srazit.
S očima hada
Druh: lišaj vrbkový
Obrana: kamufláž
Housenka lišaje vrbkového využívá faktu, že se v přírodě vyskytují mnohem nebezpečnější stvoření než ona sama – a v případě ohrožení se za ně „vydává“: Stáhne se do sebe tak, že začne připomínat hada. Díky specifickému zbarvení přitom falešnému plazovi nechybějí ani oči. Vědci si však stále nejsou jistí, zda útočníky skutečně odrazuje hadí vzhled, nebo jen náhlá změna obvyklého tvaru kořisti.
Smrdutá voda
Druh: kogie tuponosá
Obrana: fekálie
Kogie tuponosá dorůstá délky zhruba 3,5 m a v moři ji lze zahlédnout jen velmi zřídka. Nicméně i při těchto vzácných setkáních dokázali vědci vypozorovat velice zvláštní, a především efektivní obranu před predátory: V nebezpečí vyloučí kytovec z řitního otvoru tzv. anální sirup, který okolo sebe vzápětí rozvíří ploutvemi. Oblak fekálií pak všechny pronásledovatele spolehlivě odradí.
Žebra vzhůru!
Druh: žebrovník Waltlův
Obrana: žebra
Drobný mlok, který se vyskytuje na Pyrenejském poloostrově a v Maroku, se svým obranným mechanismem sám poškozuje. Na nepřátele totiž útočí vlastními žebry, jež při střetu protlačí skrz kůži na hrudi. Obnažené kosti navíc obaluje jedem vylučovaným ze speciálních žláz. Pokud pak predátor vezme mloka do tlamy, čeká ho velice nepříjemná zkušenost. Žebrovník se přitom z napadení vzpamatuje relativně rychle: Probodená kůže se nezanítí díky velice efektivnímu imunitnímu systému.
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografií
Shutterstock
