Kanada pod útokem: Počet nahlášených případů UFO strmě stoupá

Počet UFO neboli neidentifikovaných létajících objektů (z anglického „Unidentified Flying Object“) pozorovaných nad územím Kanady za poslední léta strmě stoupá. Zatímco v roce 1989 tam lidé hlásili 141 případů, v roce 2000 už se jednalo téměř o dvojnásobek, a v roce 2008 dokonce o víc než tisícovku. Rekordních 1 267 případů pak Kanaďané oznámili loni, kdy tamní ufologická společnost zaznamenala v průměru tři až čtyři hlášení za den.

Víc než třetina objektů byla spatřena na nebi nad provincií Quebec, především nad městy Montreal, Toronto a Vancouver. Následující otázka se tudíž přímo nabízí: Stěhují se mimozemské hlídky nad Kanadu, nebo tkví vysvětlení někde úplně jinde? 

Pomoc od jiných světů? 

Existuje celá řada teorií, jež podivné útvary na obloze objasňují. Podle některých jde ve skutečnosti o tajné vojenské lety, které se nyní častěji odehrávají nad obydlenými oblastmi Kanady. Jiné přikládají význam moderním technologiím jako mobilu či internetu, s jejichž pomocí lze podivný úkaz zaznamenat a nahlásit mnohem snáz než dřív. A podle poněkud bizarních hypotéz souvisí vše s poklesem ekonomiky, jenž nutí občany víc upírat oči k nebi a hledat tam pomoc od jiných světů. 

Zřejmě nejpravděpodobnější vysvětlení zní, že si Kanaďané – podobně jako lidé jinde na Zemi – pletou UFO s přírodními úkazy: například s kulovým bleskem, hořícími bahenními plyny či s meteory. Odpovídal by tomu i fakt, že víc než polovinu neidentifikovaných objektů představovala právě světla nejrůznější intenzity, barev a tvarů. Kanadská ufologická společnost záměnu s přírodními jevy uznává, přesto však tvrdí, že určitou část případů prostě nevysvětlují. Podle zmíněné organizace tak zůstává 12 % všech hlášení z roku 2015 stále neobjasněných. Ve své zprávě navíc společnost zdůrazňuje, že mnohá oznámení pocházejí od pilotů, policistů i dalších lidí, u nichž lze předpokládat dobré pozorovací schopnosti a zdravý úsudek. Co tedy létá nad hlavami Kanaďanů? Pravda zní, že nemáme nejmenší tušení. 

Noční světla a blízká setkání 

Pojem „UFO“ se používá v případě, kdy lidé vidí na obloze zvláštní jevy, které nelze vysvětlit žádným racionálním způsobem – rozhodně tedy nejde o popis mimozemského života. UFO je to, co jeho název říká: neidentifikovaný létající objekt neboli něco, co létá a co pozorovatel nedokáže správně určit.  

Zvláštní objekty se dnes dělí do řady kategorií. Je-li například vzdálenost UFO od pozorovatele větší než 150 m, může se jednat o tzv. noční světla, denní disky či radarové případy. Nachází-li se naopak neidentifikované těleso blíž než 150 m, jde o tzv. blízká setkání prvního až čtvrtého druhu. Pozorování „létajících talířů“ známe již z minulosti, jejich počet však poměrně strmě narůstal po druhé světové válce v USA a později se obdobná hlášení rozšířila i ve zbytku světa. 

V současnosti se zaznamenané případy na celé planetě počítají v desítkách tisíc ročně. V řadě zemí existuje množství organizací a spolků zabývajících se ufologií, kterou však akademická sféra jako seriózní disciplínu neuznává. Punc pseudovědy si vysloužila především kvůli množství bizarních či nepravděpodobných předpokladů, jimiž si ufologové při svém „vědeckém“ bádání často vypomáhají. 

Mezi vědou a pseudovědou 

Není samozřejmě pravda, že by fenomén UFO zůstával zcela bez povšimnutí vědeckých týmů. Jednu z prvních studií na toto téma provedli odborníci v rámci projektu nazvaného Project Sign pro americké vzdušné síly již v letech 1947–1949. Badatelé tehdy prozkoumali 243 případů, z nichž mnohé detailně prošetřili přímo na místě. Následně vypracovali zprávu, která zadavatelům poněkud vyrazila dech. V tzv. Odhadu situace zaslaném do Pentagonu totiž stálo: „Létající talíře jsou pravděpodobně skutečně mimozemskými dopravními prostředky.“ Zmíněný závěr však nebyl pro řadu lidí včetně šéfa vzdušných sil přijatelný, a projekt tak v tichosti skončil. 

Již o tři roky později na něj rovněž pod patronací americké vlády navázal projekt Blue Book, který trval až do roku 1970. Vědci v jeho rámci prozkoumali víc než deset tisíc hlášení a potvrdili, že drtivou většinu z nich lze objasnit racionálně, především přírodními úkazy. Ačkoliv v závěrečné zprávě tentokrát zdůraznili, že neexistuje žádný důkaz o návštěvách mimozemských civilizací, přesto prý byla asi na 6 % zkoumaných případů veškerá logická vysvětlení krátká. 

Možná ano, možná ne 

K podobným výsledkům dospěla koncem 90. let minulého století i francouzská skupina s pracovním názvem Cometa, která s pomocí národní vesmírné agentury analyzovala všechna hlášení o UFO od 50. let. Mezi členy týmu figurovali vysoce postavení důstojníci a velitelé leteckých sil a výzkum měl směřovat k analýze UFO z hlediska jeho možných dopadů na bezpečnost Francie. 

V roce 1999 uveřejnila Cometa výsledky svého bádání: Většinu případů bylo možné objasnit logicky, asi pro 5 % z nich se ovšem žádné racionální vysvětlení nenabízelo. Francouzi došli v závěru zprávy k tomu, že existují „neznámé létající objekty s pozoruhodným letovým výkonem a pohybující se bezhlučně, přičemž je zřejmě řídí inteligentní bytosti“. Zároveň však zprávu uzavírala poněkud dvojaká formulace: „Hypotéza o mimozemských návštěvnících má k nejlepším vědeckým teoriím daleko. Rozhodně nebyla kategoricky prokázána, existují ovšem silné předpoklady v její prospěch.“

Pravdou zůstává, že většina dosavadních pokusů o vědeckou analýzu UFO skončila poněkud „mlhavě“ a naopak dala prostor dalším kontroverzním teoriím, které ufologii vrhají do ještě nelichotivějšího a nevědečtějšího světla. 

Záhadná Oblast 51

Problém je, že se s UFO setkávají nejen fantasté, ale i lidé, u nichž se předpokládá střízlivé uvažování. Patří k nim také Fife Symington, bývalý guvernér Arizony, který byl jako pilot nasazen ve Vietnamu. A ten v roce 2007 na tiskové konferenci oznámil, že na arizonském nebi velmi jasně viděl tiše se vznášející UFO a že si ho zcela jistě nespletl s žádným běžným letadlem, protože je všechna zná. Uvedenou zkušenost spolu s ním potvrdili další přítomní vojenští piloti. Společně pak žádali vládu, aby se do výzkumu fenoménu opět pustila.

TIP: Tajemství Oblasti číslo 51: Pitvali Američané mimozemšťany?

Dnes víme, že měla tato setkání pravděpodobně co dočinění s vládním projektem, konkrétně s experimentálními letadly startujícími z utajované Oblasti 51. Existenci zmíněné základny přiznala zpravodajská služba CIA před třemi lety a lačné veřejnosti přidala i dokumenty o některých odtajněných projektech. Právě v okolí nehostinné pouštní lokality, jež mimochodem sousedí s Arizonou, bylo v minulosti hlášeno nesčetné množství UFO – a většina zřejmě souvisela s vývojem „neviditelných“ bombardérů nebo dronů. 

Stovky svědectví

Aby se snaha CIA o demytizaci UFO završila, rozhodla se nyní jinak tajnůstkářská instituce otevřít svůj starší archiv z let 1947–1960, věnovaný zmíněným setkáním. Z dokumentů je zřejmé, že si zpravodajská agentura s přetlakem „mimozemských hlášení“ zprvu jednoduše nevěděla rady. Kvůli zpracování neustále se kupících „důkazních materiálů“ proto vzniklo speciální oddělení Air Technical Intelligence Center (ATIC). A ze statistik vyplývá, že mezi lety 1947 a 1952 přistálo na jeho stolech přes 1 500 hlášení o spatřeném UFO, která pak musel tým prozkoumat a vyvrátit, nebo dál řešit. 

V návaznosti na to začala brát CIA mimozemskou problematiku víc na zřetel a ujasnila si případné problémy, které se pojily s cizími letouny: V první řadě mohly „nezvané návštěvy“ způsobovat mezi lidmi hysterii a davovou paniku. Pro blaho veřejnosti bylo proto nutné komentovat mimozemskou otázku velmi obezřetně. Další komplikace hrozily v důsledku zahlcení nekvalitními důkazními materiály. Oddělení ATIC zaplavovalo množství zfalšovaných či nepoužitelných fotek a filmů, mezi nimiž mohli jeho pracovníci snadno přehlédnout skutečně nevysvětlitelné fenomény hodné řádného prozkoumání.  

V reakci na neustávající přísun nevěrohodných svědectví se proto CIA rozhodla uspořádat veřejnou osvětu, aby se „bedliví“ občané dozvěděli, jak případné mimozemské artefakty správně fotografovat a natáčet. Následovalo školení týkající se optických klamů v atmosféře a vzdělávací program, v němž se lidé učili rozeznávat létající talíře od horkovzdušných či meteorologických balonů nebo letadel.   

Příliš dobrý důkaz

Pokud se však objevil dostatečně kvalitní důkazní materiál a pracovníci ATIC si jej všimli, nenechávali nic náhodě a potenciální mimozemskou záhadu pečlivě prověřovali. Šlo například o létající talíře, které 2. července 1952 svítily i na zcela jasné obloze nad americkým městem Tremonton. Delbert Newhouse zachytil dvanáct světélkujících teček na kameru: Chvíli se pohybovaly ve formaci a pak zmizely z dohledu.  

Záznam byl natolik přesvědčivý, že jeho zkoumáním strávil specializovaný tým ATIC celých tisíc hodin. Místo senzačního potvrzení pravosti však přišel pouze s mnoha způsoby, jak „důkaz o existenci mimozemského života“ vyvrátit. Jeden z hlavních problémů přitom spočíval v kopírování: Původní nahrávka měla údajně mnohem světlejší pozadí, na kterém vzdálené svítící objekty nevypadaly tak „nadpřirozeně“. Jenže pracovníkům oddělení ATIC se dostala do rukou kopie, jejíž pozadí bylo záměrně ztmaveno. 

Každopádně, pokud i vy toužíte po brouzdání kdysi přísně tajnými dokumenty, máte možnost: Stačí si otevřít archiv na stránce zpravodajské agentury na adrese www.cia.gov.